Trocha euroskepticismu

1. 3. 1999 | | Názory

„Společná Evropa? Jo, to bude jako za starýho Rakouska…“ povídal mi jednou starý pan Peterka v restauraci U Černého vola, když jsme na to zavedli řeč. Teď, když o tom tak přemýšlím, tak měl vlastně pravdu. Pokud půjde všechno podle plánu, bude to tu skutečně vypadat, jako před těmi osmdesáti a více lety. Zase budeme moci jezdit k moři bez pasu a za prací si klidně dojdeme do Německa, pokud jí u nás nebude dost.

„Společná Evropa? Jo, to bude jako za starýho Rakouska…“ povídal mi jednou starý pan Peterka v restauraci U Černého vola, když jsme na to zavedli řeč. Teď, když o tom tak přemýšlím, tak měl vlastně pravdu. Pokud půjde všechno podle plánu, bude to tu skutečně vypadat, jako před těmi osmdesáti a více lety. Zase budeme moci jezdit k moři bez pasu a za prací si klidně dojdeme do Německa, pokud jí u nás nebude dost. Hranice přestanou existovat, už jen to spojení–Evropa bez hranic–zní krásně, ale bude to opravdu jako za starých časů?

Já myslím, že něco ano. Zase se budeme hádat a bít o svou národní hrdost, zase se budou psát petice a zase budeme mít na koho nadávat. Nezapomeňte, že ta pravá „česká politika“ se dělá v hospodách, a že nejoblíbenější zábavou Čechů je nadávat na politiky. No, řekněte, co bude pro sjednocení národa lepší než „společný nepřítel“, kterému budeme moci spílat všichni společně, hubou nerozdílnou. Už nebudou žádní zlí Zemanové, či Klausové a jejich místo zastoupí zlí Smithové, Steinerové, Heinzové a další páni z Bruselu, kteří nás budou šidit, utahovat nám opasky, zvyšovat daně a tunelovat naše podniky. To bude najednou národ u svých půllitrů jednotný! A jak krásně se bude žít našim politikům, kteří se budou moci vymlouvat, že: „To my ne, to je nařízení z EU…“. Hospodská politika dostane úplně nový rozměr.

Bude ale vůbec někdo, nebo něco, co bude schopno řídit takový kolos, jakým je ona takzvaná „Společná Evropa“? Bude tu nějaké nové Rakousko Uhersko? Vždyť přece každá země bude chtít do řízení mluvit. Jenže už jste někdy viděli něco, co funguje, když to řídí několik lidí najednou? Já ne. A stejně tak to dopadne s Evropským parlamentem. Buď to bude jeden velký blázinec, kde všichni vykřikují, že právě ten jejich názor je správný a že hlavně na jejich požadavky by se měl brát ohled, a nebo jeden, či dva státy na sebe strhnou moc a budou tomu zmatku velet. Hlavně ty malé zemičky pak utřou nos, sklopí hlavu a budou zase poslouchat nějakého nového „Frantu Procházku“.

Žádné hranice, bezcelní styk, hospodářská pomoc, společný výzkum, proč ne? Jsem pro, všemi deseti, ale ne za cenu ztráty vlastní samostatnosti. Když má každý občan právo na svoje vlastní názory a může se samostatně rozhodovat, tak přece musí mít tato práva i celý národ. A já se ptám: „Není to škoda, dobrovolně se vzdávat teprve nedávno nabyté svobody?“ Proč se tak rychle „cpeme“ do EU, kde ztratíme značnou část rozhodovacích pravomocí (měnová politika, fiskální politika, cenová politika atd.)? Copak si neumíme vládnout sami? Pravda, když se někdy dívám na naše politiky, skoro bych tomuto názoru přitakal, ale co když je to tím, že ti lepší prostě ještě nedostali šanci? Jenže když budeme v EU, tak už jí možná vůbec nedostanou! Je to správné? Toť otázka, kterou je nejlépe předložit našim „půllitrovým expertům“, kteří to po těch pěti desítkách hravě vyřeší. Navíc se obávám, že celá ta slavná EU, která se za tak obrovských nákladů dávala dohromady, nevydrží prvních pár velkých rozepří a bude následovat postupné „odpadávání“ států jednoho za druhým, až z celé té nádhery a internacionalistických ideálů nezbyde vůbec nic. Ale kdo ví, možná, že bude lepší vyndat ze skříně gramofon, prohrabat staré desky, v klidu se posadit a pustit si Radeckého pochod.

Jaroslav Rejcha, Jr.

student 3. semestru IS F1

Mohlo by tě zajímat: