Zpívající ekonomové uspěli v Belgii
Nezařazené
Zatímco v Praze letos koncem dubna bojovaly hokejové týmy, jiný tým se vydal soutěžit mimo Prahu. Pěvecký sbor studentů VŠE Musica Oeconomica Pragensis zamířil na festival do belgického Neerpeltu.
Neerpelt, ležící nedaleko německých hranic, působí poklidným dojmem. Přesněji řečeno – působí tak asi většinu roku, ale rozhodně ne na přelomu dubna a května, kdy se tu koná Evropský hudební festival pro mládež.
Zatímco v Praze letos koncem dubna bojovaly hokejové týmy, jiný tým se vydal soutěžit mimo Prahu. Pěvecký sbor studentů VŠE Musica Oeconomica Pragensis zamířil na festival do belgického Neerpeltu.
Neerpelt, ležící nedaleko německých hranic, působí poklidným dojmem. Přesněji řečeno – působí tak asi většinu roku, ale rozhodně ne na přelomu dubna a května, kdy se tu koná Evropský hudební festival pro mládež. V ulicích města tou dobou panuje čilý ruch a snaží se tu vzájemně vyhnout autobusy plné muzikantů ze všech koutů Evropy. Obyvatelé jsou na to, že jejich město hostí takovou akci, patřičně hrdí – festivalové vlaječky a plakáty povlávají na každém rohu. Letos se konal padesátý druhý ročník. Soutěže pro sbory a pro orchestry se ale střídají.
Musica Oeconomica Pragensis byla v Neerpeltu po druhé za tři roky existence sboru. A nejen autor tohoto článku byl velmi zvědav, jak to po předloňské třetí ceně dopadne. Ale nepředbíhejme.
Den před soutěží se organizátoři rozhodli pocvičit nebo potrápit hlasivky účastníků na workshopech. Napsané to vypadá jako klišé, ale hudba opravdu nezná hranic. Na workshopech se totiž vždy potkalo několik sborů z různých zemí; zpívající ekonomové tak potkali kolegy z Ruska a Belgie. A aby toho nebylo málo, společně zkusili zazpívat skladby zase jiných národů.
Kromě zpěvu a prohlídky města došlo i na interview vlámštinou vybaveného kolegy se snaživou kameramankou a reportérkou (v jedné osobě) z lokální televize. Energii všichni zpěváci doplňovali na masových – především ve smyslu počtu účastníků – obědech a večeřích ve sportovní hale.
Dnem D byla neděle druhého května. Ráno jsme naposledy prošli celý repertoár a zkouška naznačila, že by to nemuselo dopadnout špatně. Pak už nás čekal jen přesun na místo činu a čekání, až přijdeme na řadu.
A čekání je u konce – nastupujeme na pódium v nevelkém sále. Autor těchto řádek tímto přiznává, že sbormistra začal vnímat až po několika taktech. Teprve na pódiu před porotou člověk skutečně ocení to, že má za sebou desítky hodin zkoušek. Vystoupení se daří, přesně tak, jak jsme vše nacvičili. V polovině povinné skladby se sbormistr otáčí, a přednáší předpověď počasí. Nečiní tak proto, že by se chtěl dát na dráhu televizní rosničky, ale proto, že to má napsané v notách. Celé dílko je totiž o počasí a jeho textem jsou latinské názvy mraků. Všechno syčení, dupání a „dabadaba“, které předvádíme, má znázorňovat bouřku. Porota je zjevně překvapená, protože sbormistr nerecituje anglicky, ale česky. Zdá se ale, že se nápad líbil.
Patnáctiminutový repertoár ubíhá neskutečně rychle. Po nás nastupuje jeden ruský sbor. Nevěřícně posloucháme – povinnou skladbu spustí asi dvakrát rychleji než my. Zní to sice trochu jako splašená lokomotiva, ale skladatel, který sedí v porotě, je na vrcholu blaha.
Později odpoledne se všechny sbory, které ten den soutěžily, shromáždily na jednom místě, aby v průvodu prošly městem. Kolegové z Česka a Slovenska tu zpěvem lidových písní vyrobili rámus málem větší, než byl tou dobou v Praze na hokeji. Následoval průvod městem a všeobecné mávání a zpívání přátelským domorodcům.
Pak přišlo vyhlášení výsledků. Nejdřív jsme se museli prokousat dvěma nižšími kategoriemi. Na obrovském displeji se objevilo vždy jméno sboru a chvíli po něm i umístění. Podle něj se z různých míst haly ozývalo doslova sborové jásání. A už je tu kategorie C, Musica Oeconomica… Na displeji naskakuje „first prize cum laude“. Tentokrát jásáme my, lépe to dopadnout ani nemohlo.
„Cum laude“ totiž znamená „s pochvalou“, nejlepší možné umístění v naší kategorii. Znamená to, že jsme získali více než 92 bodů ze sta. Celkem v kategorii soutěžilo patnáct hudebních těles, stejnou známku dostala ještě další čtyři. Pod vedením sbormistrů Martiny a Kryštofa Spiritových se tak výkon sboru oproti roku 2002 výrazně zlepšil. Větší výzvou ovšem budou koncem října Pražské dny sborového zpěvu. Tady se nebudeme měřit se sbory středoškoláků, ale s ostřílenými zpěváky.
Nahrávání ...
