Tereza Riou du Cosquer: Francouzštinu jsem si nevybrala, ona si vybrala mě

8. 3. 2022 | | Tuesday Talks Francouzština s Teri

Dlouhodobě žije ve Francii a její instagramový profil Francouzština s Teri baví už dvacet tisíc sledujících. Kromě francouzské gramatiky, slovní zásoby a výslovnosti, kterou Tereza Riou du Cosquer vyučuje prostřednictvím online kurzů, studentům nabízí i individuální jazykový mentoring. Sledující se navíc prostřednictvím jejího interaktivního profilu mohou dozvědět spoustu zajímavosti o Francii a její kultuře. S iListem si Tereza povídala o životě v cizí zemi nebo třeba o digitálním podnikání.

Mohla bys na začátek čtenářům přiblížit, kdy a proč ses rozhodla právě pro francouzštinu?

Já bych řekla, že jsem si francouzštinu nevybrala, ale ona si spíš vybrala mě. V roce 2016 jsem poznala na Mendelce (Mendelova univerzita pozn. red.), kde jsem studovala, dnes už mého manžela Oliviera. Říkám to celkem často, ale já jsem se francouzštinu nikdy učit nechtěla. Přišla mi strašně těžká, takže byť se ráda učím cizí jazyky, francouzštinu jsem nikdy v plánu neměla. Po tom, co Olivier odjel, náš vztah pokračoval dál, a když jsme se bavili, jak to bude do budoucna, tak jsme si nejdříve mysleli, že bychom spolu šli bydlet do Anglie, abychom to měli oba nastejno. Nicméně Francouzi hodně tíhnou k rodině a Olivier i studoval obor, který může dělat víceméně jen ve Francii, takže mi tehdy řekl, že buď spolu budeme žít ve Francii, nebo to nemá budoucnost. A protože já jsem už od patnácti měla sen, že bych chtěla žít v zahraničí, bylo mi v ten moment jedno, jestli to byla Francie nebo Anglie. Potom jsem sem začala jezdit a strašně jsem si to tady zamilovala. V roce 2018 jsem se přestěhovala a začala se francouzštinu seriózně učit.

Co bylo podnětem pro vznik projektu Francouzština s Teri?

Začalo to tak, že když jsem se přestěhovala, začala jsem se francouzštinu učit hodně intenzivně. Následně jsem si po pár měsících začala hledat práci, nicméně my žijeme v Nantes, kde nabídka práce není tak velká a francouzština je často nezbytná. Abych se při hledání nenudila a udržela si motivaci, začala jsem učit svoji sestřenici a ona mi říkala, že to moc dobře vysvětluju a že francouzská výslovnost není tak těžká, jako jí to připadalo. Povzbuzovala mě, že bych mohla zkusit doučovat a já si řekla, že to zkusím. Následně přišel covid, přičemž bylo oznámeno, že se do konce roku nebude nikde nabírat. To znamená, že bych už druhý rok nepracovala. Potom jsem poznala Moniku z Life of Nomad Teacher, která mi navrhla, že by se moje doučování mohlo posunout na vyšší úroveň. Zkusila jsem jít učit i na Instagram, protože v té době moc profilů zaměřených na francouzštinu nebylo, lidi to začalo bavit, a tak se to nějak rozjelo.

Jaké faktory vidíš zpětně jako důležitě, aby se podnikaní na teto bázi dobře nastartovalo?

První důležitá věc je určitě to, když tě baví, co děláš. Pokud to tak není, lidi to potom nebaví taky, protože z toho není cítit taková energie. Taky mi došlo, že je důležité mít svoji značku nebo něco, co lidi přitáhne. Pro mě to bylo hlavně ukázat lidem, že francouzská výslovnost nemusí být tak těžká, přičemž se hodně lidí do francouzštiny nechce pustit právě kvůli ní. Já jsem si taky říkala, že ta výslovnost je nereálná, a pak člověk zjistí, že to vlastně jde a vše je jen o tréninku. Další, co bych ráda zmínila, je, že se člověk nemusí bát si nechat poradit, protože je spousta věcí, které prostě neumí. Nakonec je důležité se nevzdávat a nemít přehnaná očekávání.

Pro koho jsou tvoje kurzy určené?

Pro všechny, kteří se chtějí naučit francouzsky a mluvit na té úrovni, aby když přijedou do Francie, neměli pocit, že Francouzům nerozumí. To jsem hodně slyšela třeba od mých studentů, kteří francouzštinu měli na vysoké nebo na střední škole, potom přijeli do Francie a nerozuměli, protože učebnicová francouzština, a hlavně její výslovnost, je diametrálně odlišná od té, kterou se ve Francii mluví. Já se snažím naučit francouzštinu takovou, jaká ve skutečnosti je. Samozřejmě i tu učebnicovou, protože když chce člověk získat certifikát, nemůže třeba ze záporu vyhazovat „ne“, i když to dělá každý Francouz. Takže učím takový mix.

Jaké byly tvé začátky ve Francii? Bylo pro tebe náročné adaptovat se na novou kulturu a každodenní procesy?

