Zlom vaz se Zlomvazem 2011
NezařazenéDivadelní festival studentů uměleckých vysokých škol Zlomvaz nabídl
v druhé polovině května divákům bohatý program a dovolil jim stát se
voyeury. Právě s myšlenkou, že každý divák je částečně voyeur, si
pohrávalo i hlavní téma tohoto festivalu. K vidění byly nejen divadelní
představení, ale i koncerty, performance a výstavy.
18. ročník, 3 scény (Disk, Archa, Studio Ypsilon), 4 divadla (DAMU
Praha, JAMU Brno, VŠMU Bratislava, AU Bánská Bystrica), 18. až 21. května
2011 – takto jednoduše do několika čísel můžeme shrnout divadelní
festival Zlomvaz. S čísly ve svém rozpočtu si dokázali pohrát
i organizátoři (druhý ročník Katedry produkce DAMU), což bylo vidět
především díky výborné propagaci – od nepřehlédnutelných plakátů
na tramvajích, přes placky, trička, tašky až po hřmotný divadelní
průvod (který byl více slyšet než vidět, protože nebyl příliš
početný).
Vzhledem k faktu, že Zlomvaz je studentský festival, nákladná propagace
překvapí, ale ještě více překvapila i samotná programová skladba.
Téměř třicet inscenací (většinou velmi kvalitních) doplňoval
„off-program“ složený ze seminářů, koncertů, výstav.
Tento nečekaně rozvětvený kolos zahájil první den koncert Dana Bárty
& Robert Balzar Tria a skupiny Photolab v prostorech divadla Archa.
Slavnostní zahájení však přineslo více než „jen“ koncert – už
u vstupu do divadla byl návštěvník vítán spoře oděnými anděly. Při
sestupování do hlubin Archy polonahých postav přibývalo – v antických
tógách odění, vítající příchozí vínem a hrozny. Řecké Dionýsie
tady a teď.
Zaktivizovat diváka se pokoušely i „divadelní trenažery“. Studenti
prvních ročníků DAMU se snažili v improvizovaných podmínkách Divadla
Archa zprostředkovat nevšední zážitky a dát divákům možnost odpoutat se
od svého voyeurismu a stát se také na chvíli jeho objektem.
Několik různých typů trenažerů umožňovalo zažít si zběsilou jízdu
na kole (obdržíte typickou žlutou kombinézu messengera a usazeni na kolo
šlapete jako ďáblové), bouři (dostanete baloňák a deštník, lijí na
vás vodu z konve a do toho se blýská a hromy bijí) a pro nejodvážnější
byl k dispozici trenažer „Zkus být vtipný“. Ten zahrnoval malé pódium
a mikrofon ve stylu Stand Up vystoupení.
Vzhledem k tomu, že jsem festival nestihl celý, těžko vybrat to
nejzajímavější – nejlepší. Z prvních dvou dnů však mě však
rozhodně zaujala soutěžící inscenace brněnské JAMU Černé zvíře
smutek – absolventský projekt studentů činoherního herectví. Hra
současné autorky Anji Hilling nabývá v podání JAMU tříhodinové délky,
během níž si s hrdiny prožijete večerní klábosení u ohně (přesná
studie lidských typů a vztahových problémů), požár lesa (práce se slovem
a světlem, autentická evokace „kontaktu se smrtí“, klaustrofobní pocit
neuniknutelnosti), návrat do civilizace (vyrovnávání se se ztrátou
přátel, otázka zodpovědnosti za požár, existence ztrácí smysl).
Každá jedna z těchto tří částí je zpracovaná specifickým
způsobem, pospolu drží především díky dvojici tajemných vypravěček,
které svými komentáři (zejména v prostřední části) dávají inscenaci
spád. Herecké výkony „reálných“ postav jsou také precizní,
s mírným patosem v závěru je třeba počítat (i vzhledem k délce,
která si žádá řádné zakončení).
Více o Zlomvazu se dozvíte na stránkách www.zlomvaz.cz nebo z festivalového časopisu
„Obratel“ (najdete zde rozhovory, kritiky inscenací, glosy, postřehy),
který je k dispozici též v elektronické formě na festivalovém webu.
Foto: Martin Turek
Nahrávání ...
