To, co Putin předvádí na Ukrajině, je už jasné bouchání na naše dveře
Rozhovory
Pokračování rozhovoru s generálním konzulem v ČR Martinem Dvořákem.
Předchozí část najdete zde: Američané
uměli vyhrát válku, ale neuměli vyhrát mír.
Jak se stavíte k situaci na Ukrajině a k současné situaci
v Rusku?
Myslím si, že Rusko provádí jednoznačnou agresi vůči nezávislému
svébytnému a autonomnímu státu a že je potřeba se tak na to i dívat.
Ochrana národních menšin a podobně, to jsou jen zastírací manévry.
Všichni to vědí. Všichni vědí, že Putin lže a Putin ví, že my všichni
víme, že lže, a jemu je to jedno. Myslím si, že Ukrajina je nesmírně
nebezpečný precedens. Tohle postupné ukrajování je nebezpečný, jestliže
na něj není adekvátní reakce. Na druhou stranu chápu, že nikdo nemá chuť
vyvolat Třetí světovou válku. Model s hitlerovským rozpínáním a
Mnichovem je bohužel strašně podobnej. Bojím se, že nakonec bude tak
nenažranej, že bude chtít tu válku vyvolat. Na druhou stranu chci věřit,
že já jsem ta šťastná generace, která válku nepoznala, a že mi to
vydrží do konce života.
Myslíte si, že by USA, případně další země, měly nějak
zasáhnout?
Nejsem si jistý, že sankce, které jsme my jako západní část světa
doposud vyprodukovaly, jsou dostatečně razantní, aby jim Putin rozuměl a
nebral je jako další projev slabosti a neschopnosti to řešit. Na druhou
stranu z diplomatických zdrojů je zjevné, že tlak na Putina je asi mnohem
větší a drsnější, než se to z médií zdá. Izolace je možná cesta.
Všichni říkají, že my si nemůžeme dovolit konflikt s Ruskem, protože
Putin zavře kohoutky a my tady zmrzneme. Na druhou stranu, když Putin zavře
kohoutky, z čeho budou v tom Rusku žít, když oni nic jinýho než
prodávat ropu neumějí?
A nemůže izolace pak vést k podobné situaci, do jaké se po
První světové válce dostalo Německo?
Tak ona je izolace a izolace. Otázka je, když s nimi přestanete
obchodovat, nebo když s nimi přestanete jednat. Já osobně si myslím, že
západ i Evropská unie udělaly jednu zásadní chybu, když dospěly
k názoru, že Rusko už je vlastně demokratická země a že to všechno bude
v pořádku. Já jsem přesvědčený o tom, že Rusko nikdy nebylo schopné
uznávat naše západní hodnoty. Pro ně svoboda člověka je něco tak
zbytečnýho, že to je to poslední, co by řešili. Zatímco tady to na tom
celý stojí. A gentlemanskou dohodu můžete dělat jen tehdy, pokud jsou na
obou stranách gentlemani. Pokud ne, tak ten, který se chová jako gentleman,
vlastně prohrává, protože ten druhý žádné zásady a pravidla
nerespektuje, a než se rozkoukáte, už ho máte za dveřma.
Mohli bychom mít Putina za dveřmi i my, Česká
republika?
Já bych teda řek, že ho za dveřma máme, měli jsme ho tam po celou tu
dobu, co se nám podařilo ruské vojáky a tanky dostat právě aspoň za ty
pomyslné dveře. Ale teď se jen víc ukazuje, že Rusko se nikdy svého
impéria, do něhož zahrnuje i nás, nevzdalo, a to, co předvádí na
Ukrajině, je svým způsobem už jasné bouchání na naše vlastní dveře. Co
mě zaráží a děsí, je to, kolik lidí u nás doma tomu nechce rozumět a
kolik z nich si dokonce myslí, že nejlepší bude, když je zase pěkně
pustíme dovnitř, aby vyhnali ty zlý Němce a Američany…
Jsem Charlie, i když časopis bych si nekoupil
A co teroristická organizace Islámský stát? Není to možná
ještě větší hrozba než rozpínající se Rusko?
Těžko soudit, co je hrozba větší, s ruskou okupací už svoji trpkou
zkušenost máme, s islámem zatím vlastně žádnou… To nic nemění na
tom, že islamismus je obrovským nebezpečím, proti kterému se musí celý
svět založený na křesťansko-židovských hodnotách spojit, nemá-li být
životně ohrožen. Na druhé straně představa, jak hájíme tyto hodnoty bok
po boku s putinovským Ruskem, mi připadá hodně absurdní, a to přesto,
nebo možná tím spíš, čím víc se Putin pokouší právě na tuhle notu
zahrát. Kdybych trpěl na konspirativní teorie, asi bych si pohrával
s myšlenkou, že celosvětové zděšení nad útoky na Charlie Hebdo vlastně
docela efektivně odvedlo pozornost od vraždění civilistů v Donbasu. Rusko
by si určitě rádo nasadilo masku našeho spojence v boji proti terorismu a
islamismu, ale podle mého pohledu by to bylo vyhánění čerta ďáblem.
Je svoboda slova neomezená, nebo existují určité hranice, které
bychom už překračovat neměli? A jste Charlie?
Ano, já jsem Charlie v tom smyslu, že se solidarizuju s obětmi
jakéhokoli násilí a zabíjení páchaného ve jménu ochrany jakéhokoli
náboženství či ideologie. To, že bych si ten časopis nekoupil, je v té
souvislosti to méně podstatné. Protože jsem Čech, považuju schopnost
dělat si srandu naprosto z čehokoli za jednu z největších předností
lidského ducha, která má v lidské kultuře a povaze svoje nezastupitelné
místo. A abych Vám neutekl od původní otázky – ano, já sám jsem
v tomhle až nesnesitelně liberální, nesouhlasím ani s postihováním
vydavatelů Mein Kampfu či těch, co pálí národní symboly. Formanův film
„Lid versus Larry Flint“ mi zkrátka mluví z duše.
Je za tři minuty dvanáct (na „Hodinách apokalypsy“). Je to
s námi opravdu tak zlé?
Pokud „námi“ myslíte západní civilizaci, je podle mě už dvanáct,
ba možná dvanáct pryč. Dospěla na svůj vrchol, dosáhla neuvěřitelného
rozvoje společnosti i jednotlivců, ale díky tomu zpohodlněla, zlenivěla a
tím ztrácí schopnost a snad i chuť se bránit, s nasazením osobního
nepohodlí a dokonce života obhajovat ty základní hodnoty, na kterých byla
vybudována. Není to v historii lidstva nic neobvyklého, můžeme jen doufat,
že naše dnes kvetoucí města nepokryje do dalších generací písek pouště
a zapomnění, jako se to stalo třeba sumerskému Uru či babylónskému Uruku,
jejichž tisíce let staré rozvaliny jsem stihl navštívit během své práce
v Iráku.
Výše uvedené výpovědi jsou prezentací vlastních názorů Martina
Dvořáka, které nemusí být vždy v souladu s oficiálním stanoviskem
MZV ČR.
Foto: Radek Háša
První část rozhovoru čtěte v tištěném iListu, kde jsme si
s Martinem Dvořákem povídali nejen o tom, jak se jeho životní plány
s postupem času měnily, ale i o tom, jaký je rozdíl mezi Čechy a
Američany. Také jsme zjistili, co mu v New Yorku
nejvíce chybí.
Nahrávání ...
