Pochopte úředního šimla
NezařazenéJste frustrovaní bující byrokracií, špidlokracií, eurokracií? Nebo se ztrácíte v houštině vztahů uvnitř vaší firmy? Přečtěte si o prázdninách humornou i vážnou knihu Zákony profesora Parkinsona od stejnojmenného britského ekonoma. Dostane se vám vysvětlení, proč se úředníci nekontrolovatelně množí nebo jak na večírku poznat, kdo je skutečně důležitý.
Cyril Northcote Parkinson
Zákony profesora Parkinsona
Eminent 2003, 253 stran, 199 Kč
náklad neuveden, ilustrace Vladimír Renčín
Jste frustrovaní bující byrokracií, špidlokracií, eurokracií? Nebo se ztrácíte v houštině vztahů uvnitř vaší firmy? Přečtěte si o prázdninách humornou i vážnou knihu Zákony profesora Parkinsona od stejnojmenného britského ekonoma. Dostane se vám vysvětlení, proč se úředníci nekontrolovatelně množí nebo jak na večírku poznat, kdo je skutečně důležitý.
Hned na začátku knihy najdete tu nejdůležitější myšlenku (první Parkinsonův zákon). A sice že počet úředníků naprosto nesouvisí s množstvím práce a zákonitě neustále roste.
Když se totiž úředník cítí přepracovaný, nerozdělí se o práci s kolegou, ani nepodá výpověď. Pořídí si dva nebo více podřízených. To je jediný způsob, jak neohrozí svoje postavení v instituci. Proces pak pokračuje geometrickou řadou. Tito úředníci si navzájem přidělají tolik práce, že jsou od rána do večera v jednom kole. Všechno nakonec stejně rozhodne ten první, ale bylo k tomu třeba vynaložit mnohem více úsilí.
Výklad pokračuje tím, jak si (nejen) úředníci navzájem předávají Černého Petra, neboli jak se zbavují odpovědnosti. Nepříjemný úkol předají podřízenému, kolegovi nebo nadřízenému. Buď je pro ně daná věc příliš závažná, bezvýznamná nebo není v jejich kompetenci. Každý tak předpokládá, že práci udělá někdo jiný. Ve skutečnosti ji neudělá nikdo.
Vyhýbavé odpovědi politiků a úředníků v médiích by vás neměly vyvádět z míry. Autor pro ně má následující přirovnání: „Když se k ovcím přiblíží vlk, seskupí se všechny do jednoho houfu, vystrčí rohy a nejslabší schovají uprostřed.“ Tak odráží nebo dokonce ignorují dotěrné otázky novinářů. Vědí totiž, že tisk se za pár dní začne věnovat zase jiným problémům. Když je nějaký problém příliš palčivý, zřídí se vyšetřovací komise, která jej spolehlivě odsune za příští volby.
Trochu pesimisticky vyznívá varování, že si nikdo nesmí myslet, že úředníci podlehnou při prvním útoku. Nikdo by si také neměl myslet, že podlehnou při útoku posledním.
Ke zdanění autor poznamenává, že je staré jako čas sám. V kapitole o jeho historii pozornost současného čtenáře jistě upoutá následující citát pocházející ze 17. století: „Desetiprocentní daň z obratu zasadí smrtelnou ránu obchodu.“ Toho, co se s daněmi děje, se týká druhý Parkinsonův zákon. Ten říká, že společně s příjmem rostou i výdaje.
Pokud jste netušili, že každá firma je buď samčí nebo samičí, dozvíte se to. Dále budete uvedeni do tajů metody zamítnutí žádosti jejím odkladem na neurčito. Dostane se vám varování před nadbytečným papírováním, zhoubnou složitostí a jinými neduhy organizací. Dozvíte se také, že i neschopní lidé mohou být užiteční (to pokud ostatní systematicky dělají pravý opak toho, co doporučí člověk neschopný). Co se týče rozpoznávání opravdu důležitých osob na večírku, bude vám odtajněno několik přísně střežených poznatků o tom, jak je odhalit podle doby jejich příchodu a způsobu pohybu po místnosti.
Druhá polovina knihy je možná trochu méně záživná, ale člověk, který už prošel nějakou firmou nebo se donkichotsky střetl s úřady, v ní určitě může najít útěchu. Parkinsonovy zákony byly poprvé vydány už v roce 1957, ale některé jejich myšlenky jsou nadčasové. Samozřejmě je nelze brát tak úplně vážně, jde přece jen o anglický humor. Humor a nadhled je ale asi to, co v příručkách o managementu nenajdete.
Nahrávání ...
