V Mexico City funguje MOHD: městská, opravdu hromadná, doprava
NezařazenéŽe vám nikdy nepřišlo téma městské hromadné dopravy zvlášť
zajímavé? Mně také ne, až do příjezdu do Mexico City, kde jsem poznala
skutečný význam prostředního písmena zkratky MHD, tedy hromadná.
Při cestování hlavním městem, kde podle posledních odhadů žije na
25 milionů obyvatel, máte celou řadu možností volby dopravního
prostředku. Zaměřím se však pouze na dopravu hromadnou, a to na metro a
autobusy.
Metro má jedenáct linek a celkem čítá 201,7 kilometrů kolejí. Vláda
ho podporuje státními dotacemi, proto stojí časově neomezená jízdenka
pouze tři pesos. Možná je to právě cena, co láká většinu obyvatel
k využití tohoto prostředku, neboť o rychlosti a spolehlivosti nemůže
být příliš řeč. Občas se stane, že metro uprostřed tunelu zastaví a
čeká. Může čekat minutu, dvě, tři i více. Zkrátka nikdy nevíte.
Co stojí za zmínku, je dopravní špička. Návyk „nejdříve se
vystupuje, poté se nastupuje“ je zde pojem zcela neznámý, což činí
problémy oběma stranám cestujících. Že je vagón metra přeplněný a
nikdo se do něj již nevejde? Omyl, Evropane, toto dilema se dá lehce
vyřešit rozběhem, a to doslova. Upřímně řečeno jsem tehdy stále
doufala, že si to dotyčný rozmyslí, nicméně se tak nestalo, rozběhl se a
skočil. Troufám si říct, že jsem byla jediná, koho to udivilo.
Metro je také místem, kde můžete nakoupit snad úplně vše a za
výhodnější ceny než na zemském povrchu. Od hudby přes baterku až po
potraviny. Já jsem si pořídila CD salsy, nicméně po poslechu doma jsem
zjistila, že obsahuje jiné písně, než které byly inzerovány. No což,
stane se.
Druhý, neméně zajímavý dopravní prostředek, jsou autobusy. Tento druh
dopravy poskytují čistě soukromé subjekty, což zní sice vznešeně, ale
realita je již poněkud jiná. Stáří vozového parku těchto takzvaných
camionů či camionetas je různorodé, může se vám i poštěstit stopnout
si přímo veteránský skvost.
Jízdní řád neexistuje, každý camion má na předním skle umístěnou
ceduli s názvem konečné stanice. Stačí jen mávnout na řidiče, aby
zastavil. Jednou jsem takhle mávla a v domnění, že mě řidič
zaregistroval, jsem se připravila k nástupu, respektive k náskoku.
Tentokrát mi to ovšem nevyšlo, autobus totiž nezastavil úplně a
naskakování za jízdy jsem neměla natrénované. Dopadlo to tak, jak muselo.
V poloze ležmo na schodech jsem přemýšlela, jestli jsem si zlomila jednu,
nebo obě nohy, což pana řidiče vůbec nerozrušilo, pokračoval v jízdě a
netrpělivě čekal, až mu zaplatím svoji jízdenku.
Zkrátka a dobře, doprava v Mexico City se mi stará o správnou funkci
nadledvinek, a tak alespoň nemusím utrácet za bungee jumping či jiný
adrenalinový zážitek.
Nahrávání ...
