Vzpomínky na studium starší více než 50 let

20. 3. 2019 | | Názory Hl. rozhovor (5)

Autorem článku je Štěpán Bittner, bývalý student VŠE a redaktor časopisu EKONOM

Na Vysokou školu ekonomickou v Praze jsem nastoupil na podzim roku 1966 jako student Fakulty výrobně ekonomické. Vyhozen jsem byl na podzim 1969. Po celou dobu jsem působil jako redaktor školního časopisu EKONOM.

I tato krátká doba zanechala v mém životě hlubokou stopu a krásné vzpomínky. Myslím, že nebude na škodu, když se s nimi se čtenáři podělím. Prosím však o shovívavost, je to přece jen více než 50 let a člověk už zapomíná. I tak se pokusím z mého pohledu popsat tehdejší studentský život jak ve škole, tak i mimo ní.  Doufám, že určité historické a faktografické nepřesnosti či chybné reálie budou omluveny mým věkem a laskavý čtenář je promine.

VŠE byla již od svého vzniku po roce 1948 (vystřídalo se několik názvů) vytvářena jako silná politická zbraň vládnoucí třídy a byla její baštou a výkladní skříní. Tomu odpovídalo složení učitelského sboru a výběr studentů a hlavně pak způsob a navýsost politické zaměření výuky. Jen pro dokreslení uvádím, že v době mého nástupu (1966) bylo přijímáno ročně cca 1000 studentů denního studia. Kromě toho existovalo i studium dálkové a postgraduální.

Uchazeči z dělnické rodiny získávali body navíc

Pro přijetí existovala tzv. směrná čísla, která stanovovala složení přijatých studentů. Byl stanoven počet mužů a žen a jejich sociální a tzv. kádrové složení. Studenti z dělnických rodin měli pro přijetí zelenou. Tomu bylo přizpůsobeno i přijímací řízení. Přijímačky se dělaly z matematiky, všeobecného politického přehledu s důrazem na znalost a podporu linie strany a myslím, že i z všeobecných znalostí dějin. Maximální možný počet bodů pro přijetí byl 100, ale obvykle stačilo 60.

Důležitým kritériem pro přijetí byl tzv. kádrový profil uchazeče. Pokud pocházel z dělnické rodiny a alespoň jeden z rodičů byl členem KSČ, získal automaticky 30 bodů. Z toho je zřejmé, jak byli tito uchazeči zvýhodněni. KSČ se tak snažila zajistit z řad studentů co nejvíce svých budoucích podporovatelů a příznivců. Že se to tak úplně později nepovedlo, to už je jiná otázka. Soudruzi asi někde udělali chybu.

Takto nastavený systém přijímacího řízení ovšem vůbec negarantoval kvalitu přijatých uchazečů.  Z různých důvodů průměrně nedokončilo 1. ročník 25 % uchazečů a celé studium jich absolvovalo cca 50 %. Ještě přidám malou omluvu. Těch bodů nebylo možná 100, ale já si to tak pamatuji. Každopádně 1/3 bodů za kádrový profil je pravdou.

VŠE měla velký  kapacitní handicap. Budova školy zdaleka nestačila jejím potřebám, protože byla malá. Proto některé katedry sídlily na různých místech, převážně v obvodu Prahy 2. Já si vzpomínám, že katedry byly v ulicích Lazarská, Na Bojišti, Trojanova, Černá a Karlovo náměstí. Dále moje paměť nesahá.

Vyučovaly se základy marxismu-leninismu

Ze školy mě vyhodili v polovině studia. Závěrečné zkoušky, diplomy a zdárné ukončení studia se mne netýkalo, to by museli popsat jiní pamětníci. V době mého studia se VŠE skládala z několika fakult, názvy všech si ale nevybavuji. Vzpomínám, že existovaly fakulty Výrobně ekonomická, Národohospodářská a Obchodní. Fakulty se dělily na obory, v mém případě obor ekonomiky průmyslu.

Dále byly na škole katedry, zaměřené na jeden obor (například na matematiku, statistiku nebo hospodářské právo). Vlastní výuka se skládala z přednášek a seminářů. Ukončeny byly zápočtem a zkouškou z jednotlivých předmětů. Na absolvování zkoušky měl student povoleny maximálně tři termíny. V případě neúspěchu mohl požádat o další tzv. děkanský termín, případně termín rektorský.

To se dělo ale výjimečně a málokdo uspěl. Ročník byl uzavřen absolvováním předepsaných zkoušek a povinných zápočtů. Termín kreditů, dnes praktikovaný, tehdy neexistoval. Mimochodem, ačkoliv mám dceru vysokoškolačku, systém kreditů jsem dodnes nepochopil. Dokladem o studiu byl index, kam se zapisovaly úspěšně složené zkoušky a zápočty. Ti nejlepší z absolventů získali tzv. červený index, který mohl být doporučením pro snadnější výběr budoucího zaměstnání.

Systém výuky byl silně ovlivněn ideologií a vedoucí úlohou KSČ ve společnosti. To se samozřejmě netýkalo předmětů jako je matematika, statistika apod. Existovaly katedry s názvy jako byl vědecký komunismus, základy marxismu-leninismu nebo dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Učit se tyto předměty bylo otravné. Učitelé na těchto katedrách byli přesvědčeni, že právě jejich předmět je na škole ten nejdůležitější a dovedli být někdy při zkouškách nepříjemní.

Některé pedagogy držela na škole rudá knížka

Úroveň pedagogů na škole byla samozřejmě různá. Od špiček ve svém oboru až po ty, které držela na škole rudá knížka, jinými slovy členství v KSČ. Na některé z profesorů vzpomínám dodnes a jsou to vzpomínky příjemné. Například profesor Rychlý z Katedry matematiky. Byl přísný, náročný, ale nesmírně lidský a uměl naučit. Je pravdou, že někteří u něho dělali zkoušku třeba až osmkrát, vždy však na první nebo druhý termín. Neúspěšné pokusy pan profesor prostě nezapsal do indexu.

Dále vzpomínám na profesora Nováka z Katedry politické ekonomie. Jeho semináře se často konaly v nedaleké hospodě U ekonoma, která byla naproti škole. Ovšem dokázal studenty naučit a jeho přednášky z politické ekonomie byly zajímavé. Dalším byl profesor Vostatek z Katedry financí, postrach všech studentů. Zkoušky u něj byly těžké a tradovalo se, že jeho jménem straší maminky na Žižkově své děti.

Dobrých a vysoce vzdělaných profesorů bylo mnoho, ale rozsah tohoto článku však zmínit je všechny. Bohužel, mnoho z nich se stalo obětí čistek v roce 1969 a byli ze školy vyhozeni.  Za všechny musím jmenovat rektora profesora Veltruského. To byl nesmírně vzdělaný a lidský člověk, který byl studenty oblíbený. Stal se velkou morální oporou pro ty z nás, kteří jsme se výrazněji angažovali ve studentském hnutí v letech 1967-1969.

Štěpán Bittner,  bývalý student VŠE

Mohlo by tě zajímat: