Srí Lanka: Nocleh v klášteře a zběsilá jízda tuk-tukem

12. 11. 2013 | | Cestování titulní obrázek

Tropické pláže, starověké chrámy, hory s čajovými plantážemi a
neuvěřitelně pohostinní lidé. To všechno se nachází na ostrově
ležícího pár kilometrů pod Indií.

První kulturní šok zažívám již při svém příjezdu do Kandy, mého
prvního velkého města na ostrově. Všude panuje neuvěřitelný zmatek.
Ulice jsou přeplněné, na silnici se předjíždějí rozmanitá vozidla a
neustále někdo troubí. Na chodnících pokřikují pouliční prodavači a ze
všech stran na mě volají řidiči tuk-tuků, tříkolových motorek
sloužících jako taxík.

Nachází se zde chrám Buddhova zubu, kde mohou návštěvníci spatřit
chrup, který místní považují za Buddhův. Před chrámem jsou na jednom
místě k vidění typické východní i křesťanské stavby. Kolem šesté
hodiny večer se sem scházejí davy lidí, kteří za zvuku bubnů nosí
květiny pro Buddhu a hinduistické bohy. Dozvídám se, že budhismus
s hinduismem si zde vůbec nepřekážejí. Na mnoha místech na Srí Lance je
možné spatřit symboly obou náboženství na jednom místě.

Na procházce v jedné místní vesničce mě zastaví mnich, který mi
ukazuje místní chrám. Je rád, že se může pochlubit někomu z Evropy, a
já se na oplátku dozvídám informace o místní kultuře. Poté se mě
u čaje ptá na moje náboženství. To, že na světě existuje někdo bez
vyznání, očividně není schopen pochopit.

Pálivá večeře a nocleh ve chrámu

Atmosféra je velmi příjemná a po chvíli se nechávám přemluvit na
večeři. Zanedlouho mě usazují ke stolu hlavou proti zdi. Přede mě
pokládají sedm misek plných jídla a oznamují mi, že „monks are not
allowed to eat in the evening unless they are ill“. Je mi to trochu trapné,
ale po chvilce rozpaků se s chutí pouštím do různých druhů pálivé
zeleniny s rýží.

Jídlo mi chutná, ale vše obsahuje neuvěřitelné množství chilli. Slzy
se mi řinou do očí. Přesto se snažím všechno sníst. Dostávám
přidáno. Za chvíli se začne stmívat, a tak se ptám na možnosti
ubytování. Oznamuje mi, že se poblíž nachází pouze jeden předražený
hotel a nabízí mně nocleh v chrámovém komplexu. Vděčně nabídku
přijímám. Přiděluje mi asi patnáctiletého mnicha – učně, který se
o mě neuvěřitelně stará a přes mé rozpaky mně stele postel a
připravuje moskytiéru. Doprovází mě na každém kroku. Před spaním jsem
ještě pozván na bohoslužbu a učím se základům meditace.

V pět hodin ráno mě probouzí nadpozemský duchovní zpěv. Když vstanu
z postele, mám již připravenou snídani, která je ještě řádově
větší než večeře. Za chvilku do chrámu přichází místní, kteří
žádají o požehnání pro svého syna. Pokloní se mnichovi až na zem a
poté následuje několikaminutové odříkání veršů.

Připravte se na vystupování za jízdy

Poté se vydávám opět na cestu. Nastoupím do rozpadajícího se autobusu
a směřuji do středu ostrova. Zdejší vozidla hromadné dopravy mají
zajímavou vlastnost: Vejde se do nich neomezený počet cestujících. Každý
se dovnitř nějakým způsobem napasuje, popřípadě visí z otevřených
dveří. Řidiči se řítí po úzké prašné cestě v poměrně velké
rychlosti. Náš autobus po chvíli začne v zatáčce předjíždět
nákladní vůz. V tom se z druhé strany se vyřítí tuk-tuk. Trochu jsem se
lekl, ale čekám, že autobus zpomalí a zařadí se za náklaďák. K mému
velkému překvapení se tak nekoná. Nikdo z řidičů není ochoten ubrat, a
tak končí tuk-tuk v příkopě.

Jedeme dál. Na silnici, kde se nachází jedna přerušovaná, nebo dokonce
plná čára, se běžně nějakým způsobem vytváří tři, někdy i čtyři
jízdní pruhy. Autobusy na Srí Lance většinou nezastavují, pouze zpomalí a
někteří cestující vyskakují prakticky za jízdy. V horách jsou silničce
velmi úzké, a tak vozidla do zatáček troubí. V případě, že potkají
někoho v protisměru, mají místní řidiči výjimečné manévrovací
schopnosti.

Pokračování cestopisu najdete zde: Srí
Lanka: Nocleh v klášteře a zběsilá jízda tuk-tukem

Foto: Autor

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: