V roce 1968 došlo k uvolnění i na půdě VŠE

19. 1. 2019 | | Zprávy ze školy big_vysoka-skola-ekonomicka-v-praze-a-r-Dqi-395760

Vysokoškolští učitelé Andrej Tóth a Aleš Skřivan se dějinami VŠE zabývají hned v několika publikacích. Jednou z nich je i jejich nejnovější kniha Vysoká škola ekonomická v Praze a rok 1968. Monografie je dílem autorů, kteří se v rámci širšího výzkumného týmu dlouhodobě zabývají výzkumem vývoje ekonomického vysokoškolského vzdělávání u nás. Za dílem stojí především tým odborníků z Katedry hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE.

Autory článku jsou Aleš Skřivan a Andrej Tóth, vyučující na Katedře hospodářských dějin

Rok 1968 byl přirozeně zásadním milníkem v dějinách Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Reformní proces druhé poloviny 60. let a s tím související uvolňování politické atmosféry se naplno projevily i na půdě VŠE. Z významných osobností VŠE, které se přímo zapojily do reformního procesu, je třeba na prvním místě zmínit Vladimíra Kadlece, prvního řádně voleného rektora školy, který od dubna do prosince 1968 zastával post ministra školství a jehož hlavním cílem v této funkci byla příprava reformy československého školství, včetně školství vysokého. Přímá personální vazba mezi ministerstvem a VŠE přirozeně v určité míře ovlivňovala vztahy a komunikaci mezi oběma institucemi. Navíc členy celoškolské vědecké rady bylo několik ministrů včetně samotného předsedy vlády Oldřicha Černíka. Celková liberalizace ve vedení školy se projevovala v řadě dílčích aspektů, navíc se vedení neobávalo postavit se za své studenty a vymezit se vůči postupům Veřejné bezpečnosti, například už v případě studentských protestů následujících po tzv. strahovských událostech z podzimu 1967.

Studenti se otevřeně vyjadřovali k aktuálnímu dění

Během roku 1968 došlo k autonomnímu posílení vedení školy a  akademické orgány VŠE opakovaně vyslovily svou podporu reformnímu procesu. Například na tvorbě dokumentu Některé náměty k současné hospodářské situaci ČSSR, který se objevil na jaře 1968 krátce před přijetím Akčního programu KSČ, se podílelo několik desítek pedagogů ekonomky. Společně s kolegy z Vysoké školy ekonomické v Bratislavě se přední pracovníci VŠE také pokusili zformulovat společné stanovisko nejen k akčnímu programu KSČ ve školství, ale také k otázce připravované federalizace ČSSR. Na VŠE se rovněž profilovala velmi aktivní skupina studentů, která především na stránkách studentského časopisu VŠE EKONOM polemizovala o aktuálním dění a otevřeně se vyjadřovala k důležitým aktuálním tématům doby. Rok 1968 se mimo jiné nesl ve znamení poklesu významu Československého svazu mládeže, respektive ČSM VŠE a naopak zesílily snahy o lepší organizaci studentského hnutí mimo rámec této instituce.

S Dubčekem spolupracoval i profesor z ekonomky

Krátce po srpnové invazi sehrál důležitou roli další profesor ekonomky – Věněk Šilhán. Šilhán byl významnou, charismatickou osobností, která se od počátku šedesátých let řadila ke kritikům politických a hospodářských poměrů. Společně s Vladimírem Kadlecem patřil do týmu Oty Šika, který dlouhodobě připravoval ekonomickou reformu. Spojován je pak především s Vysočanským sjezdem (XIV. mimořádným sjezdem KSČ), kterému předsedal a během něhož byl zvolen zastupujícím prvním tajemníkem za internovaného Alexandera Dubčeka. Zapomenuto by nemělo být ani posrpnové vystupování studentů VŠE, kteří se mimo jiné aktivně účastnili protestů proti srpnové invazi a jejich odhodlání kritizovat nové poměry neoslabovalo ani řadu týdnů a měsíců po srpnu 1968. V neposlední řadě musí být připomenut tragický čin bývalého studenta VŠE Jana Palacha z ledna 1969, který mezi studenty Vysoké školy ekonomické vyvolal velký ohlas.

Perzekuce dolehly na vyučující i studenty

Srpnová invaze, faktické ukončení reformního procesu a nástup normalizace měly zásadní důsledky i pro Vysokou školu ekonomickou v Praze, která patřila ke školám nadprůměrně postiženým represemi. V prvé řadě se jednalo o rozsáhlé personální změny. Školu museli opustit významní představitelé Pražského jara Vladimír Kadlec a Věněk Šilhán, tehdejší rektor Ladislav Veltruský a dalších více než sto pedagogických pracovníků a desítky ostatních zaměstnanců. Kariéra celé řady dalších byla v následujících letech omezována (například faktickou nemožností získat vědecko-pedagogický titul). Perzekuce dolehly i na studenty, přísnější regulaci dopadly na činnost studentských organizací. Revidována byla obsahová stránka výuky a začaly vznikat nové seznamy nežádoucích učebních textů.

Mohlo by tě zajímat: