Tancovat sólo v Lucerně byl životní zážitek

12. 11. 2013 | | Rozhovory titulní obrázek

Kirill Putryk vyhrál se svojí partnerkou Vandou Dětinskou loňský
ročník soutěže VŠE HLEDÁ TALENT. Povídali jsme si s ním o soutěži,
o tancování obecně a o tom, čím by se chtěl v budoucnu živit.

Se svojí partnerkou jsi vyhrál loňský ročník soutěže VŠE
HLEDÁ TALENT. Co bylo na finále nejlepší?

Nejlepší bylo, že jsme tančili sólo v Lucerně. Byl to hrozně
příjemný pocit, tancovat před tolika lidmi. Bylo to vlastně poprvé
v životě. Třeba jsem nečekal, že tady je tolik lidí, co něco dělají
takhle dobře. Myslím, že konkurence byla dobrá.

Podle čeho jste se rozhodovali, co budete tancovat?

Já jak jsem se přihlásil, tak jsem hned naplánovat tři různé
choreografie, na semifinále, na finále a na první kolo. První jsme chtěli
dělat takovou pomalejší věc, trošku umělecky náročnější. Ale rozhodli
jsme se potom, díky bohu, že uděláme jive. Ten je ležérnější, je mnohem
víc koukatelnej, je takovej líbivej. Nakonec jsme vystoupení neměnili,
zjistili jsme, že je lepší nechat celou dobu to samé.

Doporučil bys zájemcům se do soutěže přihlásit?

Určitě ano. Ta soutěž pro mě byla taková zkouška. To bylo poprvé, co
jsem se rozhodl to takto ukázat i mezi jinejma kategoriema vystoupení.

V tancování máš velké i mezinárodní zkušenosti. Jakého
úspěchu si ve svém životě ceníš nejvíc?

Ve svém životě si vážím všeho. Vážím si toho, že jsem tak dlouho
byl schopnej udržet se v tancování. Vážím si toho, že jsem byl schopnej
s tancováním skončit. Teď už tančím jen rekreačně nebo když máme
třeba ukázky s partnerkou.

Už víš, co bys chtěl dělat místo toho?

Všechno, mně je to úplně jedno. Chci hlavně hezky žít a nechci
pracovat. Já se chci válet na pláži, potápět se, lézt po skalách. To,
jakým způsobem toho dosáhnu, je pro mě naprosto druhotný. Vždycky mě
třeba bavilo umění. V tom bych se asi chtěl realizovat. Ale ne že bych
vyloženě třeba byl malířem. Chtěl bych se nějakým způsobem scházet
s umělci. Teď zrovna mám jeden nápad, který chceme s kamarádem
zrealizovat, takže uvidíme, jestli to bude dobrý či ne. Každopádně by mě
i moc naplňovalo, kdybych mohl být mecenášem, pomáhat umělcům. Přijít
za nějakým člověkem a říct, hele, líbí se mi, co děláš, dělej to, a
já tě budu podporovat, to by pro mě bylo celoživotně největší
naplnění.

FOTO: Petr Dvorský

**ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: