Vokurky jsou dobrý na strkání do zadku
Rozhovory
Mladá pražská funkrocková skupina Nukleární vokurky vydává počátkem
června své debutové CD Jsme na prodej. Namísto smluvených dvou členů na
mě v Lucerně čekali skoro všichni: kytarista Honza Balcar, baskytarista
Vojta Helebrant, bubeník Cyril Hirsch a jeden ze zpěváků Marek
Vosecký – chyběl jen druhý Tomáš Scott Klíma.
Mladá pražská funkrocková skupina Nukleární vokurky
vydává počátkem června své debutové CD Jsme na prodej. Namísto
smluvených dvou členů na mě v Lucerně čekali skoro všichni: kytarista
Honza Balcar, baskytarista Vojta Helebrant, bubeník Cyril Hirsch a jeden
ze zpěváků Marek Vosecký – chyběl jen druhý Tomáš Scott Klíma.
Povězte mi, kluci, proč se jmenujete Nukleární vokurky.
Váže se k vzniku názvu nějaká veselá historka?
Honza: Může to říct tentokrát někdo jinej?
Marek: Vyprávěj to ty, Honzo.
Honza: To je na dlouho. Stalo se to jednoho krásnýho červencovýho
odpoledne. Sedím si kousek od naší chaty na rybách u tůňky. Říkáme jí
U Soutoku, protože se tam stejkaj dva potoky. A najednou záběr. Seknu to,
vytáhnu, chytím cejna. Cejn, kvalitní mírovej cejn. Ale co se mi
nestalo – já jsem se u toho poblil. Normálně, na férovku jsem se tam
vyblil na zem. V tu chvíli mě nějak napadlo, že bych měl založit kapelu.
A tak jsem si dal inzerát.
Cyril: To by se mělo vysílat v přímým přenosu…
Honza: Po dlouhém bádání jsem dospěl k tomu, že jsem se poblil,
protože jsem předtím přežral uzenejch mastnejch makrel. Důsledkem toho
vznikla kapela s názvem Nukleární vokurky. Vypadalo tak, co jsem hodil
na zem.
Ty jsi tedy kapelu založil. Dohromady jste se dali na
inzerát?
Cyril: Ne, to jsou kecy. Bylo to úplně jinak. Honzik, já a náš basista
Vojta, jsme spolu chodili osm let na gymnázium. Už asi v sekundě, to
znamená, že nám bylo třináct nebo čtrnáct, jsme dali dohromady kapelu.
Nukleární vokurky jsme si říkali úplně od začátku. Hráli jsme klasicky,
punk a takový věci, nic jsme prostě neuměli. Časem jsme se zlepšovali
a asi před třema lety vzali kluky, zpěváky Marka se Scottem, a začali
hrát, co hrajeme teď – funkrock, funky s prvkama bigbítu.
Marku, ty jsi starší než ostatní? Chodíš na VŠE.
Marek: Asi o tři roky. Nedávno jsem nám domluvil hraní na studentským
plese. To byla docela dobrá akce.
Vojta: Já mám přítelkyni z ekonomky!
Marek: Já mám taky přítelkyni z ekonomky. Náš druhej zpěvák Scott
dělá ekonomku v Jindřichově Hradci.
Honza: Mě z ekonomky vyhodili, protože jsem tam systematicky nechodil.
Všichni ještě studujete?
Cyril: Ne, ne. Já třeba ne.
Vojta: Cyril si válí šunky a nedělá nic.
Cyril: Dal jsem si rok pauzu a zase se hlásím na školu.
Honza: Já se hlásím na FAMU na zvukovou tvorbu, už několik let,
systematicky.
Chcete se, až dokončíte školu, muzice věnovat
profesionálně?
Cyril: Chtěli bysme, ale jde to velmi těžko.
Honza: Museli bysme mít hrozný štěstí, abysme se tím uživili.
Cyril: A to je velmi nepravděpodobné.
Marek: Z českejch muzikantů, co znám, se nikdo neživí jen kapelou.
Není vaše debutová deska první krok
k profesionální dráze?
Cyril: Je to takovej malej krůček.
Myslím, že je to docela velkej úspěch.
Marek: Relativně jo, ale začínáme poznávat, že ta věc má dvě
stránky.
Co to s sebou přináší špatnýho?
Cyril: No ne. Člověk si řekne, že je to hroznej úspěch. Dostat smlouvu
od velký firmy a natočit cédéčko se poštěstí málo kapelám. Deska má
ale za dva tejdny vyjít a my se bojíme, aby trochu nezapadla. Protože firma
ti ji natočí, zaplatí, ale propagace už je horší.
Velkou reklamu vám dělaj koncerty.
Marek: To je stěžejní věc. Jezdíme, ale zatím to není
velký turné.
Cyril: Jezdíme po celý Český republice, ale desku ve velkým měřítku
prodá rozhlas a televize. Hlavně rádia.
Marek: Bohužel hraní v rádiích je na libovůli jednotlivejch osob
v nich – jestli se jim to líbí nebo ne.
Kolik koncertů měsíčně hrajete?
Marek: Takovejch šest.
Cyril: Šest sedm.
Honza: Někdy i osm.
Marek: Teď to je trochu složitější, kluby kočej. Jsou hlavně venkovní
akce – fesťáky. Tam berou hlavně osvědčený a známý kapely. Na
velkým fesťáku jako je Trutnov a Rock For jsme zatím prakticky
nehráli.
Cyril: Ale nějaký vystoupení už jsou domluvený a jiný v jednání.
Pomáhá nám manažerka, pomáhá firma.
Cyril: Chci upozornit, že nejlepší koncerty jsou vždycky v Akropoli.
Budeme tam hrát 17. června už po několikátý, to jsou vždycky hodně
dobrý vystoupení.
Honza: Vstupné je směšných 20 korun.
Jak převážíte všechnu aparaturu a nástroje?
Marek: Máme asi dvacet bedňáků, který nám věci nosej, a my s tím
nemáme vůbec žádný problémy.
Honza: Takže Marek se vždycky se Scottem zkalí a my to pak nosíme
ve třech.
Marek: Já, jo? Naposledy, vole, to byl Vojtíšek.
Cyril: Mně se líbí, že i když není člověk tak známej, tak stejně
si hudbou vydělá tolik, že zaplatí bedňáky.
Prohlížel jsem si vaše stránky http://www.nuklearnivokurky.cz/. Kdo
z vás je píše?
Cyril: Stránky? Stránky dělá tady Balcar.
Honza: Stránky dělá tady Balcar.
Cyril: Najdete na nich všechny koncerty a další informace.
Marek: Lidi si hlavně můžou stáhnout ukázky novejch věcí.
Říkáte, že jste na prodej. Nemuseli jste změnit kvůli
nahrávací společnosti některý texty nebo muziku, aby si vaši desku
kupovalo víc zákazníků?
Cyril: Změnili jsme dvě slova.
Marek: Děvky jsme, aby se to dalo hrát v rádiích, změnili na holky
a ksichty na hlavy.
Cyril: Bylo dobrý, že se nám do toho firma moc nepletla. Čekali jsme,
jako nová kapela, že to firma zaplatí, ale bude se do toho
strašně cpát.
Marek: Ve studiu s náma natáčela jiná nová kapelka –
u Sony Music.
Cyril: Zvukař nám vyprávěl, že vždycky přijdou s producentem od
firmy a už všechno asi stokrát předělávali, pořád se mu něco nelíbí.
Nám dali prachy, nebyli tam ani jednou a dostali už hotovou
natočenou desku.
Marek: Taky bych zdůraznil, že jsme si desku vyprodukovali sami. Nebyl tam
žádnej Dušan Neuwerth, nebo Michal Pavlíček nebo nějakej z těch
známějších producentů…
Vojta: Ani žádnej David Koller.
Marek: …ani třeba Hladík, kterej produkoval Kirkeny, a z jejich docela
dobrýho zvuku udělal strašnou popinu. Jelikož on je folkař… Naše deska
není vůbec pozamenaná vnějším vlivem. Dechový štosy jsou taky napsaný
náma, respektive je napsal Balcar, a zčásti si je udělali dechaři.
V tomhle je to zajímavý.
Jak dlouho jste desku točili?
Honza: Zhruba měsíc.
Vojta: Sedmdesát tři dní.
Cyril: Ne, to je blbost.
Marek: Měsíc a nějaký drobný… a tejden. Tři tejdny jsme natáčeli
a dva domíchávali.
Cyril: Těch peněz zas nebylo moc, muselo se to stihnout docela rychle. Ale
to neznamená, že jsme to odflákli.
Jak se vám podařilo smlouvu s vydavatelstvím
získat?
Cyril: To je taky zajímavá věc. Šest sedm let jsme předtím hráli
a říkali si, že člověk musí mít známosti a tak – bla, bla.
Natáčeli jsme demáče, až jsme udělali asi před rokem ten poslední,
a rozeslali ho asi desíti vydavatelstvím. Ozvali se ze dvou: právě
z Monitoru a Warner Music. Rozhodli jsme se pro Monitor.
Marek: Warner Music nenabídl žádný konkrétní podmínky.
Honza: Ještě nám z Indies řekli, že je to hnusný a nedá se to
poslouchat. S těma jsme se nakonec rozhodli nespolupracovat.
Cyril: Dopis začínal: Jo, je to geniální. Dostanete smlouvu na pět alb
a deset miliónů korun.
Vojta: A končil: Vlastně se nám to vůbec nelíbí, je to hnusný. Jděte
do hajzlu.
Mohli jste nějak ovlivnit cenu, za kterou se bude deska
prodávat?
Cyril: Cenu ne. Ale to je všeobecnej trend, že ceny českej věcí jdou
dolů. CD bude stát 299 korun.
Vojta: A na koncertech jen 249 korun.
Honza: Nemaj jinou možnost, protože lidi přepalujou.
Marek: Nejvíc peněz stejně stojí distribuce. Cédéčko se prodává
z velkoobchodu za 160 korun a ke koncovýmu zájemci to dojde za
čtyři kila.
Cyril: To je jedno, ty vole. Prostě to naše stojí 299 a na koncertech
bude levnější.
Co si, kluci, myslíte o přepalování a kopírování
mp3? Jste radši, když se vaše muzika dostane k lidem, a oni pak jdou na
koncert, nebo jste radši, když si koupěj cédéčko?
Vojta: Když si koupěj cédéčko. To jsou rychlý prachy.
Cyril: To souvisí s první otázkou, na kterou ses ptal – jestli se
chceme někdy živit hudbou. Na jednu stranu je dobrý, že se dostane k lidem
jakoukoliv cestou, zalíbí se jim, přijdou na koncert atd. Ale pokud se
člověk chce hudbě víc věnovat, dát jí víc času a dělat ji
kvalitnějc, potřebuje se uživit, což není možný bez toho, aby si desku
někdo koupil.
Honza: My máme zásadu, že nepřepalujeme český desky, někteří
z nás ani zahraniční.
Marek: Já nepřepaluju věci, který mě zaujmou a který se mi líběj.
Pokud to lidi zaujme, měli by si to koupit, ne vypálit nebo
stáhnout mp3.
Vojta: Já nepřepaluju žádné desky.
Cyril: Vidíš, jakej máme nejednotnej názor… Blbý je, že když si to
nikdo nekoupí, tak ti firma nedá možnost natočit další desku.
Máte hudební vzory? Když jste hráli punk, byl to asi
někdo jinej než dneska?
Marek: Balcar má hudební vzdory.
Honza: Hlavně je to Ivetka Bartošová, Pepíček Zíma, Jožka Černý,
Michal Tučný, Honza Vyčítal…
Na stránkách píšete o Romanu Holém.
Marek: Roman Holý je rozporuplná osobnost.
Cyril: To je pravda.
Honza: Roman Holý je výborný producent – a ještě lepší
zloděj!
Jak to?
Cyril: Kdybys chodil častějc do Lucerny, slyšel bys písničku od
Portishead, kterou tu hrajou…
Honza: Shodou okolností…
Cyril: Shodou okolností je úplně stejná jako písnička od Monkey
Business „Piece Of My Life“. To je zvláštní.
Marek: Zvláštní taky je, že na první album Frtka si dovolil napsat
seznam hostů a seznam vykradených, tenkrát si to ještě přiznal.
Cyril: Teď si to nepřizná.
Máte v kapele klávesy?
Honza: Máme hostujícího klávesistu Ondrěje Pivce, kterýžto je
nejlepším klávesistou v republice. Bez nadsázky.
V jaký tedy hrajete sestavě?
Cyril: Kapelu Nukleární vokurky tvoří bubny, basa, kytara, dva zpěváci.
Na desce a na koncertech máme hosty: dechovou sekci – tři dechy
a klávesy. Na koncerty s námi jezdí většinou ta dechová sekce. Sem tam
klávesy. Ten klávesák je fakt hodně dobrej, je to jazzman. A je hodně
vytíženej.
Kdo z vás píše muziku? A kdo texty – zpěváci?
Honza: Ne, ne, ne, ne.
Marek: Jak co.
Cyril: Hudbu většinou skládá Honzik s Vojtou a texty já. Jsou
i písničky, který jsme dělali všichni.
Vokurky jsou vaše jediná kapela, nebo hrajete
i někým jiným?
Cyril: Jediná.
Honza: Marek zpívá v jedný metalový kapele… deathmetalový.
Nemáš na to vlasy.
Marek: Dneska se to shazuje dolů.
Honza: A Vojtěch Helebrant hraje na violu ve folklorním souboru
Rozmarýnek.
Marek: Obtěžuje tam nedorostlé čtrnáctileté dívčiny. Nosí takový ty
krátký běžkařský německý kalhoty.
Vojta: Myslíš lidový kroj?
Bavorskej kroj s padacím mostem místo poklopce?
Vojta: Padací most mám taky, ale je to českej kroj. To je od Bavorska na
východ.
Marek: Akorát péro za kloboukem mu schází.
Cyril: Honzik bude hostovat na desce.
Honza: Deska bude vycházet u Black Pointu, já budu hrát v jedný
skladbě. Je to pocta Franku Zappovi. Ještě to není jistý, ale v obsazení
budou určitě tři tuby, nějaký housle a…
Marek: Tři tuby? To bude nějak komorně udělaný.
Jak často zkoušíte?
Marek: Tak čtyřikrát…
Cyril: Jak se dá, ty vole.
Honza: Když máš jednoho zpěváka, co studuje v Hradci, jednoho, kterej
jezdí domů do Pardubic, třetího zpěváka, kterýho ani nemáme…
Marek: …to se pak těžko zkouší.
Cyril: Jsou doby, kdy se zkouší několikrát do tejdne. Máš období, kdy
člověk častějc hraje. Odehraješ třeba dva tři koncerty za sebou a potom
si musíš dát pauzu.
Marek: Pak to vygraduje ve čtrnáctidenní pauzu.
Honza: Stejně ve zkušebně se jenom balej špeky, kouřej a hraje se
reggae. Že jo?
Motáte si copánky?
Marek: O drogách tam nepiš. Drogy kategoricky odmítáme.
Komentovat, nebo brát?
Marek: Nic z toho.
O drogách se prostě nebudeme bavit.
Vojta: Já bych se bavil.
Cyril: Já taky. Mě to baví.
Jaký je tedy váš názor na legalizaci měkkých drog?
Cyril: Jsem pro.
Vojta: Já taky.
Honza: Já jsem pro postupnou legalizaci měkkých drog.
Vojta: Nejdřív herák. Z trávy totiž můžeš přejít na ty tvrdší
drogy… z heráku ne.
Cyril: Já myslím, že nikomu od nás z kapely nevaděj měkký drogy.
A kdyby to někoho sra…
Honza: No, já mám po nich vždycky průjem.
Vojta: Já jsem po nich zelenej.
Cyril: Každopádně napiš, že je prostě nemícháme.
Podporujou vás rodiče, dali vám například peníze na
vaše první hudební nástroje?
Honza: Několik našich demáčů se jmenovalo Blbečci dostali k Vánocům
kytary. To, myslím, mluví za vše.
Co potřebuje zpěvák, když chce zpívat v kapele? Máš
mikrofon a zesilovač?
Honza: Má, ale ještě ho nezaplatil.
Marek: Co jsem nezaplatil? Co kecáš, ty vole? Já jsem dával. On ho
nezaplatil, on ho nezaplatil!
Vojta: Já taky nejsem zpěvák.
Marek: To nevadí.
Cyril: Já jsem bubeník a zaplatil jsem, tak mě neser… To víš,
že jo. Museli si koupit.
Marek: Koupili jsme si profesionální mikrofony asi za šest litrů. A pak
se kupovali bedny, protože nám dělníci částečně vykradli zkušebnu.
Ukradli nám i mixák.
Cyril: Ještě jsem chtěl říct dětem, co rozhovor budou číst, kdyby
chtěli hrát na bicí, ať si to rozmyslej. Bicí jsou nejhorší nástroj.
Nemáš to jak převážet, hodinu stavíš, pak chvilku hraješ a hodinu
balíš nazpátek. Vždycky se ti něco podělá – jeden čudlíček z těch
sto kliček.
Vojta: Bubeníci jsou hrozně chlupatý.
Cyril: To je pravda. A tlustý.
Vojta: Třeba Martin Houdek, Cyril Hirsch.
Mají baskytary a kytary taky nějaký nevýhody?
Vojta: Nevýhoda baskytary oproti kytaře je, že má jen čtyři
struny.
Alespoň se ti tolik nepletou. Nebo se struny vůbec
nepletou?
Honza: Těžko říct.
Vojta: Já jsem natolik dobrej, že bych zvládnul i šest strun. Nemám se
kam dál vyvíjet, když mám jen čtyři.
Nechceš tedy vyměnit čtyřstunnou basu za
šestistrunnou?
Marek: Já bych řekl, že na to zase nemá.
Cyril: Peníze, peníze na to nemá. Ty jsou drahý.
Ale technicky bys to zvládnul?
Vojta: I deset strun. Taková by byla hustá.
Marek: Viola má devět strun, ne?
Vojta: Cože?
Marek: Viola má devět strun.
Vojta: Viola?!
Honza: Viola?!
Cyril: Viola? Ty jsi debil, ty vole.
Vojta: Čtyři struny.
Honza: Já taky neříkám: b endžo.
Já říkám bendžo… Na ukulele nehrajete nikdo?
Honza: U Kulele? A kdo je ten pan Kulel?
Kdy si můžeme desku koupit?
Cyril: Nová deska vyjde 2. června.
Honza: Kupujte, jsme na prodej.
Marek: V květnu vyjde singl – titulní písnička Jsme na prodej.
Cyril: Máme klip na jednu písničku, která se jmenuje Cyril. Vysíla se na
Óčku (kabelová Stanice O – pozn. autora) a myslím, že teď byl
i v Medúze.
Vojta: Doporučuju pro něj hlasovat, aby se hrál. Hlasování je
zábava.
Chcete čtenářům ještě něco vzkázat?
Honza: Jo! Jezte zelí!
Proč zelí?
Vojta: Je zdravé.
Marek: Po opici je nejlepší.
A vokurky jsou zdravý?
Vojta: Ne, nejsou.
Honza: Vokurky jsou dobrý tak na strkání do pr…
Nahrávání ...
