Tomáš Kolář: Stáž v EU je zážitek na celý život

15. 10. 2024 | | Kariéra, Studentský život Tomáš Kolář rozhovor

Tomáš Kolář je absolventem mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů (FMV) na Vysoké škole ekonomické (VŠE). Po dokončení studia odjel na půlroční Blue Book stáž na Generální sekretariát Evropské komise. Momentálně působí jako transakční manažer v Komerční bance. V rozhovoru se dozvíte mimo jiné o průběhu výběrového řízení, náplni stáže, ale také kde se dá v Bruselu levně bydlet či proč se na stáž vyplatí jet.

Kdy Vás poprvé napadlo přihlásit se na stáž do Evropské unie (EU)? 

Evropská unie se prolínala celým mým bakalářským studiem mezinárodního obchodu na FMV. Prvně mě tato možnost napadla v rámci předmětu Právo, na kterém tehdy částečně přednášela také paní Grmelová. A postupně to vygradovalo až k tomu, že jsem se na stáž zkusil přihlásit.

Jak probíhalo výběrové řízení? Co mají uchazeči očekávat?

Posílal jsem přihlášku a po předvýběru jsem přímo e-mailem oslovil zhruba dvanáct oddělení. Z několika mi poté volali, aby si ověřili úroveň angličtiny a zeptali se na pracovní zkušenosti. Mně pomohlo to, že jsem měl jako jeden z mála ekonomické zaměření. Později jsem se dozvěděl, že většina stážistů absolvovala programy zaměřené přímo na EU nebo na evropskou politiku. Ze všech přihlášek, které můj vedoucí procházel v rámci výběrového řízení, jsme byli pouze dva nebo tři s ekonomickým zaměřením. 

Do jaké míry je důležité kromě angličtiny mluvit dalším evropským jazykem?

Je to dobré pro přihlášku, udělá to dojem v předvýběru. Já mluvím anglicky a německy, ale němčinu jsem tam nevyužil skoro vůbec. Dominantními jazyky v EU jsou angličtina a francouzština. Takže německy jsem se bavil spíše s německými a rakouskými kolegy.

Jaká byla pracovní náplň Vaší stáže?

Bylo to opravdu pestré. Cílem oddělení, kde jsem pracoval, bylo koordinovat a dohlížet na jednotlivé útvary Evropské komise (tzv. Directorates–General). Chodil jsem na jednání Evropské komise, ale i Evropského parlamentu a Rady EU, ze kterých jsem dělal zápisy. Pak jsem o průběhu jednání reportoval nadřízeným. Velkou výhodou byla částečná možnost vybrat si, na jaká jednání chci chodit. Projekt, který jsem sledoval nejdéle, se zabýval regulací digitálních měn.

Dále jsem připravoval podklady pro tzv. country reports neboli shrnutí aktuální ekonomické situace v jednotlivých členských státech. Můj mentor měl na starosti Lotyšsko, takže jsem například organizoval schůzky s představiteli Lotyšské centrální banky.

Byl s Vámi v Evropské komisi také nějaký stážista z České republiky?

Na Generálním sekretariátu jsem byl jediný stážista z Česka, v Evropské komisi nás bylo několik. Řekl bych, že dohromady v evropských institucích a u europoslanců nás bylo pár desítek. Během stáže jsem organizoval s paní Jourovou setkání českých stážistů z různých institucí.

Zmínil jste Vašeho mentora. Během stáže funguje nějaký mentorský program?

Po celou dobu stáže má každý stážista přiděleného mentora, kolegu z oddělení, kterému asistuje v práci a je jeho kontaktním bodem v pracovním prostředí. Hledání ubytování a ostatní organizační věci si člověk musí řešit sám.

Stáže v evropských institucích jsou placené, do jaké míry Vám stáž pokryla životní náklady v Bruselu?

Dá se s tím vyžít. Ubytování stojí zhruba šest set EUR za pokoj na měsíc, pak už záleží na životním stylu. V okolí evropských institucí je to nejdražší a člověk by rozhodně nevystačil. Brusel je město protikladů. Dá se tam najít extrémně drahá restaurace, stejně jako extrémně levný stánek s kebabem. Já jsem bydlel kousek od zastávky Botanique, což je levnější čtvrť. To byla výhoda, jelikož se v okolí dalo nakoupit za třetinové ceny oproti evropské čtvrti. 

Uvažoval jste po dokončení stáže o stálé práci v Evropské komisi?

Ano, přemýšlel jsem o tom, protože když jednou z evropské bubliny vypadnete, je hodně těžké se vrátit. V podstatě existuje více způsobů, jak získat stálou práci v Evropské komisi. Interní výběrové řízení, tzv. Junior Professionals Programme (JPP), je příležitostí právě pro stážisty. Ale konkurence byla obrovská, po ukončení stáže se hlásili víceméně všichni a míst bylo pouze zhruba patnáct. Pro uchazeče „zvenku“ se vypisuje externí výběrové řízení, ta ale Evropská komise teď dost omezuje. Od té doby, co jsem odešel, European Personnel Selection Office (EPSO) všeobecné výběrové řízení nevypsalo.

Je také možné zůstat v Evropské komisi na tzv. Interim smlouvy, což člověk může získat přes kontakty, většinou přes vedoucího oddělení, kde stáž probíhala. Tato smlouva funguje na krátkodobé bázi a člověk si nemůže být jistý, jak dlouho bude na dané pozici pracovat. Mně tato nejistota nepřišla atraktivní, takže po neúspěšném pokusu přes JPP jsem se vrátil do Česka.

Momentálně pracujete v soukromém sektoru, ze stáže máte porovnání s veřejným sektorem. V čem vnímáte rozdíly?

V rámci Evropské komise bylo plno možností, jak se rozvíjet, od přednášek přes školení, až po studium jazyků. Všichni tam tvrdě pracovali, byli motivovaní a nadšení. To mi trošku chybí, motivace a snaha o osobní rozvoj. Přijde mi, že soukromý sektor to moc nemá.

Doporučil byste stáž v EU současným studentům VŠE? V čem vás stáž obohatila? 

Stoprocentně bych stáž doporučil. Já osobně bych neváhal a jel znovu, kdybych byl studentem na vysoké škole. Člověk se naučí pracovat v multikulturním prostředí, procvičí si jazyk a pozná život v zahraničí. Je to také příležitost potkat zajímavé lidi, protože Brusel je centrum, kam se sjíždí odborníci, vědci a diplomaté.

A je něco, co vás překvapilo spíše nemile?

Cukr, Belgičané ho dávají úplně do všeho. Vafle jsem po návratu z Bruselu snad ještě neměl. Já jsem tam byl na zimní turnus, takže počasí v Bruselu bylo hrozné. Teď po zkušenosti bych doporučil spíše letní turnus. Ale klady převažují nad zápory a rozhodně se vyplatí jet, je to zážitek na celý život.

Foto: archiv Tomáše Koláře

Mohlo by tě zajímat: