Štafeta VŠE utekla skoro všem

19. 5. 2014 | | Sport, Studentský život titulní obrázek

Pražského maratonu se zúčastnilo osm štafet z Vysoké školy
ekonomické. O celém závodu jsem si povídala s kapitány dvou
nejúspěšnějších z nich: Tomášem Buriánkem a Michalem Hollým.
Vyprávěli, jak je přes zadek plácnul policajt nebo jak měli soukromou
podporu všech fanoušků

Kdo konkrétně se zúčastnil štafety?

Michal (M): V mém týmu startovali: já z Fakulty podnikohospodářské,
kolík (elektronický čip) jsem předával Martinu Hujerovi z Fakulty
informatiky a statistiky, pak běžel Josef Kracík z Fakulty financí a
účetnictví a do cíle doběhl Michal Navrátil z Fakulty informatiky a
statistiky. Ten měl v cíli v nohách 12.195 km.

Tomáš (T): Štafetu VŠE-sportovci rozběhl Jan Minařík, student
z Národohospodářské fakulty. Od něj si štafetový kolík přebral student
z Podnikohospo­dářské fakulty Honza Čermák. Zbytek patřil zástupcům
Fakulty financí a účetnictví. Třetí úsek jsem běžel já a poslední
část Petr Vinduška.

Jaké jste měli ambice před závodem?

M: Možná to zní pateticky, ale mojí ambicí bylo, ještě než odejdu,
reprezentovat svou školu. Za studium se mi to moc nedařilo, takže když
nemůže hlava, musí se zapojit nohy. Co se týče ostatních členů týmu,
myslím, že to měli stejně.

T: Původně jsem chtěl sestavit tým bez ambicí a běžet závod
takříkajíc na pohodu, užít si pražská panoramata a jedinečnou atmosféru
závodu. No, nakonec to ale dopadlo jinak. Tým byl plný zkušených
závoďáků a stanovili jsme si cílový čas na 2:40, takže každý musel
běžet totální hranu. Umístění jsme neřešili, protože to hodně
závisí i na konkurenci, o které jsme vůbec nic dopředu nevěděli.

(Jan Čermák, Petr Vinduška, Jan Minařík, Tomáš
Buriánek)

Za jak dlouho jste závod uběhli?

M: Kluci byli šikovní. Doběhli jsme na 6. místě v rámci univerzit
s celkovým časem 3:02:17. Naše časy se pohybovaly mezi 41 a 45 minutami.
Já jsem závod začínal. Běžel jsem v historickém centru matičky Prahy,
takže jsem se, nejen na Karlově mostě, kochal a dojímal. Pak jsem měl
samozřejmě nejpomalejší čas, ale kluci to pak stáhli. V cíli jsem pak
viděl Michala Navrátila a musím říct, že běžel jako drak.

T: Cílový čas 2:39:53 mi osobně udělal velkou radost. Dokonce to je
o chlup rychlejší, než co jsem plánoval. Časy na 10km úseky byly
v rozmezí od 37 do 39 minut a poslední úsek si Petr „vychutnal“ za
46:25. Se svými časy jsme všichni, možná jen s výjimkou Honzy na druhém
úseku, který měl od třetího kiláku lehké problémy se zády, spokojeni.
Třetí místo z 600 štafet a druhé mezi univerzitami – co víc
si přát.

Máte nějakou vtipnou nebo naopak hroznou historku ze dne
závodu?

M: Ano, mně během závodu poplácal strážník městské policie po zadku.
Když jsem běžel u kraje, závodník, který běžel přede mnou, si s ním
chtěl plácnout, ale příslušník však nestačil zareagovat. Já jsem se
tomu velmi smál a on mě tímto, s úsměvem na tváři, popohnal. Atmosféra
závodu byla prostě suprová.

(Michal Navrátil, Martin Hujer, Michal Hollý, Josef
Kracík)

Co vás na závodě nejvíce zaujalo?

T: Když už má člověk za sebou stovky závodů, tak těžko hledá něco
zajímavého nebo neobvyklého. Štafet v rámci maratonu mám za sebou
několik. Nejsilnější zážitek to byl napoprvé. Letos jsem to bral jen jako
jeden z řady závodů. Drobnou novinkou a překvápkem bylo, že jsem celých
10 km běžel sám. Maratonský dav běžel až kdesi za mnou. Bylo fajn, že
lidi kolem trati fandili jen mně, ale můj výkon asi absencí boje na trati
utrpěl.

M: Nejvíce mě zaujalo složení běžců. My, univerzitní štafety, jsme
vlastně byli jen takoví záškodníci. Kluci a holky, kteří jsou mladí,
chytří, krásní, na vrcholu svých fyzických a reprodukčních sil, jsme
běhali každý jen deset kilometrů, ale bylo tam 10 000 běžců, různého
věku, pohlaví, ras a národností, kteří běželi kilometrů
42. Nejstaršímu marathonci bylo 80 let – těmto lidem patří můj
respekt.

Jaké školy se univerzitních závodů zúčastňují?

T: Účast bývá vždy mezinárodní, a to nejen díky řadě slovenských
týmů. Letos ale na startu chyběly univerzity z Británie nebo Asie, které
se účastnily loni. Českých štafet letos ubylo. Viděl bych za tím
nehorázné zvýšení startovného. My jsme se mohli postavit na start jen
díky finanční podpoře VŠE. Za plnou cenu startovného by do toho nejspíš
moc studentů nešlo.

Foto: archiv Tomáše Buriánka a Michala Hollého

ČTĚTE DÁLE:

Mohlo by tě zajímat: