Vše záleží na lidech, kteří mají nápady a dokáží je realizovat
Rozhovory, Zprávy ze školy
„Jako první veřejná vysoká škola v naší zemi máme od letoška vlastní „licenci“ prestižního studijního programu MBA,“ řekl v rozhovoru pro Studentský list rektor školy profesor Hindls.
Dále hovořil o řešení kvality stravování, narůstajícím počtu studentů a připravované reformě vysokého školství.
Jak byste stručně shrnul úspěchy, kterých se VŠE podařilo dosáhnout během vašeho funkčního období?
Před pár dny jsem v Paříži pro VŠE převzal mimořádné ocenění – na základě hodnocení cca tisícovky rektorů a děkanů ze 153 zemí jsme nejlepší univerzitou střední a východní Evropy v ekonomickém vzdělávání. To je závazek pro další směřování VŠE, který vnímám s nesmírnou odpovědností. Za toto ocenění musím poděkovat všem, kteří se v prostředí VŠE pohybují.
Jako první veřejná vysoká škola v naší zemi máme od letoška vlastní „licenci“ prestižního studijního programu MBA. Fakultám se velice dobře daří aktualizovat studijní programy a zajistit kvalitní výuku ve všech stupních studia. Výrazně stoupl počet výjezdů našich studentů do zahraničí a naopak. Díky aktivitám odborných pracovišť vzrostl rozsah prostředků na vědu: v porovnání s rokem 2006 o úctyhodnou třetinu (absolutně jde o desítky milionů korun navíc). Zavedli jsme fungující informační systémy, nejprve ekonomický a po něm studijní. Tady patří moje uznání jak výpočetnímu centru, tak SIFům. Realizujeme po dohodě se Senátem a Kolejní radou komplexní program revitalizace kolejí. Osobně mám radost z činnosti Střediska handicapovaných studentů, které jsme založili v roce 2006 a které více otevřelo naši univerzitu i lidem se zdravotním postižením. Toho si cením velmi. Stejně jako řady vynikajících aktivit studentů, ať už jde o debaty s významnými osobnostmi, o divadlo, hudbu, film, výstavy v atriu či sport. Škola docela žije nejen uvnitř, ale i navenek. S příznivým ohlasem posluchačů se setkaly „studentské zóny“ ve Staré budově, vybudované v letech 2006, respektive 2007. Dobře si vede před dvěma roky založené Rozvojové a poradenské centrum vč. spolupráce se sponzory a partnery. Univerzita je viditelně prezentována i před širší veřejností – našel si k nám cestu třeba jeden z nejprestižnějších českých festivalů vůbec, Pražské jaro či Národní cena vlády pro nejlepšího vědce Česká hlava, kterou předává předseda vlády v prostorách VŠE.
A těší mě i řada dalších věcí, třeba častá účast vynikajících zahraničních profesorů v našich kurzech, rozsáhlé aktivity fakult v konferenční činnosti. Po letech nejistot se nám v souladu s Dlouhodobým záměrem VŠE konečně podařilo zahájit i realizaci nezbytné investice na Třebešíně a v Jindřichově Hradci. S novelou vysokoškolského zákona v roce 2006 jsme museli „přepsat“ i řadu vnitřních předpisů, navíc některé další už nevyhovovaly současné době. Musím poděkovat také Akademickému senátu VŠE, se kterým tyto a mnoho dalších věcí pravidelně diskutujeme a který se pro vedení školy stal cenným oponentem a moudrým rádcem zároveň. I proto se podařilo uskutečnit hodně změn.
Ale chci říci jedno – vše záleží na lidech, kteří mají nápady a dokáží myšlenky realizovat. Takových kolegů je na fakultách a na škole hodně. A pouze o tom jsou pak úspěchy celé univerzity.
Co naopak zpětně hodnotíte, že nebyl zrovna povedený počin, nebo co se mohlo udělat lépe?
Je o mně známo, že patřím k lidem, kteří nejsou nikdy přespříliš spokojeni, a to ani tam, kde věci jdou, jak mají. Vždy je co zlepšovat. Ale abych byl konkrétní. Jinak jsem si po svém nástupu představoval změny v kvalitě stravování. Dohodli jsme se s EURESTem na odchodu a já čekal zlepšení. Jenže po slibném začátku i SODEXHO začalo jít jakoby ve šlépějích svého předchůdce. Ukázalo se, že obměny provozovatelů nejsou řešením, navíc „za pochodu“ nejsou ani snadné. Proto jsme rozhodli k jiné cestě – pustit do školy více provozovatelů, ať si konkurují a zákazníci ať si sami vyberou, kde se chtějí stravovat. Není to úplně snadná cesta, protože nejprve musíte této myšlence konkurence mezi více subjekty přizpůsobit i technické zázemí menzy. A tak jsme před nedávnou dobou otevřeli pizzerii a pustíme se ještě i do „zdravé výživy“. Věřím, že konkurence přinese v souhrnu vyšší kvalitu všech provozovatelů v menze.
Spokojen nejsem také s čerpáním prostředků z evropských fondů, i když pro Prahu vzhledem ke všeobecně známým restrikcím to nebude snadné nikdy. První kolo výzev však pro nás nedopadlo moc dobře. Hodláme pro další kola zvýšit maximálně podporu a servis těm, kteří nové projekty budou chtít připravovat.
Netěší mě ani nízký podíl jiných než jen prezenčních forem studia v naší nabídce. Na jiných univerzitách není prezenční forma tolik dominantní jako u nás, prolíná se tam více možností. Tady je určitě co vylepšovat, protože řada potenciálních nadějných zájemců o studium na naší univerzitě pak raději kvůli tomu dává přednost jiným školám.
Počet studentů se každým rokem zvyšuje, ale kapacity zůstávají stejné. Kam se směstnají všichni studenti?
Teď je jich cca osmnáct tisíc a nepředpokládáme, že by v nejbližších letech došlo ještě k nárůstu. Je to jednak otázka limitních kapacit školy (pedagogických i prostorových), jednak otázka demografického vývoje mladé populace, který to ani nebude umožňovat. Říkám to přesto, že vím, že počet přihlášek na jedné straně i zájem zaměstnavatelů o absolventy VŠE na druhé straně viditelně rostou.
Pokud jde ovšem o kapacity školy, dobré výsledky hospodaření univerzity nám možná dovolí rovněž určité navýšení dalších prostor pro výuku i prostor pro zázemí kateder. Zatím je všechno ještě jenom ve fázi úvah a já jsem v tomto ohledu optimista. Ale aby mně bylo dobře rozuměno – přímý vliv na zvýšení počtu studentů to mít nebude, to není reálné, zde nám jde o zkvalitňování možností pro výuku a o komfort studentů a pedagogů.
Hranice přijetí vykazuje v posledních letech klesající tendenci. Nebojíte se, že se úroveň VŠE se snižujícími se nároky na přijímací zkoušky také sníží?
Vždy mám rád, když se mluví konkrétně, v datech. Nejprve tedy uvedu v tabulce malé srovnání, shrnutí o faktech z přijímaček. Tabulka vypovídá o vývoji průměrného počtu bodů, dosažených v jednotlivých klíčových předmětech přijímací zkoušky za deset let.
Přitom celkový počet přijímaných, resp. zapsaných studentů se prakticky od roku 2006 nemění. Z uvedeného ať si každý udělá představu o kvalitě uchazečů sám. A ještě něco – nejsem si až tak jist, že mezi výsledkem přijímaček a vlastní kvalitou studentů je obecně natolik silná korelace. Rozhodující je, jak kvalitního studia se posluchačům průběžně dostává, jak se absolventi VŠE posléze uplatňují v českém i v mezinárodním měřítku a jak je hodnotí jejich zaměstnavatelé. Tady se o naše studenty určitě nebojím. Proto obava ze snižující se úrovně VŠE asi nebude tak opodstatněná. Přesto je nepochybně stále co zlepšovat, o tom není nejmenšího sporu.
Při své kandidatuře na rektora jste ve svém základním programovém dokumentu uvedl, že se zaměříte na zvyšování náročnosti a kvality výuky na VŠE, což se týká i výuky jazyků. Jak vysvětlíte, že se kritéria absolvování jazykových kurzů snižují?
Vůbec si nemyslím, že by jazyková vybavenost studentů VŠE byla špatná. Naši studenti jsou v mezinárodním prostředí opravdu úspěšní, o tom jasnou řečí hovoří výsledky internacionalizace studia. A dobrá je i práce jazykových kateder. Jak konkrétně jsou nastavena kritéria absolvování jazykových kurzů, na to vám mohou spíše než já odpovědět příslušné katedry, o tom rektor nerozhoduje. Mě zajímají předpoklady a výsledky našich studentů v mezinárodním kontextu a ty rozhodně nejsou špatné. Jinak by se naší škole nedostávalo takového postavení a takových prestižních ocenění v zahraniční oblasti, jaké má.
Vláda připravuje reformu vysokého školství. Její tvůrci považují vysoké školy za zkostnatělé instituce, kterým prospěje, že se do vedení dostanou také lidé z byznysu. Co si o tom myslíte?
Nikde jsem neslyšel, že by se někdo z představitelů ministerstva, kde se nový zákon o terciárním vzdělávání i Bílá kniha připravují, vyjádřil o našich univerzitách jako o „zkostnatělých institucích“. V připravovaných dokumentech ministerstva jde o něco jiného – přiblížit do určité míry podmínky řízení univerzit manažerskému stylu. Autoři předloh však dosud ještě nedali jasnou představu, kam má takový koncept směřovat – zda k posílení Správních rad (kde ovšem „lidé z byznysu“ jsou už dnes), ke změně role a složení Akademických senátů, vědeckých grémií apod. Doufám, že texty novel či nových zákonů ještě projdou obsáhlou diskusí, protože mnoho závažných otázek dosud není uspokojivě vyřčeno, natož vyřešeno, a dokonce ani o nich rektory nikdo příliš neinformoval. Ale určitá změna v řízení univerzit nutná je, i když si nemyslím, že by do akademického prostředí bylo možné v nějaké přehnaně velké míře implementovat manažerské zvyklosti z korporátní sféry. A už vůbec si neumím představit, že podmínky odměňování, jak jsou nastaveny ve školství obecně, by do koncepčního i operativního řízení univerzit přilákaly špičkové manažery „z byznysu“.
V návrhu reformy se mluví o tom, že se vysoké školy rozdělí do tří skupin – výzkumné, vzdělávací a profesně orientované. Do které „škatulky“ by se zařadila VŠE?
Hodně se o tom mluví, ale kriteria jsou zatím velmi vágní, pokud se v této fázi prací na dokumentech k terciárnímu vzdělávání o nějakých kriteriích už vůbec dá mluvit. Já věc vnímám takto: VŠE je kvalitní univerzitou, která musí mít jednoznačnou ambici směřovat do kategorie výzkumných pracovišť. A k tomu musí mít špičkový jak dlouhodobý koncept kvality vlastního vzdělávacího procesu, tak koncept ve vědě a výzkumu. Často o tom např. na kolegiích rektora či na Vědecké radě mluvíme a já mám pocit, že nacházíme shodu v cestách vedoucích k udržení současného prestižního postavení VŠE.
Jaké jsou perspektivy a strategické plány dalšího vývoje VŠE?
Zřetelným imperativem doby je jít cestou dalšího zvyšování kvality naší alma mater, včetně jejího formalizovaného mezinárodního ohodnocení a rámce. Zahájili jsme proto práce na získání standardu ECTS label, který dosud nezískala žádná česká univerzita. Posílit je třeba také nestandardní formy výuky, včetně např. e-learningu, a nabídku i jiných forem organizace studia než jen forem prezenčních. Stále, i přes dílčí pokroky, nejsem spokojen s rozměrem celoživotního vzdělávání, kde jsme v minulosti přepustili hodně prostoru jiným a to se teď v nabitém konkurenčním prostředí o to hůře dohání. Ale zde je naší výhodou dobrá značka školy a vysoká kvalita pedagogů. Tady chceme přijít s novými podněty a s pestrou nabídkou – to je naše konkurenční výhoda, kterou musíme umět „prodat“.
Trvale musíme jít také cestou podpory kvalitních vědeckých publikací. Naší univerzitě se díky ambicím výzkumných pracovníků a lepšící se publikační činnosti podařilo získat třetí impaktovaný ekonomický časopis v České republice (vedle tradičních Politické ekonomie a Financí a úvěru je to teď i časopis Prague Economic Papers). To je velký úspěch, ale zároveň především jasná výzva pro autory, abychom mohli hodnotu impaktu v budoucnu ještě navyšovat, což je podstatné.
A již výše jsem zmínil zájem vedení školy na jistém navýšení výukových prostor a na zlepšování prostor pro pedagogy. To je věc střednědobé investiční politiky, na které se chceme s fakultami a Senátem dohodnout, a návazně potom usilovat u příslušných správních institucí o potřebná územní rozhodnutí.
Co považuji rovněž za důležité, je, že se musíme ubírat také cestou získávání dalších významných projektů, ať už výzkumných, což je příslib a holá nutnost pro případ výše zmiňovaného rozčlenění univerzit, nebo projektů dalších, včetně projektů mezinárodních. Tudy vede cesta ke kvalitě školy i k rozhojnění prostředků v rozpočtu, cesta propojující pomíjivé s dlouhodobým, účelné s dosažitelným a sofistikované s praktickým. Proto pro všechny tyto a podobné aktivity mohu slíbit velkou podporu od vedení školy.
Hodně si slibujeme rovněž od zavedení nové ankety studentů v rámci ISISu, ke kterému by mělo už brzy dojít. Má nám všem napomoci rozpoznat – detailněji než tomu bylo v dosavadní formě ankety – kde studenti nejsou spokojeni, kde jim není věnována taková péče, jaká jim náleží. A odtud pak hledat cesty k nápravě na konkrétních pracovištích, ať už jde o katedry či o celoškolské útvary.
Nahrávání ...
