Všichni jsme v první řadě úředníci vlády
RozhovoryBlanka Fajkusová ukončila v roce 1993 studium na VŠE a o dva měsíce později nastoupila na Ministerstvo zahraničních věcí. V Bruselu pracuje prakticky od vstupu Česka do Evropské unie. V současné době jí zabírá nejvíc času příprava českého předsednictví a summitu Evropské unie a Spojených států.
Blanka Fajkusová ukončila v roce 1993 studium na VŠE a o dva měsíce později nastoupila na Ministerstvo zahraničních věcí. V Bruselu pracuje prakticky od vstupu Česka do Evropské unie. V současné době jí zabírá nejvíc času příprava českého předsednictví a summitu Evropské unie a Spojených států.
Co přesně v Bruselu děláte?
Je to dvojí. Jednak mám svou agendu – transatlantické vztahy a donedávna také Afriku – jednak jsem vedoucí úseku, což s sebou pochopitelně přináší všechny povinnosti spojené s vedením a řízením týmu. Pokud jde o konkrétní náplň práce, je podobná jako na ostatních multilaterálních misích – jednání pracovních skupin, příprava zpráv, udržování kontaktů s ostatními diplomaty, komunikace s Prahou a našimi zastupitelskými úřady k přípravě pozic pro jednání, stanoviska k různým materiálům, příprava podkladů pro nadřízené a podobně.
Na jaké funkci jste v Bruselu začínala a jakou pozici zastáváte dnes?
Začínala jsem jako řadový diplomat na úseku vnějších vztahů. V dnešní době je ale třeba rozlišovat diplomatické hodnosti a řídící funkce v rámci organizační struktury Stálého zastoupení. Diplomatické hodnosti jsou vyjádřením kariérního postupu pracovníků zahraniční služby, jsou udělovány podle plnění kvalifikačních předpokladů, stanovených v Kariérním řádu (jde například o délku praxe, počet vyslání na zastupitelský úřad, znalost jazyků, absolvování školení a kursů). Z hlediska řízení jsou základní organizační jednotkou Stálého zastoupení úseky. Náš úsek je součástí oddělení Coreperu II (Výbor stálých představitelů, který se zabývá hlavně politickými, finančními a zahraničněpolitickými tématy, pozn. red.), které řídí přímo paní velvyslankyně Vicenová.
Jak vysoká funkce je rada? Jaké jsou diplomatické hodnosti?
Rada, či přesněji velvyslanecký rada, je vyšší diplomatická hodnost než první tajemník. Nejnižší hodností je atašé, následují tajemníci (třetí, druhý, první tajemník), pak velvyslanecký rada, rada-vyslanec a nejvyšší hodností je velvyslanec. Neplatí však vztah vyšší hodnost rovná se vyšší funkce. Vždyť ve všech (civilních) organizacích najdete na vedoucích místech pracovníky mladší a s kratší praxi, než mají jejich podřízení.
Jaká témata dnes řeší EU v oblasti vnějších vztahů? Jak se takové vztahy na úrovni EU projednávají?
Tohle je velmi široká otázka. Vztahy EU se třetími státy je rozsáhlé téma a vydalo by za samostatné povídání. Oblasti, kterými se zabýváme, lze rozdělit do tří okruhů. Za prvé jde o přípravu nových smluv, ať už o vlastní negociace nebo vnitrounijní přípravu na ně, tedy diskuse o tom, s jakým mandátem má vyjednavač za EU (obvykle Evropskou komisi) vystupovat. V průběhu negociací se pak v diskusi mezi členským státem a Evropskou komisí (EK) vytváří konkrétní pozice k návrhům druhé strany. Asi nejvíce mediálně známou dohodou je nová smlouva s Ruskem (pro ni ještě nebyl mandát schválen, o problému s ruským embargem na dovoz masa a masných výrobků z Polska se hodně psalo i v našem tisku), dále se jedná o nové posílené dohodě s Ukrajinou, o zcela nové smlouvě s Čínou, o nových dohodách o partnerství a spolupráci se zeměmi jihovýchodní Asie, o dohodě o volném obchodu například s Jižní Koreou, Indií, o asociačních smlouvách se zeměmi Střední Ameriky a Andského společenství. Nesmím zapomenout na stabilizační a asociační dohody se zeměmi západního Balkánu.
Jaké jsou další okruhy?
Druhý velký okruh témat představuje implementace již uzavřených smluv a jiných právních aktů a jejich pravidelná hodnocení (například přehodnocování sankcí, přípravy pravidelných jednání orgánů ze smluv – Rad přidružení, spolupráce a podobně). Třetím balíkem jsou aktuální témata – situace v Kosovu a Srbsku, v Tibetu, v Zimbabwe.
Jak to všechno probíhá?
Kromě diskusí na teritoriálních pracovních skupinách (například pro východní Evropu a Střední Asii nebo pro Afriku) se o tématech debatuje i na vyšších úrovních – v Politickém a bezpečnostním výboru, Coreperu, na Radě ministrů. Každý diplomat je odpovědný za svou agendu napříč všemi pracovními orgány Rady, v podstatě danou otázku musí sledovat od prvotního návrhu až po konečné schválení, musí dobře informovat o průběhu jednání a o pozicích ostatních členských států a EK a podílet se na formulování českých pozic.
Dochází často k vyhroceným diskuzím na určité téma?
Občas, nedá se tomu zabránit, když jsou ve hře národní zájmy.
Jak dobře znáte lidi, se kterými zasedáte ve výboru? V kterých zasedáte?
Své kolegy znám samozřejmě docela dobře, udržujeme neformální kontakty. Bez nich to nejde. Lepší vztahy mám pochopitelně s těmi, kteří jsou vysláni na stálá zastoupení. Osobně zasedám v pracovní skupině pro transatlantické vztahy (COTRA) a donedávna jsem se patřila i do pracovní skupiny pro Afriku (COAFR). Té se ale vždy účastní delegáti z ústředí, takže přímých kontaktů bylo méně.
Co v nich nyní aktuálně řešíte?
Například na COTRA pomalu začínáme připravovat summit EU-USA a zasedání Transatlantické ekonomické rady. COAFR diskutoval situaci v Keni či v Zimbabwe.
Pokračuje ještě transatlantická roztržka, nebo jsou vztahy EU-USA výborné?
Roztržka byla dávno překonána, vztahy EU a USA jsou velmi dobré, jde o nejbližší partnery.
Máte více práce v COAFR, nebo COTRA?
Těžko říci. Asi v COAFR kvůli krizovým situacím. Africká témata jsou navíc mnohem častěji předmětem jednání Politického a bezpečnostního výboru i ministrů v Radě.
Projednávali jste situaci v Čadu? Jak se k ní stavěl francouzský zástupce?
Diskuse o Čadu a v celém regionu je již dlouho na programu každého zasedání COAFR. Není žádným tajemstvím, že vyslání mise EUFOR do Středoafrické republiky a Čadu bylo iniciativou Francie.
Jaký je názor Váš i EU na situaci v Keni? Nebo se tam Unie vůbec neangažuje?
Jistě, že se angažuje, ale nešlo o přímou mediaci mezi Kibakim a Odingou, ale hlavně o podporu panelu eminentních afrických osobností pod vedením Kofi Annana, který usiloval o dosažení politického řešení situace. Se stejným cílem uskutečnil dvě cesty do Keni také Louis Michel, komisař pro rozvoj. EU si jasně uvědomovala, že by vlastními iniciativami mohla podkopat africké snahy. Důležitější než zviditelnění aktivit EU proto bylo vyjádření jednotné podpory mezinárodního společenství Kofi Annanovi. Jak se zdá, jeho panel byl úspěšný.
Připravujete se nějak na české předsednictví?
Příprava na české předsednictví v současné době představuje nejméně polovinu našeho času. A tento podíl stále roste. Pracujeme na přípravě věcné (co nás čeká a nemine a co bychom za českého předsednictví chtěli realizovat) i organizační (nábor nových pracovníků, plánování jednání.).
Jak se Vám líbí Český dům?
Líbí. Část Českého domu obsadilo rozšířené Stálé zastoupení, i má kancelář je také vlastně v Českém domě. Je dobře, že se podařilo skoro všechny české instituce sjednotit pod jednu střechu.
Jak snášíte vzdálenost EU-domov?
Nějak mi to nepřipadne. Velkou část života jsem byla mimo domov, už od gymnázia. Stěhování prostě k práci na MZV patří. A navíc, vždyť z Bruselu do Prahy je to jen hodinu a dvacet minut letu.
Nepředstavuje to problém v osobním životě?
To víte, že to někdy není snadné. Ne vždycky se podaří, aby byl partner s vámi v zahraničí, důvody mohou být různé. Dobrý vztah překoná i dočasné odloučení.
Jak na Vás působí Brusel?
Vcelku příjemně, kromě – budete se divit – evropské čtvrti. Moderní architektura a vysoké budovy, zvláště zcela vylidněné o víkendu, na mě působí poněkud tísnivě. Je to věc vkusu. Mám ráda staré město a také bruselské rezidenční čtvrtě plné vilek s pěknými zahradami.
Co říkáte na zácpy v Bruselu?
Víte, že to s nimi není tak hrozné, jak se říká? Ty pražské se mi zdají mnohem horší a o pařížských ani nemluvě.
Jste euroskeptik nebo eurooptimista?
Víte, onehdy jsme s kolegy vtipkovali, že z nás snad několikaletý pobyt v Bruselu udělá euroskeptiky. Ale vážně. Myslím, že nejde o to, jestli je člověk vnitřně euroskeptik nebo eurooptimista. Jsme všichni v prvé řadě úředníci a hájíme pozici vlády.
Po škole jste pokračovala v doktorandském studiu. Kdy jste začala studovat? Už jste ho ukončila?
K doktorandskému studiu jsem se přihlásila bezprostředně po ukončení inženýrského stupně. Byl to, pokud se nemýlím, vůbec první běh. Zapsalo se nás tenkrát hodně, byli jsme nadšení ze studia, především pokud šlo o vedlejší specializaci mezinárodní politika a diplomacie, které se tak diametrálně lišilo od toho, co jsme zažili po našem nástupu na VŠE. Studium jsem ukončila v roce 2000.
Bylo náročné studovat s prací?
Samozřejmě, že bylo, každé studium při zaměstnání je náročné. Přiznávám, že jsem během té doby měla několikrát pochybnosti, zda ho mám dokončit, ale mí přátelé a rodina mě vždycky podrželi. Navíc, nemám ráda nedokončené věci.
Připravila vás škola dobře teoretickými i praktickými znalostmi?
Když se zpětně ohlížím, díky přípravě doktorské práce jsem se naučila důkladně ověřovat prameny, hledat primární zdroje informací a hodnotit je. Doktorská práce je přece jen něco jiného než diplomová, nutí k hlubším analýzám. Často si uvědomuji, jak mi vadí, když se někdo vyjadřuje k textu, který nečetl – to si v doktorské práci nemůžete dovolit. Obecně si myslím, že mi studium na VŠE dalo velmi dobrý základ, přestože (nebo právě proto) jsme studovali v přelomových dobách, kdy škola doslova měnila ze semestru na semestr.
Máte ráda belgické pralinky či mořskou stravu?
Na čokoládu nejsem, takže na rozdíl od jiných neprožívám při pohledu do výloh četných pralinkářství muka. Naopak, mořskou stravu mám docela ráda.
Už jste se byla vykoupat v Belgii v moři?
Vykoupat! K moři jezdím ráda, miluji procházky po pláži – v létě i zimě. Ale na koupání to moc není. Ani ne tak kvůli teplotě, spíše mi chybí ta průzračnost Středozemního moře nebo Atlantiku.
Nahrávání ...
