Tutoři: Tápete? Netápejte!
Rozhovory, Zprávy ze školyJíž druhým rokem se na Fakultě financí a účetnictví rozjíždí program pomoci studentům prvních ročníků v jejich nelehkých začátcích na vysoké škole. Jeho realizaci se věnují studenti Marek Jindra a Ondřej Víšek a dostal název „tutorství“.
Jíž druhým rokem se na Fakultě financí a účetnictví rozjíždí program pomoci studentům prvních ročníků v jejich nelehkých začátcích na vysoké škole. Jeho realizaci se věnují studenti Marek Jindra a Ondřej Víšek a dostal název „tutorství“ (z angl. „tutor“- instruktor, konzultant). Je obdobou systémů běžně fungujících na zahraničních vysokých školách, ale třeba i na Univerzitě Karlově. O tom, co je jeho podstatou, nám vyprávěl garant tohoto projektu, student pátého ročníku Fakulty financí a účetnictví, člen fakultního senátu a Akademického senátu VŠE, Marek Jindra.
Jak se na tento projekt přišlo, jaké byly jeho začátky?
Byl to nápad paní děkanky Hamerníkové, která přišla s tím, že by se mělo pomoci studentům na začátku studia. Aby věděli na koho se obracet, co a jak si zapisovat, a měli možnost přístupu k neoficiálním zdrojům, jiným než těm typickým, jako jsou studijní referentky a podobně. Tudíž, aby jim studenti vyšších ročníků pomohli s tím, co je „know-how“ toho studia. Mělo to fungovat na bázi tutorství, které existuje na Univerzitě Karlově. Nikdo z nás tehdy nevěděl, jak to funguje, byla to taková ideová představa. Nicméně, začátkem minulého roku to všechno začalo,a nakonec jsme se toho ujali my s Ondrou (Ondřej Víšek, rovněž student první fakulty, člen Akademického senátu VŠE a senátu Fakulty financí a účetnictví – pozn. aut.).
Souhlasili jsme s tím, že to nějakým způsobem vytvoříme. Původní představa byla taková, že my s Ondrou to budeme řídit, a že doktorandi, případně interní pracovníci, kteří jsou vlastně placený za to, aby dělali nějakou činnost ve škole, by se toho měli také zúčastnit. Udělali jsme první schůzku s doktorandy, přišel jeden. A už bylo vidět, že to začíná být trochu beznadějné. Nicméně spustilo se to. Zahájení proběhlo minulý rok při zápisech. Ondra to pak prakticky během roku realizoval, protože já jsem byl v tu dobu v zahraničí.
Před pár dny jsem tě hledala ve vaší kanceláři na Jižním městě, právě během konzultačních hodin, ale nikdo tam nebyl…
Problém je, že na tom s Ondrou pracujeme víceméně ve dvou. Konzultační hodiny na JM máme nějakým způsobem stanovené, ale tím, že nejsou lidi, ne vždycky skutečně proběhnou. Navíc jsme zjistili, že klíčové je směřovat aktivitu především do začátku semestru. Pak už o to takový zájem není.
A jak je to se zájmem právě na začátku semestru?
Přijde pár lidí… Problém je v tom, že je to jenom jedna hodina. Chtěl jsem, aby se to převedlo na celoškolskou úroveň, čímž by se dalo zabezpečit, aby tam z každé fakulty byli jeden nebo dva lidi. Tím by se to perfektně pokrylo. Tak, jak to je teď, je to strašně neekonomický. Jedna hodina je časově velice nevýhodná v tom smyslu, přijdou třeba až tři lidi. Na statistiku jsem více méně rezignoval, ono to stejně k ničemu není. Ale odhad je takový, že kolem 5 % prváků (při přechodu na celoškolskou úroveň asi 10 %) tvoří skupinu, která může mít bud‘ nějaké problémy, nebo aspoň zájem o radu.
Takže se předpokládalo rozšíření programu na celou školu. Co se nepovedlo?
Ano, předpokládalo se. Snažil jsem se na tom pracovat se Zuzkou Kalovou, studentskou tajemnicí, ale nenašli jsme podporu na ostatních fakultách. Vůbec se tady těžko najde podpora, v tom je zásadní problém. (směje se) Proto to letos zkoušíme znova jen v rámci jedné fakulty.
Stává se, že k vám přijde pro radu student z jiné fakulty? Pak ho určitě neodmítnete…
Ne, jistěže ne. Byli u nás tuším studenti z dvojky, z trojky.
Na co se studenti nejčastěji ptají? O čem si chtějí poradit?
Většinou to jsou otázky méně formálního charakteru, jako co si zapisovat, koho si zapisovat, jakým způsobem, co a jak studovat. Je to spíš o zkušenostech, nežli o problematice studijního řádu. Ovšem i v tomhle se dá poradit, ale na formality je lepší se zeptat studijní referentky.
Jak si představuješ budoucnost projektu?
To je další z problémů. Jak dlouho tady ještě budu? Asi do příštího roku, ale co dál? Máme sice ve fakultním senátu ještě nějaké lidi, ale jednoho z nich jsme shlédli poprvé po volbách, druhého jsme v životě neviděli. Spíš jsem věřil, že by se dalšími tutory mohli stát studenti, kteří této služby využili. V anketě (prováděla se na začátku tohoto roku mezi loňskými prváky na jedné z přednášek oborově povinného předmětu; podrobnosti dále – pozn. aut.)jsem se na ně obracel, jestli nemají zájem o spolupráci a žádal je, aby mi nechali svoje e-maily. Pak jsem se je snažil kontaktovat, ale neozval se mi ani jeden. Podle mě je to spíš obecně dané koncepcí takovýchto aktivit u nás. Všichni mají nápady a provádějí „ideové konference“, ale nikdo nemá čas na seriozní činnost. V cizině to funguje úplně jinak. Především za podpory školy nebo nějaké centrální studentské organizace. Diky tomu, že je to placené, lidi o tyto činnosti mají zájem, a je také možné po nich vyžadovat určitou zodpovědnost.
Myslíš, že něco podobného by se mohlo zavést i na VŠE?
To víš, je to dnes s financováním těžké. Kdyby se podařilo sehnat nějaké sponzory, což by se určitě podařilo, tak by to šlo. Ale zůstává otázka: kdo to bude dělat? Na této škole těžko najdeš někoho, kdo má o něco zájem. Tím nemyslím jen studenty. Stále věřím, že tutorství přejde na celoškolskou úroveň. Pokud ne, tak to samovolně skončí. Bohužel, ale co se dá dělat?
Nakonec bych si tě chtěla zeptat na výsledky ankety, o které ses už zmiňoval. Jak dopadla?
Výsledky ankety pro mě byly z celýho projektu asi nejzajímavější. Například to, že 95 % lidí využívá internetových stránek školy. Naopak se prakticky nepoužívají nástěnky. Celkem to také šlo proti názoru paní děkanky (doc. Bojky Hamerníkové – pozn. aut.), že problémy mívají především mimopražští studenti. Naopak se ukázalo, že lidi z kolejí jsou mnohem líp informovaní (v hodnocení výsledků Markovy ankety mě zaujala také následující pasáž: „Ženy mají slabší dojem informační nedostatečnosti – zřejmě pečlivěji studují poskytnuté informace.“ – pozn. aut.). Nedostatek informací však rozhodně neovlivňuje studijní výsledky. Právě toho se paní děkanka původně obávala, že řada lidí skončí proto, že nepochopí studijní systém.Byl jsem k tomu již ze začátku skeptický, ale jsem rád, že se to potvrdilo. Nedostatkem informací však zůstává postižena organizace a „komfort“, tedy další aspekty související se studiem.
Nahrávání ...
