Work and Travel – zaplaťte a divte se!
NázoryMnozí z vás jistě neodolali šanci strávit léto ve Spojených státech a vydělat si tam spoustu peněz. Mnozí z vás proto museli využít nabídku programu Work and Travel (WaT), a tak zaplatit několik tisíc korun. Mnozí z vás ale mají pocit, že neví za co vlastně a proč tolik peněz utratili. A ti mnozí, kteří ten pocit mají, asi už teď tuší, jak to bude dál. Letos jsem se do USA vydával už podruhé a možná proto mě uspokojoval bláhový pocit, že mě nemůže nic překvapit. To byl ovšem omyl.
Mnozí z vás jistě neodolali šanci strávit léto ve Spojených státech a vydělat si tam spoustu peněz. Mnozí z vás proto museli využít nabídku programu Work and Travel (WaT), a tak zaplatit několik tisíc korun. Mnozí z vás ale mají pocit, že neví za co vlastně a proč tolik peněz utratili. A ti mnozí, kteří ten pocit mají, asi už teď tuší, jak to bude dál.
Letos jsem se do USA vydával už podruhé a možná proto mě uspokojoval bláhový pocit, že mě nemůže nic překvapit. To byl ovšem omyl.
Program WaT jsem se čtyřmi kamarády zaplatil a spoustu formulářů vyplnil v pobočce jedné pražské agentury, se kterou jsem měl z první cesty do USA velmi dobré zkušenosti. Všechno však bylo tentokrát jinak, problémy začaly už při prvních návštěvách. To, že jsme pokaždé strávili ve frontě téměř hodinu, nás však nikterak nerozházelo. Všichni jsme prošli minimálně čtyřletým zocelujícím výcvikem na VŠE, a proto žádná fronta pro nás není dost dlouhá. Ale skutečnost, že před vámi téměř nikdo není a všechny pracovní a studijní programy v této agentuře řeší jeden, maximálně dva pracovníci velmi volným tempem, nás poněkud vyváděla z míry.
O smyslu vložených peněz jsme poprvé zapochybovali už po několika dnech, kdy nás napadly první otázky. A logicky jsme se s nimi obraceli na agenturu a logicky jsme čekali také odpovědi. Zpočátku vypadalo, že je vše v pořádku, na otázky jsme odpovědi dostávali, byli jsme spokojeni a do Spojených států se začínali těšit.
Problém ale nastal, když jsme se všichni čtyři sešli. Zjištění, že na stejné otázky máme poněkud rozdílné odpovědi bylo přinejmenším kuriózní. A tak to probíhalo celé tři měsíce před naším odletem. Agentura nám nebyla schopna poradit, na informace se nedalo nikdy spolehnout a většinou se velmi zásadně rozcházely. Nejistota a zmatek obklopovaly i tak důležité věci jako vystavení a změny DS formuláře nutného pro vstup do USA, změny odletu, pojištění, víza.
Po odletu vše pokračovalo dál. I když jsme na veškerý poradenský servis naší domovské agentury dávno rezignovali, několik otázek jsme přesto vyřešit potřebovali. A poslechnout tenkrát radu jednoho z pracovníků, píši vám teď asi odněkud z Mexika – bez peněz a možnosti se vrátit zpět do USA. O cestě do Mexika musíte totiž nutně informovat vaši sponzorskou agenturu v USA, získat od nich potvrzené vyrozumění pro americké imigrační úředníky a teprve poté se do Mexika můžete vydat. O tom jsme se však v mailu z Prahy nic nedočetli. Nebýt našich pochybností a spolehlivějších zdrojů, kdovíjak bychom dopadli.
Péče agentury po návratu domů? Tady máte společnost, která vám pomůže vrátit daně, tu si vyberte, protože od ní máme peníze. Tak. A zpětná reakce, názory, stížnosti? Nic takového zřejmě neřeší. Po vyplnění dotazníku o úrovni služeb a stížnosti, kterou jsem ihned podal, se mi nikdo ani neozval. Na shledanou, přijďte zas.
Třináct tisíc platíte agentuře za možnost do USA vůbec jet a legálně tam pracovat, sami si potřebné formality vyřídit nemůžete. Dostanete brožovaný svazek s několika kapitolami v angličtině, kde si vše pěkně přečtete. Stejně se před odletem potřebujete v jazyce anglickém pocvičit. Takže přeju pevné nervy a spoustu dobrých kamarádů, kteří už jednou vše podstoupili a budou radit, radit a radit. Nedělejte si iluze, že se o vás postará agentura.