Zrušit vázaný trh nestačilo. Bylo nutné vytvořit i příjmové rozdíly
NezařazenéObrovský přebytek peněz ani hrozba rostoucích cen nebyly hlavní
příčinou peněžní reformy, i když to oficiální prameny uvádějí.
Kvůli čemu se tedy komunistická vláda rozhodla provést k 1. červnu
1953 radikální opatření, které zasáhlo naprosto každého, vysvětluje
historik a ekonom Drahomír Jančík v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Podle něj by bez reformy
nebylo možné přejít na volný trh po vzoru „sovětských zkušeností“
z roku 1947.
Kromě toho profesor, který přednáší na Univerzitě Karlově a Vysoké
škole ekonomické, vysvětluje, proč se v Československu tak dlouho držel
přídělový systém a proč přetrvával nedostatek základních potravin a
spotřebního zboží.
Co byste označil za hlavní důvod pro reformu? V odborných
publikacích, ale i v prohlášení tehdejšího vládního aparátu zazněla
vysoká kupní síla, a s tím spojená hrozba inflace.
Na aktuálnost těchto důvodů se odvolávala již oficiální propaganda.
Najdeme je v dobových úředních dokumentech, z nich je poté přebírala
odborná i popularizační literatura. Ale tyto důvody se v podstatě
uvádějí až od okamžiku, kdy se peněžní reforma začala realizovat, tedy
od května 1953.
Znamená to, že strach z nárůstu cen neexistoval?
Státní ani stranické orgány nevnímaly inflační tendence jako reálné
nebezpečí. Stát totiž reguloval ceny i mzdy a platy. Mezi obyvatelstvem
pochopitelně obavy byly.
Co bylo tedy příčinou reformy?
Peněžní reforma byla dodatečně spojená s připravovaným přechodem na
volný vnitřní trh, který sledoval dva základní cíle: získat další
finanční prostředky ze zemědělství na industrializaci a zejména urychlit
třídně chápané změny v sociální struktuře společnosti. Z té měly
být vyřazeny zbytky i zárodky takzvaných kapitalistických živlů, reforma
výrazně redukovala vyšší úspory i hotovosti, což oslabilo osoby
samostatně výdělečně činné.
Sovětský vzor zahrnoval reformu
Jak se sovětská strana podílela na přípravách reformy?
Z literatury je známý jen listopad 1952, kdy česká vláda požádala Moskvu
o vytištění bankovek.
Sovětští odborníci, zejména na cenové otázky, vyžádaní
československou vládou, přijeli do Prahy již v červenci 1952. Setkali se
ale s problémy, s nimiž neměli zkušenosti.
Můžete to vysvětlit podrobněji?
Československo mělo z lidově demokratických států nejrozsáhlejší
vázaný trh s nízkými cenami a současně relativně malé rozpětí mezi
nejnižšími a nejvyššími příjmy – v Sovětském svazu bylo podstatně
větší. Když tam tedy po odstranění přídělového systému došlo ke
zvýšení cen, byla možná jistá kompenzace úpravou platů a mezd,
u nižších tarifů přitom podstatně výrazněji než u vysokých, pravda,
současně s peněžní reformou.
Takže si myslíte, že bylo pomocí reformy třeba vytvořit
větší rozdíly mezi mzdami?
Můžeme předpokládat, že někde zde je jeden z důvodů, proč se úzká
špička stranického a státního vedení v listopadu přiklonila v režimu
přísného utajení k provedení peněžní reformy. Současně můžeme
předpokládat, že na ní měla zájem i sovětská strana. Vázáním
zlatého obsahu nové československé měny na rubl vzdalovala Československo
svobodnému světu a hospodářsky si je více připoutávala.
Bylo by tedy vůbec možné přejít k jednotnému volnému trhu bez
peněžní reformy?
To je otázka. Do konce listopadu vypracovala československá vládní
komise připravující přechod na jednotný trh dvě varianty na uvolnění
trhu: první předpokládala uvolnění okamžité. Reálné příjmy
obyvatelstvu se měly snížit asi o 4,2 procenta, k jejich kompenzaci mělo
dojít v průběhu roku 1953, druhá varianta počítala se dvěma fázemi.
V první mělo být z přídělového systému uvolněno jen některé
zboží, po dvou až třech měsících měl být vázaný trh zrušen a růst
cen v této fázi měl být obyvatelstvu plně kompenzován. To vše ovšem za
předpokladu plynulého a dostatečného zásobování trhu. Členové této
komise ale záměrně nebyli informováni o „doporučeních“ sovětských
„konzultantů“.
Zboží bylo málo, takže by zdražilo
Proč se u nás vlastně vázaný trh držel tak dlouho, déle než
čtrnáct let?
V Československu přetrvával i v prvních poválečných letech
nedostatek. Po komunistickém uchopení moci zásobovací problémy umocnil
důraz na těžký průmysl, s vypuknutím války v Koreji pak rozmach
zbrojní výroby. K tomu přistupují problémy v zemědělství, propad
výroby v důsledku ostrého kolektivizačního kurzu. Zkrátka, státní a
stranické vedení z celé řady důvodů upřednostňovalo hutnictví, důlní
průmysl, těžké strojírenství na úkor spotřebního průmyslu a spotřeby
obyvatelstva vůbec. Rozsah nedostatkového zboží byl trvale značný.
Takže panovala obava, že bez přídělových lístků a vázaných
cen by došlo kvůli nedostatečné nabídce ke zdražení?
Jistě. Potvrzuje to již zavedení dvojího trhu od prvního ledna 1949. Od
tohoto data bylo možno určité zboží podléhající přídělovému, tedy
lístkovému systému, to znamená některé potraviny, textilní výrobky či
obuv, koupit volně, ovšem za mnohdy dost vyšší ceny, než jaké byly na
vázaném trhu. Již od roku 1949 se přitom řešila otázka, kdy a jak by
bylo možné přejít pouze na volný trh.
Vláda údajně do padesátého třetího doufala, že se
přebytečnou kupní sílu podaří odčerpat. Povedlo se to
podle vás?
Nepovedlo, nedostávalo se základních potravin i spotřebního zboží.
Pokud se objevilo na volném trhu, bylo zpravidla předražené, mnohdy
problematické kvality. Prodejní organizace musely od podniků odebírat
zboží, o němž předem vědělo, že je neprodejné. Zásobování vázlo,
tak například v roce 1952 přišla do prodeje kolekce vánočního zboží
až týden po Vánocích.
Hotovost se dala rychle utratit
Kdo neměl uložené úspory na knížce nebo vkladovém účtu,
přišel o větší částku. Proč podle vás lidé schraňovali tolik peněz
„pod polštářem“?
Kvůli likviditě v nejisté době – v peněžních ústavech mohou být
peníze lehce zablokovány. Je třeba mít na paměti, že lidé již zažili
reformu v listopadu 1945 a od konce čtyřicátých let se čas od času mezi
nimi šířily zprávy o nějaké měnové reformě, na což se pravidelně
reagovalo nákupní horečkou. Pro takový případ se zdálo být prozíravé
mít peníze pohotově doma.
Aby je mohli hned utratit, pokud by se jim zdálo, že má nastat
nějaká drastická změna.
Ano. Například v prvním čtvrtletí roku 1952 proběhla jedna z fám
o měnové reformě a lidé z „peněz v šuplících“ utratili
15 miliard. Což nebylo zrovna málo. Mimochodem, vládní místa s nemalou
mírou optimismu v tom spatřovala důkaz možného odčerpání nadbytečného
oběživa.
Kromě toho měli občané od roku 1945 vázané vklady, co se
s nimi dělo?
Vázané vklady vznikly stažením všech vkladů, účtů a hotovostí
v listopadu 1945 – tehdy byla provedena měnová reforma, která řešila
enormní vzestup oběživa v době okupace. Jejich úhrn činil 263 miliard,
nemalá část byla za okupace převedena do Berlína. Po válce tento německý
dluh převzal československý stát, který předpokládal, že dojde
k úhradě v rámci reparací, což se ale nestalo. Z vázaných vkladů se
obyvatelstvu uvolňovaly částky podle stanoveného režimu, zpravidla ze
sociálních důvodů, například při narození dítěte. V době peněžní
reformy činil jejich objem 80 miliard korun.
Byla nějaká skupina, která na peněžní reformě vydělala,
případně na ní ztratila méně než ostatní? Samozřejmě nemám na mysli
členy Lidových milic a další, pro které zřejmě platily výhodnější
směnné poměry…
Osobně si myslím, že postihla všechny příjmové skupiny, pravda
rozdílně.
Ale pro stát jako celek reforma skončila ziskově,
že ano?
Ztráty obyvatelstva vzniklé peněžní reformou vyčíslilo ministerstvo
financí částkou 14,63 miliard korun v nové měně. Peněžní reforma
navíc nespočívala pouze v přepočtu peněz, zrušení cenných papírů a
různých pohledávek. Umožnila státu zbavit se vnitřní zadluženosti.
Z bilance příjmů a vydání ministerstva financí ČSR vyplývá, že
čistý zisk peněžní reformy se pohyboval kolem čtyř miliard korun
v nové měně.
Státní vnitřní dluh se jednoduše odmazal, nebo tomu pomohl
výnos z reformy?
Tento dluh činil před peněžní reformou 102,3 miliardy korun, z toho
76 miliard pocházelo z doby před rokem 1945. Zákonem o peněžní
reformě byl zrušen s jednou výjimkou. Peněžním ústavům a pojišťovnám
stát proplatil ztráty ve výši 8,17 miliard korun v nové měně, které
jim zrušením tohoto dluhu vznikly. Lze tedy říci, že výnos z peněžní
reformy byl použit i k oddlužení státu.
Psáno pro Aktuálně.cz
Nahrávání ...
