Školství by pomohl test sebevědomí učitelů

18. 10. 2010 | | Nezařazené

Existují učitelé, které si člověk oblíbí, kteří to se studenty
umí. Jsou tu ale také vyhraněnější typy, kteří mají oproti těm
ideálním něco navíc, nebo jim naopak jistá vlastnost chybí. Rozdělme si
je na dva druhy – mučitele a trpitele.

Typický mučitel vejde do třídy, kde vládne hrobové ticho a mezi
stěnami se rozléhá strach. V průběhu hodin jsou na tvářích ve třídě
viditelné obavy z vyvolání, protože každý náznak nevědomosti by kantor
z plna hrdla odplatil povýšeným výsměchem. Během zkoušení neúprosně
bombarduje studenty dotěrnými otázkami a jejich špatné, popřípadě
žádné odpovědi vyvolávají v kantorovi další hrozivé impulsy, které
jsou následovány zapeklitějšími dotazy a završeny v lepším případě
křikem. Takoví učitelé na studenty působí buď jako bič a nutí je se
řádně připravovat do hodiny, nebo jim naopak srazí sebevědomí a vytvoří
z nich zakomplexované chudáky.

Extrémnější mučitelé se pak pomalu schylují k fyzickým trestům. Mí
rodiče dodnes nemohou vymazat z paměti, jak se kantor do neposlušných
jedinců strefoval křídou. Za obzvláště hrubé přestupky potom vyhazoval
hříšníkům aktovku z okna přímo do zahrady ředitele školy, což byla
v té době příšerná potupa.

Nejnebezpečnější mučitelé jsou však ti, co mučí nevědomky.
Představte si pedagoga v mateřské školce, který během vycházky
s žáčky zapomene v ulicích jednoho z nich. Navíc to, že mu jeden
předškolák chybí, zjistí až v okamžiku, kdy potomka přivádí zpět do
školky rozčilený rodič. Takový učitel pak nemučí jen svého žáka,
nýbrž přinejmenším i jeho rodiče. A vzápětí i sebe, čímž se
hnedle dostává do role trpitele.

Když se řekne trpitel, vybaví se mi hodina fyziky na základní škole.
Hromotlucký student se sádrou na ruce vzpurně skáče uprostřed výkladu
z okna v přízemí. Bohužel jen jedna zdravá ruka mu nestačí k tomu, aby
se vyškrábal zpět do třídy. Učitel trpitel je hned u něj a s pomocí
několika dalších žáků dostávají invalidu oknem zpátky do budovy.
Krátce nato kantor hází flintu do žita a utíká s pošramocenými nervy od
tohoto ústavu co nejdál.

Dnes už se ale ve škole nejedná pouze o duševní zdraví. Učitel totiž
mnohdy přijde domů z práce s modřinou anebo se ze školy už ani
nevrátí. Jak se ale takovým extrémům mezi pedagogy vyhnout? Možná by
stačilo, kdyby se součástí přijímacích zkoušek na pedagogické školy
stal i test zakomplexovanosti a sebevědomí. Spoustě labilních jedinců by
se pak nenaskytla možnost zničit si ve školství život.

Mohlo by tě zajímat: