Vidím to jako Sudety v roce 1938, jen podíl ruského obyvatelstva je menší
NezařazenéO situaci na Krymu přinášíme rozhovor s Nadiiou Ivanovou, studentkou
mezinárodní politiky a diplomacie na VŠE, která se aktivně zapojila do
kyjevského Majdanu a nyní napjatě sleduje dění v domovské Ukrajině.
Určitě nyní sleduješ dění ve své vlasti. Jak se díváš na
ruskou invazi na Krym, kterou prezident Putin brání lidská práva před
nacionalisty?
Doufám, že to myslíš sarkasticky. Na ruskou invazi se dívám jako na
vojenskou invazi. Žádný jiný úhel pohledu nepřijmu, a to nejen kvůli
svému původu, ale také kvůli mezinárodněprávní stránce této
záležitosti. Nikdo Rusy na Ukrajinu, do nezávislého státu, nezval – ani
současná, ani minulá vláda. Na žádný peacekeeping Rada bezpečnosti OSN
mandát také nevydávala. Navíc, existuje Helsinský závěrečný akt, který
zajišťuje neporušitelnost hranic. Vidím to jako Sudety v roce 1938, jen
poměr ruského obyvatelstva je nyní menší než kdysi toho německého.
Z médií se zdá, že lidé na Krymu ruské vojáky doslova
vítají. Je tomu skutečně tak?
Média ukazují jen ty obrázky, které mají k dispozici, a na Krym teď
pouštějí třeba jen ruské novináře. Nikdo nemluví o krymských Tatarech,
kteří spolu s jinými obyvateli Krymu pomáhají chránit ukrajinské
kostely, mešity, synagogy a základny ukrajinské armády před provokací. Ale
jinak jistě, podíl ruského obyvatelstva na Krymu je větší než v jiných
regionech země.
A nebylo by lepší, kdyby se Krym od Ukrajiny skutečně oddělil?
Koneckonců tam proruské obyvatelstvo tvoří většinu.
Zase, teď vůbec nemluvíme o postoji Krymu vůči Rusku nebo Ukrajině,
jde o právní předpisy, které řídí vztahy mezi státy, a které Rusko
porušilo. Pokud mluvíme o Krymu jako o vnitřní záležitosti Ukrajiny,
můj názor je, že Krym je součástí Ukrajiny, a to
z mezinárodněprávních i vnitřních důvodů. Kdyby obyvatelstvo Krymu
chtělo provést referendum o svém osudu, já bych proti tomu i přes absenci
vnitroprávní normy nic neměla. Možná by výsledky mnohé překvapily.
Etnických Rusů je sice nejvíc, ale netvoří většinu. Navíc, není jasné,
nakolik oni chtějí do Ruska a nakolik je to dáno pouze propagandou
ruských medií.
Na Facebooku a Youtube můžeme vidět i příspěvky mnohých
Ukrajinců, kteří se dívají na příchod ruské armády jako na spásu.
Ruská armáda se dle nich snaží ochránit ukrajinské občany před vpádem
NATO. Má více lidí na Ukrajině strach z Ruska nebo z NATO? A proč je
společnost takto rozdělená.
Otázka NATO, stejně jako i EU, je pouze nástrojem propagandy z obou
stran. Pochybuji, že najdete v ulicích mnoho těch, kdo vám skutečně
vysvětlí, co je NATO nebo EU. V posledních měsících před plánovaným
podepsáním asociační dohody s EU její odpůrci kladli důraz na to, že EU
znamená například povinné uznání homosexuálních sňatků, což není
pravda. Bohužel ukrajinská společnost má velice konzervativní křesťanský
postoj vůči podobným otázkám a podobná lež způsobila velkou averzi
vůči EU. Stejné je to s NATO, kdy odpůrci využívali rétoriku Studené
války – NATO znamená proti Rusku. Přispívala k tomu i politika
samotného Ruska. Já bych řekla, že sama společnost neví, z čeho vlastně
má strach.
Většina mladší generace lidí v ČR už nerozumí ruštině.
Mohla bys nám popsat, jak ruskou invazi interpretují
ruská média?
Na území Ruska a jihovýchodní Ukrajiny Rusko informační válku
vyhrálo. Ruská média zobrazují situaci na Krymu jako peacekeepingovou
operaci a mluví o masakrech ruského obyvatelstva fašisty a banderovci ze
Západu. A lidé tomu bohužel věří, protože poslední tři měsíce
nemohla média podporující Majdan v této části země vysílat. Poslední
tři měsíce poslouchají jen státní a ruskou propagandu o fašistech
v Kyjevě, kteří mlátí statečné policisty, střílí do nich a ničí
majetek a kulturní památky. A pak najednou jim řekli, že tito fašisté
zvítězili, pátrají po rusky mluvících a mučí je. Tohle je ten obrázek,
který ruská média vytvořila v hlavách svých občanů a části
Ukrajinců.
Troufla by sis odhadnout, jak celý konflikt skončí? Myslíš, že
hrozí, že Rusko bude chtít v invazi pokračovat a obsadit i další části
Ukrajiny?
Současná situace je neuvěřitelná. Můj strýc a další příbuzní
bydlí v Moskvě, manžel mé sestřenice je důstojníkem ruské armády. Moji
nejlepší kamarádi jsou v záloze ukrajinské armády. Já nechápu, jak mezi
sebou mohou válčit. Doufám, že konflikt nedospěje do stádia otevřené
války. A pokud ano, jsem si jistá, že ten neskončí jen u Krymu.
Co si myslíš, jak by se měla ČR a EU postavit k tomuto
konfliktu?
Podle mne se ČR a EU do tohoto konfliktu nemohou zapojit jinak než
vyjádřením své pozice. Byla bych velice ráda, kdyby EU a její členské
státy uvalily na vedení ruského státu personální sankce, ale to je jen
zbožné přání. Jsem si vědoma závislosti EU na ruském plynu a obchodních
stycích, které jsou velice těsné. To se ale netýká USA a Velké Británie,
které jsou podle Budapešťského memoranda od roku 1994 garanty bezpečnosti
a suverenity Ukrajiny. Tyto státy by se měly co nejvíce angažovat při
řešení tohoto konfliktu, a to všemi možnými způsoby. Nežádám tedy
vojenskou intervenci, ale chtěla bych, aby to bylo trošku víc než hluboké
znepokojení.
Jaký je tvůj názor na Majdan? Z Kyjeva jsi odletěla tři dny
před střelbou do demonstrantů.
Na Majdanu byli samozřejmě nacionalisté a pravicoví radikálové. Stejně
jako v každé velké skupině lidí, která by reprezentovala celou
společnost. Stejně jako v tramvajích, v kině, v nemocnici, ve škole.
Problém je, že média často vidí jenom je. Na tom náměstí jsem měla
skoro všechny své kamarády a rodinu. Moje máma byla v té ulici, kde
začali odstřelovači střílet ze střech, a nosila tam léky pro zraněné.
Můj táta začal dobrovolničit v nemocnicích, moji kamarádi vytvořili
koordinační středisko právní pomoci. Majdan neměl a nemá jednotný
politický postoj, náboženství, sexuální orientaci, jazyk nebo etnicitu.
Nezasloužil si tu pověst, kterou má v mediích. A hlavně si tu jeho
pověst nezasloužili ti, jejichž život na něm skončil.
ČTĚTE TAKÉ:
- Diplomatovy
zkušenosti jsou užitečné jen tři až čtyři roky po skončení
ve funkci - Jedněm
vzal svobodu, druhým dal naději. Osmdesát let od New Dealu - Zprávy
v angličtině na novém webu jsou dostupné ve třech úrovních