Některé věci jsou tu hodně zpátečnické, například fungování úřadů nebo zařizování svatby. Na druhou stranu jsem se naučila tolik nestresovat. Jinak jsem sem jezdila a už dva roky byla ve vztahu s typickým Francouzem, takže to nebylo tak, že by mě tady něco vyloženě šokovalo. Jediné, na co si ještě pořád zvykám, je čas, který Francouzi tráví u stolu.

Byla jsi překvapená z toho, jak se vyučovaná francouzština liší od té hovorové?

Já jsem se nikdy francouzštinu neučila ve škole. V Česku se hodně učí jižanský přízvuk, což nechápu. Je jednodušší, ale mluví se ním asi v 10 % Francie. To však můžu porovnat jen od svých studentů, ale mě samotnou to nepřekvapilo, protože jsem se ji učila rovnou s Francouzi, abych měla jistotu, že vše u výslovnosti bude tak, jak má být. Jediné, co mě překvapilo, je, kolik existuje hovorových slov.

Jak je pro cizince náročné najít si ve Francii práci? Myslíš si, že například v Paříži je to oproti jiným francouzským městům jednodušší?

Tady to nemůžu říct úplně z vlastní zkušenosti, protože za rok rozesílání životopisů jsem měla asi pět pohovorů. Neřekla bych, že to bylo kvůli mému životopisu, ale neozývali se. Možná je to pořád tím stereotypem, že vidí cizí jméno a je známé, že přednost dostane Francouz, i když třeba o něco méně kvalifikovaný. Určitě si ale myslím, že v Paříži to bude jednodušší, já mluvím o své zkušenosti z Nantes, které je asi třikrát menší než Brno. Mám studentky, které bydlí a pracují v Paříži bez problému.

Nemluvíš jen francouzsky, ale ovládáš i další cizí jazyky, kdy se v tobě probudila láska k nim?

Ve mně se neprobudila jen tak, ve mně ji probudily rodiče, protože vždycky chtěli, abych dělala nějaký sport nebo měla nějaké koníčky. Já jsem, co se sportů týká, opravdu nenadaná, vždy mi ale šla škola a celkem dost jsme cestovali, tak si říkali, že jazyky třeba budou to pravé. Plynule jsem mluvila italsky a německy a anglicky jsem se učila ve škole, v angličtině mám i vystudovanou vysokou. S francouzštinou šly ale všechny jazyky stranou. Až bude víc času, chtěla bych se zase k italštině vrátit a začít se španělštinou. Baví mě, když jedu do nějaké země a můžu mluvit jejich jazykem.

Umíš si představit, že bys žila i jinde než ve Francii? Viděla jsem tvůj live stream, který se dotýkal téma digitálního nomádství a vzhledem k tvému online podnikaní by ti v tom nic nebránilo. Lákal by tě takový styl života?

Mě by to určitě lákalo, ale v tomhle ohledu mě brzdí Olivier, protože pracuje v bance se zaměřením na francouzský systém a nemůže to dělat úplně všude, takže by nemohl pracovat. Říkali jsme si, že bychom si udělali takový rok a byli třeba každý měsíc někde jinde. Dlouhodobě bych ale pryč z Francie nechtěla. Je mi tady dobře.

Jaká klišé týkající se Francouzů můžeš potvrdit, popřípadě vyvrátit?

Ono jich je dost, která můžu potvrdit, ale i vyvrátit. Určitě bych potvrdila, že Francouzi si stěžují, oni tedy neříkají, že si stěžují, ale tvrdí, že jen konstatují situace, nicméně si stěžují. Potom bageta je tady náboženství a než ji doneseš z pekárny domů, už má snědený vršek. Taky jsem se setkala s francouzskou arogancí, pokud na lidi promluvíte anglicky, protože oni anglicky mluvit nechtějí, jsou velmi hrdí. Co bych vyvrátila je, že Francouzi jedí žáby, neznám jediného Francouze, který by ji měl. Taky se hodně říká, že Francie je předražená, což není pravda. Lidé si jen vybírají nejdražší destinace. Francie nemusí být drahá, to se také snažím ukazovat na svém profilu.

Sama ses ve francouzštině dostala na úroveň C1 za pouhé čtyři měsíce, mohla bys na závěr našim čtenářům předat nějaké tipy na to, jak se cizí jazyk učit rychle a efektivně?

Nejdůležitější je si nastavit nějaký reálný cíl, stanovit si, za jak dlouho ten daný jazyk člověk chce umět. Já jsem se francouzsky potřebovala naučit rychle, protože už jsem tu byla. Trávila jsem nad tím celé dny, učila jsem se šest až osm hodin denně, abych se na tu úroveň dostala. To ale neznamená, že to tak má každý, někdo to zvládne rychleji, někdo pomaleji. Taky je důležité, aby se člověk učil tak, aby ho to bavilo. Když říkám, že jsem se učila několik hodin denně, počítám do toho i sledování seriálů ve francouzštině. I když člověk nechce, mozek to registruje. Myslím, že mi nejvíc pomohlo si jazyk naposlouchat, důležité je nezapomenout, že každá malá věc se počítá.

Foto: archiv Terezy Riou du Cosquer

Mohlo by tě zajímat: