Benátky mě velmi okouzlily. Historická část je navzdory celoročnímu
přívalu turistů autentická a zachovává si svoje kouzlo. Viděl jsem
gondoliéra, který se přes půl náměstí dohadoval s jednou postarší
ženou. Nebo italskou rodinku, která několik ulic od centra nasedla na svoji
starou loď u domu a za zuřivé gestikulace plula neznámo kam. Doporučuji
ovšem strávit ve městě alespoň dva dny.
Během posledních dní pobytu v Itálii jsem si nejvíc užil výlet do
Benátek. Staré město bylo asi dvakrát větší, než jsem si představoval.
Také na rozdíl od mnohých historických center živé. Bydleli tam lidé a
bylo možné pozorovat činnost místních stejně jako před staletími.
Jednotlivé stavby byly také více oprýskané, což jim dodávalo více
romantický vzhled, než mají špičkově zrekonstruovaná náměstí jinde
v Evropě. Taky mě příjemně překvapilo, jak málo bylo v červencových
Benátkách turistů. Chodili jsme skoro prázdnými uličkami. Na jednom
náměstíčku jsme měli polední přestávku. Nikde tam nebyly lavičky a
protože jsme byli nevyspalí a unavení, lehli jsme si na schůdky ke kašně a
většina z nás namístě usnula. Když jsem se díval, jak ostatní kolem
nás procházejí, připadal jsem si skoro jako bezdomovec
Později jsme navštívili náměstí sv. Marka, pomyslné centrum Benátek.
Škoda, že jsme neměli více času na jeho prohlídku. Naskytl se nám tam
zajímavý úkaz. Podobně jako v jiných městech tam byla spousta holubů,
ovšem lidé je tam houfně krmili a nechali, aby na nich holubi přistávali.
Takto obletovaní holubi se nechali s hrdostí fotit. Já i několik dalších
účastníků univerzity jsme se na to jen nevěřícně podívali a vyhnuli se
husté koncentraci holubů kolem té velké skupiny.
Benátky za den? Nemožné
Na celou návštěvu města jsme měli jen asi sedm hodin, což nebylo mnoho.
Viděli jsme nejdůležitější památky a prošli jsme se po centru, ale
vůbec jsme nestihli projet se po gondole, nebo zažít okružní plavbu kolem
starých Benátek. Na jejich návštěvu bych doporučoval alespoň dva dny. Ten
první na prohlídku památek, poznání večerního města. Druhý potom na
gondoly a na nasátí atmosféry, která je mimořádná. Zároveň autentická,
což mě vzhledem k oblíbenosti a známosti místa překvapilo. Dá se to ale
zařídit i jinak. Náš fotograf se během odpoledne ztratil a odjeli jsme bez
něj. Měl totiž vypnutý mobil. Vrátil se až pozdě večer. Říkám si,
jestli to neudělal úmyslně, aby ten výlet za něco stál.
Na bramboráky Italové nezapomenou
Když skončil celý pobyt, já společně se čtyřmi dalšími účastníky
zůstal další dva dny na koleji u jedné organizátorky. Většina z nás
měla zařízený výhodnější spoj domů, který ale byl možný později.
Byli jsme vděční za to, že nás organizátorka a její spolubydlící
ubytovali a pohostili, nechtěli za to přitom žádné peníze. Proto jsme
společně s českou kolegyní poslední den nakoupili suroviny a udělali jsme
jim „český večer“. Koupili jsme jim české pivo a usmažili bramborák.
Během přípravy jídla nás hostitelé po většinu doby zaujatě sledovali.
Nemohli uvěřit, kolik česneku jsme nakrájeli do kotle, nebo tomu, že na
jídlo se vypotřebovalo půl lahve oleje během smažení. Také že zmizela
celá kořenka majoránky. Tu si potom nechali jako památku na nás. Bramborák
jim chutnal a na rozloučenou jsme dostali panáka citronové pálenky
limonchella.
Čtěte také:
