Všichni jsme museli ze svých návrhů slevit
RozhovoryNemáme vyspělý kapitálový trh a banky mohou bezrizikově vydělávat na
státních dluhopisech na úkor klientů, tvrdí děkan Národohospodářské
fakulty Jiří Schwarz, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Považujete práci v NERVu za náročnou?
Ano, považuji. Po jmenování členem Národní ekonomické rady vlády ČR
mám tolik práce, že si v pracovních dnech nařizuji budík na pátou hodinu
ranní, abych stačil přečíst emailové zprávy, které dostanu.
Jak moc složité je hledat kompromisy v desetičlenné skupině
jakou je NERV?
Na každém zasedání se kompromisy nehledají. Hledali jsme je akorát jednou
v případě společného materiálu NERVu „Sedm setů proti krizi“. Tam
jsme měli možnost vyjádřit nesouhlas s navrhovanými opatřeními
jednotlivých kolegů, která potom neprošla. Výsledné znění nebylo
názorovým sjednocením, ale názorovým průnikem.
Takže jste nakonec úspěšně dosáhli názorového
průniku?
Ano. Snad všichni jsme museli ze svých návrhů slevit. Například od
počátku jsem odmítal šrotovné a to neprošlo. V tomto postoji jsem nebyl
osamocen. Přestože jsem nebyl přesvědčen o přínosu programu Panel
(financování rekonstrukcí panelových domů, pozn. red.), uznal jsem
argumenty jiných. Tento návrh nakonec prošel.
Jaký je váš názor na mnohamiliardové balíky veřejných peněz,
které jsou poslední dobou nejen v Evropě velmi módní?
Balíky peněz mohou pomoci. Otázkou je k čemu? Určitě neodvrátí krizi.
Krátkodobě se mohou ukázat jako řešení stimulující poptávku, ale
z dlouhodobého hlediska vytvářejí problémy, jejichž konce nevidím. Za
všechny uvedu morální hazard. Domnívám se, že fiskální disciplína je
jedním z ekonomických kánonů, který se vyplácí dodržovat za všech
okolností. Tento názor jsem zastával i v NERVu a nemíním ho opouštět,
pokud se neotestuje výhodnost navýšených rozpočtových výdajů.
Nebojíte se dluhů, které mohou současné vlády zanechat na
svých občanech?
Státní rozpočty nejsou neomezené. Hluboké deficity vyvolávají problémy
s financováním a refinancováním státního dluhu. To můžeme vidět už
dnes například v Maďarsku a na Ukrajině. Dlouhodobě deficitní rozpočty a
riziko malé poptávky po nákupu jejich státních dluhopisů vzbuzují velké
napětí a nervozitu. I když se nám to může zdát nelogické, jsme stále
házeni do jednoho pytle s těmito zeměmi. Analytici renomovaných institucí
a redaktoři renomovaných tiskovin stále Českou republiku primárně řadí
mezi středo- a východoevropské ekonomiky a tím ji ztotožňují
s největšími regionálními ekonomickými problémy, které obvykle vévodí
zpravodajství a analýzám. Tato zjednodušující optika poškozuje nejen
naši ekonomiku, ale také české firmy. Navíc co se týká státního dluhu a
deficitu, tak i země s jednotnou evropskou měnou, jakou jsou Irsko a Řecko,
mají velké problémy. Euro tedy neochraňuje země před negativními
dopady krize.
Takže byste asi nezvedl jásavě ruku pro co nejrychlejší
přijetí eura?
Doposud jsem nebyl a ani v současné době nejsem pro vstup do eurozóny.
Samozřejmě, že nemohu vyloučit problémy, které způsobí nepřijetí eura.
Ale v současné době je pro naše národní hospodářství česká koruna
přínosem i přes velké kurzové fluktuace, které v posledních měsících
vykazuje. Růstový impuls, který dala koruna české ekonomice díky své
25procentní depreciaci, je naše nejúčinnější protikrizové
opatření.
Ale mnoho exportérů se přeci brání, že jsou hedgováni na
dlouho dopředu a současný kurz jim nepomůže.
To je jejich problém. Vyplývá ze špatného vyhodnocení hospodářské
situace. Je to stejná chyba, jako když firma investovala do stavby nového
závodu, po jehož výrobě poklesla poptávka.
Proč by se z peněz daňových měly podporovat třeba jen
automobilky? Není to v zájmu některých členů NERVu?
To si vůbec nemyslím. NERV a především česká vláda nenavrhovaly
šrotovné. A co se týká odpočtu DPH u automobilů podnikatelům, tak
všichni dobře víme, že došlo pouze k odstranění nesmyslné regulace
(předepsaná síťka rozdělující vozidlo), která byla běžně
obcházena.
Takže odmítáte argumenty opozice, že je to jen cesta jak
ušetřit na daních při koupi luxusního BMW?
To je naprosto absurdní.
Nemůže přeci jenom šrotovné působit pozitivně? Obnova
vozového parku může mít do jisté míry ekologické přínosy.
Na naše automobilky působí šrotovné pozitivně, když je přijato
v zemích importérů našich vozů. U nás by šrotovné tak významné
nebylo, protože pouze malá část automobilů vyrobených u nás se také
v ČR prodá. Navíc je šrotovné velmi nákladné. Musíme vidět
i ekologické dopady s tím spojené. Šrotovné likviduje vozy, které by
mohly ještě několik let sloužit lidem. Přeměnili bychom naši zemi
v hromadu šrotu. Je potřeba si uvědomit, že náklady na výrobu nového
auta jsou enormní. A jedná se o náklady nejen ekonomické, ale
i ekologické. Při výrobě nového auta vzniká mnoho emisí. Můj kolega
Petr Bartoň spočítal, že tolik CO2, co vyrobí stařičká Škoda 120 při
průměrném provozu za 12 let.
Považujete za důležité navýšení kapitálu v Českomoravské
záruční a rozvojové bance a Exportní garanční a pojišťovací
společnosti (EGAP)?
To jsou velmi významná opatření s multiplikačními efekty, které
jednoznačně převýší navýšení jejich základního jmění. Usnadní
přístup k úvěrům komerčních bank.
Vidíte situaci na úvěrovém trhu v ČR tak tragicky jako
někteří podnikatelé?
To určitě ne. U nás nedošlo k poklesu objemu poskytovaných úvěrů.
Zatím jen poklesla dynamika poskytování úvěrů. I pokles dynamiky
ohrožuje realizaci podnikatelských záměrů.
Povídá se, že jste inicioval v rámci NERVu vznik Expertní
komise pro prodej státních dluhopisů obyvatelstvu.
Ano. U nás existuje absurdní situace na trhu cenných papírů, která je
v rozporu s tím, co učíme studenty na VŠE. Zatímco vláda prodává málo
rizikové státní obligace v průměru s 5procentním ročním úrokem, tak
občané za své uložené peníze v bankách dostávají v průměru pouhých
0,9 až 1,2 procenta. Přitom je tato forma uložení a zhodnocení peněz
spojena s vyšším rizikem než nákup a vlastnictví státních obligací.
4procentní rozdíl lze vysvětlit jen nevyspělostí našeho kapitálového
trhu. Držení státních obligací obyvatelstvem ve výši 10 až 15procent
státního dluhu je v zemích s vyspělou tržní ekonomikou standardní.
Ale to přeci souvisí s obchodní politikou bank a tím, že
uložení prostředků do banky je spojeno s dalšími službami.
To se zásadně pletete. Další služby sice ano, ale občan si je platí.
Jak kde.
V České republice je podíl poplatků na ziscích bankovních institucí
podstatně vyšší než jinde v EU. Takže u nás lidé za bankovní služby
poměrně hodně platí. V současné době mohou státní obligace kupovat
pouze banky a jiní kvalifikovaní obchodníci. Tyto banky mají díky výše
popsanému úrokovému rozdílu naprosto bezrizikový výnos téměř čtyři
procenta. To je naprosto absurdní anomálie, kterou byste v Evropě těžko
někde hledal. Ve vyspělých zemích vedle bank ještě většinou existuje
kanál, pomocí něhož si lidé mohou koupit státní obligace. My se podobný
kanál nyní snažíme vytvořit, abychom mohli občanovi přímo nabídnout
téměř bezrizikový cenný papír s úročením třeba tři procenta. To je
zajímavé nejen pro občana, ale z důvodu očekávaných rostoucích
rozpočtových deficitů i pro stát.
Neponese ale s sebou tvorba a provoz tohoto kanálu vysoké
náklady?
Na tom právě pracuje expertní skupina, aby to nevyžadovalo žádnou
legislativní změnu, která by výrazně odložila realizaci tohoto opatření,
bylo to technicky proveditelné a vyžadovalo minimální transakční
náklady.
Kolik miliard by stát mohl ročně udat?
To lze stěží předpovědět. Za úspěch bych považoval v prvním roce
10 miliard korun.
Jedním z vašich návrhů je i mimo jiné snížení odvodů na
sociálním pojištění. Nebojíte se budoucích problémů v systému
sociálních plateb způsobených výpadkem zdrojů?
V tomto těžkém období je to výrazná pobídka pro firmy a ministr Kalousek
je rozumný a odborně zdatný člověk, který by nikdy neohrozil rovnováhu
příjmů a výdajů státního rozpočtu. Můj osobní názor je, že by firmy
na sociální pojištění vůbec neměly přispívat. Celý příspěvek by
měli platit občané, protože jinak nevidí, kolik vlastně sociální
pojištění stojí. Pokud si člověk neuvědomuje, co platí, nevykonává
žádoucí tlak na efektivnost hospodaření s veřejnými prostředky.
Snížení odvodů na sociální pojištění pro firmy je z dlouhodobého
hlediska jednoznačně správné opatření.
To by se v tomto případě musel odvod občana zvyšovat. A to se
neděje.
Uvidíme, jaký bude mít vliv snížení odvodů pro rovnováhu systému. Pokud
by se systém dostával do deficitu, bude nezbytné zvýšit platby občanů,
nepůjde-li se cestou racionálního omezování „státu blahobytu“.
Ale tímto tempem se důchodový účet propadne do deficitu mnohem
rychleji.
Náš penzijní systém je neudržitelný tak jako tak. Je neudržitelný
z důvodu demografického vývoje. Penzijní systém potřebuje reformu, která
bude reflektovat snižující se počet aktivních přispěvatelů do
důchodového systému a zvyšující se počet důchodců (resp. růst
průměrné délky života).
Čili snížení odvodů vidíte jako přiblížení k penzijní
reformě.
Já to v prvé řadě vidím jako dobré protikrizové prorůstové opatření
s dlouhodobými pozitivními důsledky pro ekonomický vývoj u nás.
A politická průchodnost?
NERV se politickou průchodností nezabývá. Pokud to schválila vláda,
patrně to považuje za politicky průchodné. Možná, že vláda chce
podpořit průchodnost tohoto opatření navržením zrušení stropu
sociálního a zdravotního pojištění. Toto opatření naopak oslabuje
motivace snažit se, pracovat a vydělávat. Podle mého názoru se jedná
o populistické opatření, které si dovedu vysvětlit jen pomocí logrollingu
(prosazování nevětšinových návrhů, tím, že se další příznivci
získají jiným nevětšinovým návrhem, pozn. red.). Tím pádem se
očekává, že návrh podpoří i další politické strany. Jak je patrno,
prosazení dobrých ekonomických opatření je spojeno s velkými náklady.
V tomto případě bude asi nákladem správného kroku špatné opatření.
Doufejme, že výnosy z toho dobrého vysoce překročí náklady spojené
s tím špatným.
Otevřeným dopisem jste vyzval studenty, aby s vámi spolupracovali
v rámci NERVu. Už na to nestačíte?
Chci dát studentům šanci. Vytvořil jsem skupinu ProNERV. Přihlásilo se
dvacet studentů, kteří jsou rozděleni do čtyř skupin a dobrovolně
pracují na tématech od monitoringu účinnosti protikrizových opatření
přes přípravy témat pro Ecofin až po londýnský summit G20 v rámci
našeho předsednictví.
Věříte, že si těžkými úkoly poradí?
Určitě, protože jsou vedeni mými osvědčenými poradci Petrem Bartoněm,
Davidem Lipkou a Markem Hudíkem. Můj okruh poradců doplňují studenti Aleš
Rod s Denisou Šustrovou.
Co byste vzkázal lidem, kteří dnešní stav světových ekonomik
srovnávají s třicátými lety?
Nechť si také přečtou Friedmanovu a Rothbardovu analýzu této krize,
protože Keynesovo vysvětlení si pravděpodobně ještě pamatují
ze školy!
Nahrávání ...
