Změní se něco kromě jména rektora?

5. 10. 2005 | | Názory, Zprávy ze školy

Od pádu komunismu udělala naše škola jistě značný pokrok, nicméně jeho dědictví ji stále tíží a tížit bude, stejně jako celý český vzdělávací systém resp. českou společnost. Proto nikoho nepřekvapí, že VŠE není nejlepší školou v Evropě, ač se to někteří představitelé školy možná domnívají.

Od pádu komunismu udělala naše škola jistě značný pokrok, nicméně jeho dědictví ji stále tíží a tížit bude, stejně jako celý český vzdělávací systém resp. českou společnost. Proto nikoho nepřekvapí, že VŠE není nejlepší školou v Evropě, ač se to někteří představitelé školy možná domnívají. Naše škola přesto má velmi dobrý potenciál pro rozvoj. Blížící se volba rektora je vhodnou příležitostí pro publikování několika návrhů, které mně, jako studentovi VŠE, již jistou dobu leží v hlavě. Třeba si kandidáti najdou čas na reakci, aby studenti, ale i volitelé, získali představu o jejich názorech na budoucí vývoj školy.

Skutečně UNIverzitně vzděláni

Ve srovnání s obdobně zaměřenými školami v jiných zemích (např. London School of Economics) je jedním z problémů omezená nabídka studijních programů, což má pravděpodobně příčinu ve snaze o minimalizaci nákladů na výuku. Přitom na škole existují příslušné katedry, které by teoreticky mohly a měly příslušné programy zajišťovat (psychologie, sociologie, matematika), ale ve skutečnosti vyučují pouze několik, povinných či volitelných předmětů, které jsou součástí stávajících programů. Důsledkem je absence akademického prostředí, v němž se střetávají a obohacují různé vědní discipliny.

Problém též představuje politika společného základu. Dosud mi není jasné, proč musí student informatiky povinně dělat zkoušku z ekonomie. Snad proto, že chodí na školu která má v názvu ekonomická? Tento stav vede k rozplizlosti studia a omezení koncentrace studenta na jeho obor. S tím též souvisí absence odpovědnosti konkrétního člověka či pracoviště za profil absolventa. U bakalářských programů to znamená, že vedoucí katedry, popřípadě děkan, má vliv pouze na menší část programu, jenž jeho katedra resp. fakulta zajišťuje.

Tohle už jste určitě někde brali

Další vadou plynoucí z organizační struktury a celoškolského základu je neprovázanost jednotlivých předmětů s oborem studia. Vedoucí kateder ve skutečnosti nemohou mít velkou představu o tom, co, kde, jak a proč se jejich student učí. Nemohou to ovlivnit, kontrolovat a tedy vhodně využít. Proto se domnívám, že je zapotřebí přiřadit plnou odpovědnost za vyučované programy ke katedrám, a to jak věcně, tak co se odpovědnosti týče. Vezměme si příklad oboru statistika. Tu by zajišťovala příslušná katedra a byla by též odpovědná za obsah programu a tedy kvalitu absolventů. O tom, co by se studenti tohoto programu museli učit, by rozhodovaly osoby, které jsou za něj odpovědné.

Všichni chtějí učit ekonomii

Všimněme si též existence více kateder zabývajících se stejnou vědní oblastí, avšak na různých fakultách. Třeba vědní obor ekonomie, který by na běžné škole byla vyučována jednou organizační jednotkou, se na VŠE zabývají nejméně tři katedry (mikroekonomie, ekonomie, hospodářské politiky, do jisté míry však i katedra veřejných financí a katedra měnové teorie a politiky). Smysl mi není zřejmý.

Od obecného ke konkrétnímu

Bylo by též vhodné zvážit přesunutí modelu hlavní a vedlejší specializace z magisterské úrovně na bakalářskou, jak je tomu v jiných vyspělých zemích a současně přijímat studenty na školu, nikoli na konkrétní obor. Model by mohl být asi takový, že student si v prvním až druhém ročníku vybere, na co se chce specializovat (hlavní a vedlejší specializace), a poté bude muset splnit požadavky příslušného oboru. Navazující magisterské programy by pak měly být nastaveny jako jasně definované s poměrně rigidní strukturou, na nichž se vyučují pokročilé předměty příslušného oboru a využívají původní texty z recenzovaných vědeckých časopisů.

Odpovědnosti za profil absolventa by měla být převedena plně na vedoucí kateder, kteří by nebyli vázáni nějakou dohodou o celoškolském základě, ale samozřejmě by měli možnost využívat služeb kateder jiných.

Nabídka studijních oborů by se měla dočkat rozšíření v takovém rozsahu, v jakém pro to existuje infrastruktura. Cílem by mělo být, aby každá katedra obor zajišťovala alespoň na magisterské úrovni. Katedra jako akademické jednotka je plnohodnotná, pouze pokud reprezentuje vědní obor, zajišťuje jeho výuku a provádí v něm výzkum. Výsledkem by byla racionálnější organizační struktura školy. Počet kateder by se pravděpodobně musel snížit, ale současně by došlo ke koncentraci odpovědnosti za profil absolventů oboru a pravděpodobně růstu konkurence mezi jednotlivými obory a mezi akademickými pracovníky v rámci kateder.

Potřebujeme fakulty?

Otázkou je též smysl prostředního organizačního článku VŠE. Dělení na fakulty má význam tam, kde spolu vyučované obory souvisejí jen vzdáleně jako např. lékařství s teologií. Ale obory na VŠE jsou si velmi blízké. Všechny (tedy kromě informatiky) spadají do oblasti společenských věd resp. obchodu. Klíč pro dělení tedy není zřejmý. Proč je kupříkladu katedra filozofie součásti FIS? Zřejmě proto, že když se po revoluci nové fakulty ustavovaly, byla umístěna ve čtvrtém patře.

Znalosti testovat pokud možno smysluplně

VŠE je školou založenou na masové výuce, mnoho předmětů vystudují každý semestr stovky studentů. Většinou je absolvují tím, že získají více než 50, 60 či 70 bodů v testu. Co překonání této hranice, třeba o jediný bod, o studentovi vypovídá? Jsou ve všech variantách studenti stejně úspěšní? Jsou testy schopné odlišit studenta se znalostmi a zajistit, aby velkou roli nehrála náhoda? Jinými slovy, jsou testy reliabilní? Domnívám se, že mnohé testy na VŠE jsou problematické, postrádají určitý standard a některé jsou vysloveně amatérské či nesmyslné.

Projdou ti lepší

Testování podle mne představuje problém, který by mohl být vyřešen velmi rychle a levně. Stanovení 90procentní hranice by znamenalo, že v kurzu obsazeném stovkou studentů zápočet získá devadesát nejlepších podle výsledků testu. Předem by bylo jasné, že desítka nejslabších odejde s prázdnou. Tento model má několik výhod. Nutil by učitele, aby sestavovali testy, které budou skutečně schopny diferencovat a vedl by k vyšší konkurenci mezi studenty. Zanikl by prostor pro „dávačky“, tedy předměty, které absolvuje každý, kdo se do nich přihlásí. Vyučující těchto předmětů by byli nuceni začít vyučovat něco, co lze skutečně poté testovat. Konečně by vedl k omezení opisování. Tento způsob hodnocení by též umožnil přesnější známkování a měření celkových výsledků ve studiu opět proto, že umožňuje porovnávat studenty mezi sebou a sledovat variabilitu jejich výsledků. Systém 1, 2, 3, 4 takové jemnosti neumožňuje a vede k přiliž hrubému hodnocení.

Je pravděpodobné, že tato opatření by vzbudila jistý odpor, jak mezi vyučujícími (museli by začít dělat věci jinak a získat potřebné schopnosti), tak i mezi studenty, kterým značná nabídka „dávaček“ a variant k nim nemálo zjednodušuje život. Přesto by jejich prosazení vedlo k větší kvalitě, náročnosti, spravedlnosti hodnocení a transparentnosti výsledků studia a výuky.

S lidskou tváří

Pokud jste měli možnost podívat se na některou univerzitu v západní Evropě, jistě přisvědčíte, že atmosféra je tam více „student friendly“. Jsou to často drobnosti. V létě je třeba možné poobědvat venku. Mimo čas výuky slouží prostor školy k setkávání a pořádání studentských party apod. Student se v takové škole může cítit lépe a nesnaží se z ní co nejdříve utéci.

Studenti by jistě uvítali zpřístupnění venkovního prostoru kolem Nové auly, aby se při čekání na dvojpřednášku z makra II mohli nadýchat se čerstvého vzduchu. Velmi nepříjemné je parkoviště pro kola za vrátnicí Nové budovy, kde studenti chodí s kolem po úzkých schodech. Větším projektem by bylo poskytnout studentům školu i pro jiné než studijní účely. Jeden takový pokus proběhl krátce po zvolení doc. Durčákové rektorkou, když byl v menze uspořádán večírek s názvem MoneyFest. Nicméně byl to též pokus poslední.

Domnívám se, že nadnesená témata představují vhodný námět pro diskusi kandidátů na rektora. Byl bych velni rád, kdyby se k nim byli ochotni vyjádřit, a to pokud možno veřejně na stránkách iListu.

Josef Montag
autor je doktorand na katedře ekonomie FNH VŠE

Mohlo by tě zajímat: