Spoustu zápasů rozhodují maličkosti

25. 6. 2008 | | Rozhovory, Sport

Centrum tělesné výchovy a sportu na VŠE nabízí nejrůznější sportovní vyžití, ale některé aktivity v nabídce nenajdete. Mezi ně se řadí například bowling. O bowlingu a jiných věcech jsme si povídali s Adamem Wernerem, studentem třetího ročníku FMV.

Centrum tělesné výchovy a sportu na VŠE nabízí nejrůznější sportovní vyžití, ale některé aktivity v nabídce nenajdete. Mezi ně se řadí například bowling. O bowlingu a jiných věcech jsme si povídali s Adamem Wernerem, studentem třetího ročníku FMV.

Pamatuješ si, jak jsi s bowlingem začínal, třeba na svoji první hru?
Na svoji první hru si asi fakt nevzpomenu. Může to být tak pět, šest let zpátky, kdy u nás v Radotíně otevřeli bowlingovou dráhu. Pak byla jenom otázka času, kdy mě zvědavost přinutí se tam zajít alespoň podívat. Ze začátku jsem ale bral bowling tak, jak ho bere většina lidí – jako hospodskou zábavu podobnou šipkám, kulečníku nebo stolnímu fotbálku. Zlom nastal před dvěma roky, na začátku jara 2006, kdy jsme s třemi dalšími lidmi zjistili, že nás to baví a že se tomu chceme věnovat víc. Tak jsme dali dohromady tým a přihlásili se do Amatérské bowlingové ligy (ABL).

Proč sis vybral právě tento sport?
Na to asi nedokážu jednoznačně odpovědět, prostě mě to chytlo. Možná proto, že to je zase úplně něco jiného, než čemu se normálně věnuji (turistika, fotbal). Taky se dá jednoduše sledovat, jak se člověk zlepšuje, případně zhoršuje (smích). Navíc se mi líbí, že spoustu zápasů rozhodují maličkosti. Několikrát se nám stalo, že jsme vyhráli nebo prohráli o jednu či dvě kuželky.

Na jaké úrovni bowling hraješ a kolik času mu věnuješ?
V současnosti hraji na Butovicích čtvrtou ligu už zmiňované ABL, což je soutěž tříčlenných týmů. Dvakrát po sobě se nám podařilo postoupit do baráže o vyšší soutěž. Nikdy jsme ale nedokázali zvítězit. Částečně i proto, že tam byli soupeři kvalitou někde trochu jinde. Navíc jsme tam hráli všichni tři dost pod svoje možnosti. Časově pro mě není bowling až tak náročný. Za sezónu odehrajeme čtyři dny po čtyřech hodinách. Pak se účastníme dalších turnajů a trénovat se snažíme alespoň jednou za dva týdny.

Jak se ti zatím daří v soutěžích?
Poslední rok mi vyšel nad očekávání dobře. Podařilo se mi zlepšit si osobní rekord na 221 bodů a průměr na zhruba 150, čímž jsem se dostal mezi deset nejlepších hráčů naší skupiny. Současnost je horší – nedaří se. Teď navíc díky zranění ramena nevím jistě, jestli si na jaře ještě vůbec hodím. Ale věřím tomu, že se mi podaří se včas vrátit a hrát ještě líp.

Můžeš stručně objasnit základní pravidla?
Cíl hry asi nemusím dvakrát vysvětlovat. Je třeba získat co nejvíc bodů za shozené kuželky. Nejvíc jde nahrát tři sta bodů, tomu se říká „perfect game“. Hraje se na deset kol, v každém jsou dva hody. Pokud shodíš všechno na první pokus, je to „strike“. Pokud ne, snažíš se v dalším hodu shodit ten zbytek. Když se to podaří, je to dohoz („spare“). Výhodou „sparů“ a „striků“ je to, že se dvojnásobí další hod, respektive celé další kolo. V posledním kole se pak dají nahrát další body, protože při shození všech kuželek házíš znova.

Čím myslíš, že by mohl bowling upoutat zájemce?
Podle mě tím, že ho může hrát úplně kdokoli, od dětí po důchodce. Pravidla jsou jednoduchá, navíc s rostoucím počtem bowlingových heren klesá i cena. Dnes se dá hodina bowlingu po Praze sehnat mimo „špičku“ i za 150 korun. A pro ty, kteří si ze začátku nevěří, nabízí většina bowlingových heren do žlábků speciální mantinely.

Podle čeho si vybíráš kouli, se kterou hraješ?
Každá koule má na sobě číslo, které znamená její váhu v librách. Ta se většinou pohybuje tak od sedmi do šestnácti. Pak jsou další faktory, jako třeba velikost otvorů pro prsty, styl házení, jestli jde o první hod nebo dohoz, nálada a tak. Já mám oblíbenou „dvanáctku“, ale je to individuální, každému sedí něco jiného.

Existuje nějaký zaručený trik, který zajistí sražení všech deseti kuželek prvním hodem?
No, určitě to není rána přesně na prostředek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Takhle totiž s vysokou pravděpodobností zůstanou stát oblíbené „parohy“ – dvě kuželky v opačných koutech dráhy, které neshodíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Na druhou stranu, kdyby nějaký zaručený trik existoval, asi by ztrácelo smysl bowling vůbec hrát.

Mohlo by tě zajímat: