Vraťte nám dva semestry statistiky
NázoryKaždý jsme to zažili. Naše první ekonomické krůčky. Pomalu
zjišťujeme, jak se dostat na Jižní Město, že Blanice není jen řeka, pak
také kde se dá koupit Studentský list anebo jaký byl Keynes vlastně
(vše)borec. Bezstarostný studentský život v Praze ale brzy začne užírat
tajemná příšera.
Mladší studenti pouze valí oči, starší uznale pokyvují hlavou. Dříve
či později ji však musí na souboj vyzvat každý. Ta příšera se jmenuje
statistika. V současné době schovaná pod identem 4ST201. Pak už to jde
ráz na ráz. Dvě dvaceti bodové bitvy v průběhu semestru a závěrečná
válka za šedesát bodů. Troufám si tvrdit, že během prvního střetu na
poli pravděpodobnosti je největším nepřítelem studenta jeho vlastní
„vyklepanost“. Druhá bitva už vyžaduje jistou dávku regrese a korelace,
a to i na nepřátelském území SAS. Borci, kteří nestahují kalhoty
ještě před brodem pak zjistí, že nejtěžší je během závěrečného
testu nepoztrácet všechny tabulky a vzorečky. Během intenzivní přípravy
se totiž těch několik typových příkladů již naučili nazpaměť.
A to je vše, budoucí ekonomové. Víc se toho nedozvíte. Z vlastní
zkušenosti vím, že většina studentů se na boj se statistickou příšerou
připravuje víceméně svědomitě. Přednášky bývají poměrně
navštěvované a učebnice z druhé ruky důkladně podtrhané. Někteří se
dokonce snaží své zbraně znásobit večerním doučováním. Máme zájem se
učit. Neučíme se ale statistiku, ale typové příklady na testy ze
statistiky.
Kurz 4ST201 podle mého názoru není vůbec špatný. Studenty učí
odborníci, seznámí se se statistickým počítačovým programem,
k dispozici je kvalitní literatura. Nememorují se vzorečky a důraz je
kladen na správnou interpretaci výsledků. Je toho ale žalostně málo. Než
se prokoušeme průměry a mediány a pochopíme úplné základy regresní
analýzy, na časové řady zbude jedno nebo dvě cvičení.
Statistika pro 4ST201 je tak okleštěná, že se získané znalosti při
vší snaze nedají použít v žádné další akademické práci. A to je
možná zásadní chyba číslo dvě. Snad kromě prestižní fakulty to totiž
ani nikdo nevyžaduje. Všechny seminární práce z podnikové ekonomiky,
managementu nebo marketingu se pak bez statistického aparátu promění
v napínavé pohádky.
Vím, že VŠE nabízí mnohé statistické studijní programy. Ale já se
nechci stát statistikem. Statistika pro mě není cíl, ale nástroj, který
potřebuje každý ekonom, snad kromě Tomáše Sedláčka. Statistiku a
ekonometrii nepotřebují jen statistici a národohospodáři. Potřebují ji
i studenti z dvojky nebo trojky k vysvětlení vývoje mezinárodního
obchodu, investiční strategie nebo absentismu v podniku.
Uvědomuji si také, že bych mohla pokročilé kurzy statistiky a
ekonometrie navštěvovat jako volitelné předměty. Proč ale opravovat
koncepční chybu nahodilými záplatami? Volitelné předměty si podle mého
názoru studenti vybírají k prohloubení svého odborného zaměření. Na
základní škole se také nenabízí odpolední kroužky malé násobilky.
Nemám v žádném případě ambice polemizovat o mainstreamovém nebo
alternativním pohledu na výuku na ekonomických školách. Pokud pro nás
studenty zůstane statistika a priori tajemnou příšerou, těžko budeme
rozeznávat, jestli je dobrý sluha, nebo špatný pán.
Je mi v tuto chvíli vlastně jedno, jakou má VŠE vizi, misi nebo
koncepci. Je mi také jedno, jestli se naše škola označuje za
„University“ nebo vysokou „Business“ školu. Protože podle mého
názoru by každý bakalář z VŠE, a to z každého oboru, měl umět
číst, počítat a pracovat s daty. A k tomu je potřeba kvalitní výuka
statistiky. Jinak budou naše absolventské práce jen více či méně
povedené novinové články a naše následná praxe opakování typových
příkladů pomocí propracovaných powerpointových prezentací.
Starší kolegové se prý se svojí statistickou příšerou museli poprat
během dvou semestrů. A proto volám: Vraťte budoucím ekonomům dva semestry
statistiky. Vkrádá se ovšem jiná, zásadní otázka. Byli bychom schopni
pochopit pokročilou statistiku po absolvování jednosemestrálního kurzu
matematiky?
Nahrávání ...
