Jak mi spolužák nabízel skvělou pracovní příležitost

4. 3. 2014 | | Nezařazené

Reportáž – Bylo krásné letní zkouškové odpoledne,
já seděla na lavičce na Churchillově náměstí a vychutnávala si
sluníčka po zkoušce, když ke mně přišel mladík a ptal se mě, jestli
bych neměla zájem o různé praxe k mému studiu.

Aspoň takhle matně si ten okamžik pamatuji, jelikož jsem měla dobrou
náladu, kývla jsem a dala mu na sebe kontakt, ani nevím proč. Je to tak tři
týdny zpět, co se mi tento muž, mladík ozval, jestli mám stále zájem
o praxi a jelikož praxe, nikdy není dost, rozhodla jsem se pro schůzku na
Hlavním nádraží v restauraci Foodissimo. To jsem ještě neměla ani
tušení v co se ta celá schůzka promění.

11:00, Hlavák

Nastala ta chvíle, pár minut do jedenácté hodiny a já přešlapovala na
Hlaváku a sledovala etudu mezi policií a bezdomovci před budovou. Mladík
přišel a hned u dveří restaurace mi nabídl tykání, což bylo asi
vhodné, protože byl stejně starý a jak jsem vzápětí zjistila, chodili
jsme spolu na cviko v zimním semestru.

Rozhovor začal po anglicku o počasí a krátké zimě. Sedli jsme si,
nejistě kroužily lžičkami v našich latte a spolužák, dá-li se to tak
říct, započal svůj proslov. Napřed se mě vyptal na mé představy
o práci, a když jsem zjistila, že mi místo v novinách nenabídne, začala
jsem z paty tahat mé představy o práci v kanceláři. To si vyslechl a
vzápětí mi to, co jsem řekla svými slovy, přetlumočil, že to je právě,
ba přesně to, co mi jejich firma může nabídnout – skvělý kolektiv,
flexibilní pracovní dobu, soft skills, úžasné platební
ohodnocení, atd.

Začalo mi to smrdět OVB, ale dál jsem ho s napětím poslouchala. Na
otázku, která firma mi tyto výborné, co výborné, přímo snové podmínky
poskytne odpověděl, že se k tomu dostane. To se na mé tváři objevil
úšklebek a kolega znejistěl, protože mu začalo docházet, že tak snadné
to se mnou nebude mít. „Já ti mou práci vysvětlím na příkladu –
přijde k nám rodina se dvěma dětma, která chce například hypotéku,“
začal. „A jeeeje, finanční poradentství,“ vyřkla jsem dost nahlas, ale
ne mým klasickým pišťákem, protože jsem po ozdravném pobytu na horách
nastydlá jako pes. Po tomto se mi snažil vysvětlit, že oni nejsou to
klasické finanční poradenství, jako je OVB, ale že jsou lepší jak
Partners či FIN centrum. Po mém zážitků z večírku FIN centra, kdy si do
prvního patra přivedli vedle Leoše Mareše i kobylu a půlku ansámblu
Národního divadla, už o poctivosti těchto organizací pochybuji.

Neporadím, ale ráda založím fakturu do šanonu

Chtěla jsem mu ušetřit čas a vlastně i ten svůj tak jsem mu začala
vysvětlovat, že tahle práce není pro mne, ale kdyby pro mě měl místečko
asistentky v kanclíku, byl by rozhovor hned o něčem jiném. Tu mi
z nějakého zvláštního důvodu nenabídl. Divný. Raději dál pokračoval
ve svém předem nalinkovaném proslovu, dokonce vytáhl tahák, kde měl
přesně bod po bodu vypsané, co mi má říct a na co se zeptat. „Víš, my
se snažíme lidem pomoc, oni podléhají reklamám finančních institucí a
pak mají produkty, které ani nepotřebují.“ Na to jsem jen musela
souhlasně kývnout, ale pak dál pokračovalo mé přesvědčování, které
mě čím dál tím víc vytáčelo.

Uplynulo asi 27 minut a já už chtěla jít na vlak, co mi měl jet za
deset minut. Rozhovor se mi přerušit nepodařilo. Spolužák jen pronesl:
„No já mám na tebe hodinu, tak jak ten čas využít, co kdybych ti sestavil
tvůj vlastní finanční plán, abys viděla, jak to funguje?“ V tu chvíli
mi už úsměv na rtech poněkud ochaboval, když nebudu pro něj pracovat, tak
on bude pracovat pro mě, to jsem s ne dost vřelým díky odmítla a říkala
mu, že asi svoji práci dělají dobře a že je správné šířit finanční
gramotnost dál, ale já, která má deset korun na studentským účtu,
finanční poradenství vážně asi nepotřebuje.

Následně mě požádal o křestní jména

To už mu šlo do úzkých a začal mi vysvětlovat, jak to u nich funguje,
že tam je od roku 2012 a chce si budovat už svůj vlastní tým (pyramida?) a
na jejich firmě je nejúžasnější, jak tam funguje word of mouth. Tím
pádem o spolupracovníky nemají nouzi, tak jestli bych nevytáhla telefon a
neřekla mu jen křestní jména lidí, které by ta práce nebo pomoc mohla
zajímat, že na další informace by se zeptal až potom. Nestačila jsem
zírat a můj ledový klid tál jak ledovce na pólech. Ještě relativně
slušně jsem odmítla mu poskytnout jakákoliv telefonní čísla, protože se
mi tato praktika vůbec nezamlouvá, a i proto nemám ráda finanční
poradenství. To ho neodradilo a znovu mě vyzval, abych vytáhla ten telefon,
prošla seznam kontaktů a sdělila mu čerstvé maturanty, či vysokoškoláky.
Opět a ještě víc důrazně jsem řekla, že to neudělám, ale mé NE na
něj mělo skoro povzbuzující efekt a opět ze mne tahal dál a dál ta
čísla. To jsem už nevydržela, zvedla se a s ironií v hlase mu popřála
spoustu úspěchu ve finančním poradenství a vysvištěla z Hlaváku jak
namydlený blesk, dokonce jsem zapomněla jet vlakem a táhla se domu metrem.
Holt není pohovor jako pohovor.

Nejhorší na tom všem je, že tento zážitek mi bude po celý letní
semestr připomínat jeho obličej na cviku, které máme opět spolu.
Nechtějte vědět, jaké slůvku ze mě vypadlo, když jsem ho ve škole
spatřila.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: