Výrazná osobnost v čele malých stran přináší dobro i zlo
RozhovoryVolby do Poslanecké sněmovny, tentokrát ty řádné, se blíží a nás
opět čekají všeslibující kampaně. Některé agentury dávají šance
i menším stranám a právě o nich si Studentský list povídal s Janem
Němcem z katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů.
Jaké šance dáváte malým stranám v nadcházejících volbách
do Poslanecké sněmovny ČR?
Odpovím trochu šalamounsky. Šanci mají ty strany, které překročí pěti
procentní klauzuli. A opravdu zdůrazňuji slovo šance, neboť pouhé
překročení pěti procent ještě neznamená, že mandáty opravdu dostanou.
Volební systém je nastaven tak, že můžete mít třeba deset procent hlasů
v nějakém kraji, jak se to stalo v posledních volbách Straně zelených,
ale když se hlasy převedou na mandáty, nemusíte získat žádný. Lepší by
byla odpověď obrácená, které strany mají tu šanci určitě. To jsou ty
s voličskou základnou. Mluvíme zejména o ODS, ČSSD a KSČM. U ostatních
stran, včetně TOP 09, není tak úplně jisté, že se do Poslanecké
sněmovny dostanou.
Myslíte si, že současný volební systém je nakloněn spíše
velkým stranám?
Nutně ne. Vždy záleží na koncentraci podpory dané strany. Například
KDU-ČSL je v podstatě malá strana, ale má silnou podporu v Jihomoravském
kraji, který je velký na počet rozdělovaných mandátů. A stalo se jim
například v Praze, že zůstali pod pěti procentní hranicí a stejně
získali jeden mandát. Naproti tomu zelení získali téměř deset procent
v Libereckém kraji, ale zůstali bez mandátu. Celorepublikově měli zelení
kolem šesti procent a šest mandátů, lidovci lehce nad sedm procent ale
mandátů třináct, což bylo způsobeno rozdílným počtem volených
poslanců v jednotlivých krajích.
Jaký je váš názor na přesnost předvolebních
průzkumů?
Je to různé. Velmi záleží na typu otázky. Zda se ptáte „Kterou stranu
budete volit?“, kdy respondenti odpovídají první, co je napadne, nebo zda
necháváte na výběr. Druhá věc je, existuje-li přehled, jak volby
dopadnou, když se nezapočítají osoby, jež k volbám nepůjdou. Obecně se
uvádí, že odchylka u malých stran je v průzkumech i dva procentní body.
Potom průzkum, který pro stranu naznačuje pětiprocentní zisk, neuvádí nic
jiného, než že tato strana může mít voličskou podporu v rozsahu od tří
do sedmi procent.
Jaké jsou silné a slabé stránky malých stran?
Se silnými stránkami se malé strany podobají malým firmám. Mají poměrně
málo členů, a proto i komunikace uvnitř anebo s voliči je snazší. Lidé
jsou pak často více motivováni pro stranu něco udělat. Vyvíjí mnohem
větší úsilí. Výhodu spatřuji i ve volebních programech, které na
rozdíl od programů velkých stran mohou být více navázány na to, co
voliči skutečně chtějí. Strany jsou nuceny více komunikovat, a tak mohou
akcentovat i ty problémy, které velké strany opomíjejí.
Vidíte nějakou výhodu nebo nevýhodu v tom, že většina
menších stran jsou strany „jedné osobnosti“ úzce navázané na svého
lídra?
Tento jev pramení hlavně z toho, že jde o strany malé, většinou
mimoparlamentní. Nemají tak velké mediální pokrytí. Proto je pro ty strany
důležité mít v čele výraznou osobnost. Ta jim může přinést mnoho
dobrého ale i špatného, jelikož lidé se upnou právě na tuto osobnost a
kladou na ni velké nároky, co se týče morálky, soukromého života a celé
řady podobných věcí. Často to i trochu souvisí s nepočetnou členskou
základnou a problémy při sestavování kandidátek. Pak jsou kandidátky
doplňovány nestraníky nebo příslušníky jiných politických stran a to
může vést k pozdějším problémům například s neloajalitou vůči
straně samotné.
Co si myslíte o návrhu Miloše Zemana, aby bylo možné
i v parlamentních volbách hlasovat preferenčně na více
kandidátkách?
Tento systém je podobný tomu, který se používá u komunálních voleb. Jde
tak trochu o past na voliče, neboť hlasy se nakonec stejně
přepočítávají na stranické kandidátky. V případě aplikace na
parlamentní volby by to znamenalo výraznou personalizaci hlasování a
v určitém ohledu přiblížení většinovému hlasování. Velice by
záleželo na způsobu promítání hlasů na stranické kandidátky, zda by
preferenční hlas zároveň znamenal i hlas pro všechny kandidáty dané
strany, a pak by stačil jeden tahoun, který by dostal do sněmovny
i ostatní, nebo zda by to bylo založené pouze na preferencích, a mandáty
by získali poslanci seřazení podle počtu hlasů. Tento systém by však mohl
vést k vnitrostranické konkurenci, jelikož hlas pro jednu osobu by
automaticky znamenal ztrátu pro jinou. Již dnes je možné toto
vnitrostranické pnutí vidět a tento systém by jej ještě posílil.
Jsou mimoparlamentní strany ohrožením těch velkých? Uberou jim
hlasy, nebo spíš přimějí nerozhodnuté občany jít k volbám?
Já si myslím, že minimálně strany TOP 09 a Strana práv občanů, které
nejsou v podstatě stranami nových tváří, ale výrazně spojené
s bývalými představiteli ČSSD, ODS nebo KDU-ČSL, nové voliče nejspíš
nepřitáhnou. TOP 09 pravděpodobně může také získat na svou stranu
část nespokojených voličů zelených, ale opravdu upřímně pochybuji, že
by přivedli k urnám nové voliče.
Takže si nemyslíte, že by současná politická krize, pád vlády
a nepodařené předčasné volby mohly nějak mobilizovat veřejnost
k účasti ve volbách?
Nic tomu zatím nenasvědčuje. Po předposledních volbách v roce 2002, kdy
byl zaznamenán propad účasti, byla následující kampaň velice vyhrocená.
V podstatě šlo o to, zda vyhraje Paroubek nebo Topolánek –
„zakonzervovat“ nebo „reformovat“. Nedá se mluvit o tom, že by se
lidé najednou začali víc zajímat o politiku.
Myslíte si, že strany, které se dostanou do Parlamentu, budou
disponovat tím, čemu říkáme vyděračský potenciál?
Dnes je pojem vyděračský potenciál trochu zneužívaný, protože ve
chvíli, kdy je strana součástí koalice, tak se nedá mluvit o vydírání.
Strana je partnerem a má svoje zájmy. Je legitimně zvolena, dostala nějaké
hlasy, obsadila nějaké mandáty. Co se týká současných malých stran, bude
velice záležet na rozložení sil v Parlamentu. Pokud nastane patová
situace, kdy opravdu záleží na jednotlivých hlasech, pak může podobně
jako v předchozím období nastat situace, že strana s šesti poslanci měla
tři ministry ve vládě. To je výrazné „nadzastoupení“, jelikož strana
se sedmdesáti poslanci rozhodně v takovém poměru zastoupení ve vládě
neměla. Co se týká programového prohlášení vlády, kde budou zohledněny
i programové priority menších stran, záleží zejména na dohodě
koaličních partnerů, do jaké míry budou schopni ústupků a jak vážně
budou brát vzájemné závazky.
Nahrávání ...
