Tma, sníh a pošťáci migrující na Floridu

27. 4. 2013 | | Nezařazené

První díl blogu jednoho z nejdivnějších členů redakce o zážitcích
ze švédského studijního pobytu.

Po prosincovém dvoutýdenním maratonu, kdy jsem na VŠE musel absolvovat
všechny zkoušky v předtermínech, jsem se na začátku ledna vypravil do
chladného a temného Švédska. Konkrétně na Jönköping International
Business School, která leží na břehu druhého největšího švédského
jezera Vättern.

Ačkoli se Jönköping nachází v jižní části Švédska, zimy jsou zde
tuhé s velkým množstvím sněhu, který přináší blízkost jezera. Noci
dlouhé a dny krátké a temné. Během ledna a února, bych hodiny slunečního
svitu spočítal na prstech jedné ruky. I na to jsou však Švédové
připravení. Za slunečním svitem se zde chodí relaxovat do
speciálních komor.

Čas je pro Švédy všechno. Když řeknou, že něco udělají do konce
týdne, zpravidla je to hotové už další den. Na schůzky se chodí čtvrt
hodinu předem a přednášky nezřídka začínají o několik minut dříve,
než je napsáno v rozvrhu. Brzo začít, znamená dříve být hotov. Jednu,
ze základních rovnic: den = práce + volný čas, si zde všichni uvědomují
s až nebývalou úzkostlivostí.

Když jsem se nastěhoval na koleje, nelíbily se mi zašlé tapety v mém
pokoji (stále vysoce převyšující standart Jižního Města). Další den
jsem v ubytovací kanceláři zkusil požádat, zda by s tím něco nešlo
dělat. Dvě hodiny poté byl před mými dveřmi dokonalou angličtinou
napsaný vzkaz od malíře Mika, jestli může přijít zítra v 8 ráno.

Perfektní angličtina místních obyvatel je kapitola sama pro sebe. Mladá
generace ji má prakticky jako druhý rodný jazyk a všechny osoby
dostávající se do styku s veřejností nemají sebemenší problém
přepnout do tohoto jazyka. V kancelářích je angličtina samozřejmost,
v obchodech standart. Vrchol ale byl výstup pošťáka, který při
předávání balíku mému americkému spolubydlícímu spustil plynulou
angličtinou, jestli by pro něho neměl nějaké turistické tipy. Za týden
totiž jede na dovolenou na Floridu.

Základ švédské společnosti je postaven na důvěře a bezmezné víře
ve stát blahobytu. Revizora jsem v místní MHD doposud nepotkal, přesto si
všichni poctivě označují jízdenky. Kdyby tak někdo neudělal, čekalo by
ho opovržení ostatních cestujících. Místní lyžařský areál nemá
žádné turnikety. Nikoho ani nenapadne, že by mohl lyžovat bez zaplacení.
Spolky, komunity a sdružení hrají klíčovou roli. Jeden takový studentský
spolek funguje i v místním kolejním areálu Råslätt.

Zajišťuje autobus do okolních lyžařských středisek, pořádá projekce
filmů, dovybavuje místní posilovnu – pro studenty vše zdarma. Druhá
strany mince je, že autobus je často poloprázdný, ve všední den máte
posilovnu sami pro sebe a na projekci se sejde stěží deset nadšenců. Pro
Švédy je ale důležitý i samotný fakt, mít tu možnost. A tento luxus si
můžou dovolit.

Pokračování zápisků ze Švédska najdete ve Studentském listu,
který vychází 6. května.

Foto: Archiv Jana Šolce

 

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: