Viděla jsem Lenina, pila čaj u Tatarů a tábořila mezi starými kolotoči
CestováníCo vás napadne, když se řekne Krym? Mně se donedávna vybavil pouze
Sevastopol a samozřejmě Ukrajina. Po dvou týdnech na tomto poloostrově už
je toho mnohem více.
Černé moře, které není ani trochu slané. Tatarské divany v horách.
Toulavé kočky. Strmé kopce. Mešity mísené s pravoslavím. Sladká vína.
Mastné čebureki. A velice přátelští lidé.
Na Krym jsem se vydala narychlo, bez plánu, s Mundem, tedy cestovkou pro
mladé a veselé lidi. Zároveň sama, takže jsem vždy mohla kamkoliv vyrazit
po svém.
První zastávka nás čekala ještě v Polsku. Po seznamovací vodce na
první a zdaleka ne poslední karimatka party a noci v kempu, kterým běhaly
lišky, přišel deštivý a studený Krakow. Vydala jsem se rovnou na mé
oblíbené místo, do židovské čtvrti Kazimierz. Prošla jsem trh, okukovala
vystavené harampádí, svícny, vratké bicykly, cetky a starodávné hodiny.
Kolem korzovali pánové s pejzy, jejich pichlavé oči se leskly v kalužích
a mně teklo do bot.
Následoval noční přejezd na Ukrajinu. Díky letošnímu fotbalovému
šampionátu, který si vyžádal opravu alespoň některých silnic, jsme do
hlavního města dorazili s devítihodinovým náskokem. Utábořili jsme se na
předměstí, v hájku plném komárů a další dva dny strávili bloumáním
po rozpáleném Kyjevě.
Kyjevské střípky
Nejvíce jsem si tu oblíbila Andrejevskij spusk, bohémskou ulici plnou
barev, gramofonů, pestrých slunečníků a květovaných látek, z níž
vyzařoval snad až francouzský šarm. Na ruštinu jsem přepnula pouze při
návštěvě muzea Bulgakovova, které se nachází přesně uprostřed
této třídy.
Do ortodoxní Pečerské Lávry jsem pak stejně jako všechny ženy musela
vyrazit v dlouhé sukni a s šátkem na hlavě. V podzemních jeskyních ale
panoval příjemný chlad, pomalá chůze se svíčkou v ruce, bábušky,
které posvátně líbaly vystavené mumie, úzké chodbičky a vosk kapající
na nohy mne přenesly zpět do Ruska.
Jelikož jsem Kyjev procházela pouze s improvizovanou mapkou, na níž byla
naznačena jen asi každá čtvrtá ulice, neubránila jsem se bloudění. To mi
ovšem umožnilo co chvíli někoho na ulici zastavit, vyptávat se jej, kde
jsem, jak dojdu k muzeu Černobylu a později na metro. A místní byli
navzdory mé školácké ruštině neuvěřitelně ochotní, přátelští a
povídaví. Stejně jako kdekoliv později.
Na návštěvě u Tatarů
Pak již následoval přesun na jih, po nejhorší silnici, kterou jsem
zatím zažila. Konkurovala jí jediná, ta, po které jsme se o dva týdny
později vraceli zpět. Probdělou noc ale vynahradila prosluněná Jevpatorie.
Městečko, které se nejlépe procházelo po ránu, když ještě dospávalo, a
bylo plné křivolakých uliček, v nichž se prolínaly balkánské a
islámské prvky a zpoza zdí zněla ruština. Také spousta barev a plyšových
koček, kterých byly houfy na celém Krymu. Navštívila jsem svoji první
mešitu a zjistila, že Černé moře je příjemně teplé a ani trochu slané.
A stejně jako ve všech dalších městech se u něj vyskytují prodejci,
kteří nabízejí v přeplněných koších ryby, vareniky, pirožky či
baklavu.
Tu měli však nejlepší v okolí městečka Vlčí Mák, v samém srdci
skalního města Mangup Kale, kde jsme čtyři dny spolu s místním koněm
tábořili. Stačilo obejít jezírko, v němž jsme se po ránu koupali, a
došli jsme do ráje tatarských hospůdek. Nebo spíše čajoven? Nikde jinde
než na divanu s výhledem na hory a hvězdnaté nebe, pod dekou, již vám
muslimský pingl ochotně přinesl, jakmile se setmělo, nechutnal čeburek tak
jemně a nadýchaně a baklava, po jejich vlastně pachlava, tak medově.
Z trávníku u jezírka jsme si udělali výlet například do
Bachčisaraje, kde se nachází chánský palác se slavnou fontánou, kterou ve
svém díle opěvuje například Puškin. Najdete tu též harém. Jelikož se
nedochovaly žádné záznamy, jak skutečně vypadal, naaranžovali jej
„nějak přibližně“. A jen tak mimochodem. Víte, co dělali chánové,
když se chtěli rozvést? Stačilo říct třikrát slovo „talak“,
a bylo.
Další destinací se stal Sevastopol se svojí Černomořskou flotilou a
stánky, které nabízely spoustu pruhovaných námořnických triček, zato
pohlednice mizerné, nebo spíše žádné. Mnohem více se mi líbila
přímořská Balaklava. Ve vnitrozemí městečko ruského typu, kde se
zastavil čas, na pobřeží turistické promenády, hudba, lodě a ohromující
výhled z janovské pevnosti Čembalo.
Schody z pneumatik a vrata od trusu
Ve městech jsme ale strávili pouze zlomek krymského výletu. Nesmím
totiž zapomenout na hory, které jižní pobřeží lemují. Prošli jsme
například hřeben Četyr Dag, prolézali skalní město Čufut Kale – tuto
túru stylově zakončil nejméně kilometrový sestup z kopce, kde se dalo
jít pouze po schodech. Ty byly z pneumatik.
Nechyběl ani výšlap do sopečného pohoří Kara Dag. Skalní útvary zde
mají připomínat různé postavy (Puškina), věci (šachového koně) či
zvířata (mamuta), vykládal průvodce, kterého si tu při návštěvě
chráněné krajinné oblasti musíte najmout. Asi nejbájnějším útvarem
jsou ovšem Zlatá vrata, skalní oblouk trčící z moře. Menší než na
fotkách, navrchu bílý (údajně trus kormoránů)), obklopený lodičkami.
Denně jich však smí „vraty“ projet jen určitý počet.
Lenin a pláž pro bábušky
Zážitků jsem si z cestování po Krymu přivezla nespočet. Dva noclehy
na pláži. Ochutnávky tamního Portského. Nákupy v pultových prodejnách,
kde se snažíte vykoktat, co vlastně chcete, abyste měli co jíst. Pobyt
v kempu, kde jsme se i s autobusem museli usídlit na záhonku plném
bodláčí, kde turecké záchody získaly navíc přívlastek
„kolektivní“, kde běhala spousta divokých psů, kteří mne jednoho rána
připravili o snídani a málem také o publikaci z Městské knihovny, a kde
se cestou na pláž nacházela kolonie asi padesát let starých pomalovaných
kolotočů, včetně řetízkáče.
Oběd ve vývařovně, jaké známe ze sovětských filmů. Pláž pro
bábušky. Cesta velmi přeplněnou maršrutkou. Boršč stokrát jinak. Sochy
Lenina v každém městě. Radost z jakéhokoliv místa, kde se dá jednou za
čas osprchovat. Ať už se jednalo o rybník nebo hadici s ledovou vodou
přímo u dálnice. A také obrovská kuličková počítadla, která
používaly prodavačky místo pokladny či kalkulačky (kterou měly ovšem na
pultu vzorně vystavenou) snad ve všech obchůdcích a jídelnách!
Fotografie a rozsáhlé popisky k nim najdete ve fotogalerii Tour
de Krym
Nahrávání ...
