Věra Jeřábková: Diplomat musí být zvědavý, 1. díl

3. 6. 2021 | | Rozhovory Věra Jeřábková

Tento rozvor vyšel v říjnovém čísle roku 2020.

Obor Mezinárodní studia- Diplomacie má na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické (FMV VŠE) bohatou tradici. Jeho absolventi, kteří to s kariérou profesionálního diplomata myslí vážně, si musí po získání inženýrského titulu znalosti oboru ještě prohloubit na Diplomatické akademii (DA) Ministerstva zahraničních věcí. Tu vede Věra Jeřábková, která má s prací v diplomatických službách bohaté zkušenosti, zastávala například post velvyslankyně na Kypru nebo ve Spojených arabských emirátech. V rozhovoru pro iList prozradila nejen co práce ředitelky Diplomatické akademie obnáší, ale i to, jak si kariéru v zahraniční službě představovala jako malá nebo co podle ní obor čeká v budoucnosti.

V září jste zahájili nový ročník diplomatické akademie. Bude, kromě částečného průběhu v on-line prostředí, něčím jiná, než předchozí ročníky?

Tento ročník je jiný v tom, že naši posluchači budou přecházet na nově vytvořený odbor CZPress, který se už teď zabývá přípravou předsednictví ČR v Radě EU (plánováno na druhou polovinu roku 2022, pozn. red.) Tato skupina bude zajišťovat už nyní přípravu předsednictví, a poté se bude aktivně podílet na vlastním průběhu předsednictví, zejména tady v Praze. Zatím pořád pracujeme s variantou, že se všechno uskuteční osobně, ne on-line.

Co všechno je tedy čeká teď, v rámci přípravy na Akademii?

Je v tom už hodně nácviku a praktických zkušeností. Teď dostávají základní diplomatickou přípravu, která ve většině případů navazuje na jejich studium na vysoké škole a prohlubuje jednotlivé politiky. Je to například bezpečnostní politika, nebo bilaterální či multilaterální agenda. Samozřejmě znovu absolvují i hlubší náhled do teorie a vývoje české a československé diplomacie. Také je snahou aby ovládali nejrůznější druhy diplomatických písemností, které všechny mají své formální náležitosti, aby znali techniku, jak se píší telegramy nebo politické zprávy. 

Zatím studenty vyučujeme prezenčně  (rozhovor vznikl 21. září 2020, pozn. red) a chceme tady s nimi za zachování určitých opatření být osobně co nejdéle. V průběhu výuky se jim totiž my, seniorní diplomaté, snažíme i předat co nejvíce osobních zkušeností z praxe a to je vždy velice cenné. Člověk předá něco, co 25 nebo 30 let života dělal, musel prokázat své schopnosti v zahraničí, viděl, jak se dělá politická nebo ekonomická agenda, musel rozumět konzulárním procesům, vědět, jaký je proces vydávání víz… 

Připravujeme je také na pravidla chování diplomata- není to jen etika a společenské chování, ale i schopnost týmové práce, loajality, schopnost rozumět pokynům nadřízeného a splnit je v daném čase, chodit všude přesně na čas, vhodně oblečen a připraven. A pokud to u někoho není úplně v pořádku, snažíme se naše mladé diplomaty korigovat a přátelsky je na to upozorňovat, protože přece jen jde o proces učení. Následně se naši posluchači budou podílet na výkonu předsednictví, což pro ně bude velká zkušenost. Po skončení budou samozřejmě skládat úřednické zkoušky, dostanou služební poměr na dobu neurčitou a stanou se plnoprávnými diplomaty a tak si nastartují svoji diplomatickou dráhu.

Jak dlouho výcvik trvá?

Musíme být flexibilní- když diplomatická akademie v roce 1997 začínala, byl výcvik dvouletý. Situace tehdy byla jiná, svět nefungoval tak rychle, neexistovala e-diplomacie, nebylo tolik věcí digitalizováno a online. V dnešní době jsou dva roky opravdu zbytečně moc. Dlouho dobu jsme měli model šestiměsíční, tedy šest měsíců teorie a šest měsíců praxe na ministerstvu, účastníci tedy byli testováni rok. Teď ti, kteří nastupovali v září, budou končit v prosinci a přejdou přímo do praxe.

Zmiňovala jste vhodné chování, jaké jsou další předpoklady vhodného kandidáta DA?

Požadavky jsou rozsáhlé. Ve výběrovém řízení museli uchazeči prokázat příslušnými certifikáty jazykovou vybavenost, magisterský nebo inženýrský titul, české státní občanství, plnou občanskou bezúhonnost. K práci diplomata jsou nutné i přiměřené zdravotní předpoklady. Uchazeči také musí projít dost přísným psychologickým testováním, v rámci kterého se zkoumají takzvané hraniční ukazatele. Například není v pořádku příliš vysoké sebevědomí, stejně tak jako nedůvěra v sám sebe. Někteří lidé z testování vyjdou jako jedinci s velmi vysokým IQ, kteří ale těžce snáší autoritu a schopnost týmové práce s nimi bude velmi těžká, protože budou až nekriticky prosazovat svůj názor nebo nebudou schopni se podřídit. S takovými lidmi pak nemůžete pracovat na zastupitelském úřadě.  

Je absolvování DA podmínkou, pokud bych chtěla působit v diplomatických službách ČR?

Podmínky stanovuje kariérní řád a zákon o zahraniční službě. Existuje několik forem vstupu na ministerstvo. DA je všeobecná diplomatická příprava, ale například právní odbory na ministerstvu potřebují často odborníky specializované na určitou problematiku. Na tyto místa jsou takzvaná vnější výběrová řízení a tito lidé, pokud jsou na diplomatických pozicích, dělají individuální diplomatickou přípravu. Při výkonu své práce u nás navštěvují přednášky, ale mají je rozloženy do dvouletého časového úseku. Během této doby napíšou závěrečnou práci, kterou obhájí, a pokud splní všechna kritéria, dostanou stejný certifikát o ukončeném diplomatickém vzdělání.

Pokračují všichni do diplomatických služeb, nebo si to někteří rozmyslí?

Po absolvování si to rozmyslet nemohou, my do nich vkládáme nemalé finanční prostředky. V minulosti jsme dokonce měli období, kdy měli posluchači podepsanou smlouvu a pokud by opustili ministerské kruhy dřív, než po odpracování určitého počtu let, vraceli by statisícové částky do rozpočtu ministerstva. Vychovat diplomata znamená mimo jiné investovat do něj a do jeho stáží velké peníze.

Jaká je konkurence k tomu se dostat do DA?

Čísla se velice liší. Po revoluci se počet přihlášek blížil tisícovce, postupně ale začal klesat, protože šancí je víc. Křivka stoupá a klesá: v době, kdy je nulová nezaměstnanost a mladí lidé mají spoustu nabídek, je číslo nižší. My ale nemáme pevně dané číslo, kolik uchazečů přijmeme, a nezáleží na počtu přihlášených, ale na jejich kvalitě. I kdyby se mělo stát, že si nevybereme nikoho. Ale to se naštěstí ještě nestalo.

Hlásí se někteří zájemci opakovaně?

Ano hlásí, my to absolutně nevylučujeme. Máme tady velmi šikovné lidi, kteří uspěli napodruhé nebo napotřetí, protože jim to napoprvé nějak nevyšlo, nebyli úplně připraveni, necítili se. Řada z nich je pak velmi úspěšná, takže u nás vůbec není na škodu, když to člověk zkusí znovu.

Jak si v této konkurenci vedou zájemci z VŠE?

Letos jsme přijali sedm posluchačů, z nichž minimálně dva jsou absolventi VŠE, která se obecně v našich výběrových řízeních umisťuje spolu s Univerzitou Karlovou již několik let za sebou velmi dobře.

Diplomacie se zrychlila

Vy sama jste vystudovaná právnička. Kdy Vás začala lákat kariéra v diplomacii?

Já jsem si to představovala už jako opravdu velmi malá dívka a mělo to pro mě kouzlo úplně od dětství. Vždycky jsem si představovala, že jako diplomatka budu mít koženou bundu, nevím proč, a jak v ní budu nasedat do auta. Skoro jako špionka. Nevěděla jsem o tom dvakrát nic, ale ten obraz mě hrozně lákal. Musím říct, že koženou bundu jsem si za dobu své kariéry nepořídila, ale do auta jsem tedy nastupovala mnohokrát. Asi mě na tom vždycky lákala ta změna, možnost cestovat, poznávat, být s lidmi. Já si myslím, že diplomat musí být hodně zvědavý. Zvědavost vás vede k tomu, že chcete něco dál poznat, že tomu chcete rozumět. Že vás nějaké stereotypní věci začnou brzo nudit a potřebujete takzvaně nakopnout. 

Dala vám práva něco navíc pro vaši kariéru?

Určitě. Já jsem studovala za totality a obor mezinárodních vztahů a diplomacie tady na vysokých školách vůbec neexistoval. Jedině na Právnické fakultě Katedra mezinárodního práva vedená vynikajícím mezinárodním právníkem profesorem Potočným a řadou dalších znalců mezinárodního práva. To pro mě byla opravdu vstupenka do nového světa, protože přes znalost mezinárodních smluv a jejich fungování jsme docházeli ke znalosti mezinárodních vztahů. Kdybych nekončila v letech, co jsem končila, kdy komunistická strana ovlivnila úplně všechno, možná bych směřovala třeba ke kariéře mezinárodní soudkyně. Ale jak říkám, tehdy v tom bylo hodně politiky. Ale vždycky mě lákal mezinárodní prvek, tedy to, kde je svět a kde se jedná o věci za hranicemi naší země.

Pokračování již brzy.

Foto: Filip Kubus

Mohlo by tě zajímat: