Šermíř Daniel Kašpar má nejradši kord, ale úspěchy slaví i ve fleretu a šavli

10. 9. 2024 | | Rozhovory, Sport cropped-daniel-kaspar-2

Jeho celoživotní vášní je šerm. Daniel Kašpar je Akademickým mistrem České republiky v šermu kordem a mistrem České republiky (ČR) v kategorii veteránů do 40 let v šermu kordem a šavlí.  Úspěšně absolvoval program Sportovní diplomacie pod záštitou Vysoké školy ekonomické (VŠE). Dvanáct let působil jako místopředseda Českého svazu moderního pětiboje.

Mimo jiné je také trenér a vyučuje šerm jako tělovýchovný předmět na VŠE. Kromě úspěchů v šermu je držitelem titulu vicemistra České republiky ve stříhání ovcí. Více o jeho koníčku, ale především detaily sportu, který má tisíciletou historii a je na olympijských hrách od samého začátku, se dozvíte v tomto rozhovoru.

Na začátek bych ti ráda položila netradiční otázku, jaká je tvá nejoblíbenější vzpomínka spojená se šermem?

Má nejoblíbenější vzpomínka je ta nejčerstvější, v tuhle chvíli to znamená postup družstva mužů v kordu na olympijské hry. Bylo to hrozně napínavý a těsný do poslední chvíle. Měl jsem tep asi 220 a málem jsem u toho dostal infarkt a dobře to dopadlo.

Co více by si sportovec mohl přát, než postup nároďáku na olympijské hry. Pojďme to teď ale vzít postupně. Nejprve by mě zajímalo, co nebo kdo tě k šermu přivedl a jak dlouho se tomu věnuješ.

Věnuji se tomu od patnácti let, takže skoro třicet let. To je hrozný, když to člověk řekne nahlas. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou. Na internátu byla přednáška ufologů, kteří na konci zmínili, že znovu obnovují činnost plzeňského sokola a kdo chce, tak ať přijde. Pan vychovatel nás tam všechny nahnal a po půl roce nás tam pořád ještě asi pět zbývalo. Někteří z nás se tomu potom věnovali vlastně dlouhé roky, dva se tomu věnujeme ještě do teď.

Je to tedy celoživotní záležitost. Jaké jsou důvody, kvůli kterým se tomu stále věnuješ, co tě na tom nejvíce baví?

Baví mě kombinace  fyzického s tím mentálním, ta propojenost. Člověk může zápas vyhrát hlavou, nějakou taktikou, strategií nebo i nějakou lumpárnou. A zároveň je tam samozřejmě nějaká technika, je tam rychlost, je tam fyzická kondice. Baví mě, že to není tak jednostranný a papírové předpoklady dopředu nehrají roli.

Tento sport je poměrně netradiční, dokázal bys v krátkosti vysvětlit disciplíny a co je potřeba k tomu, aby šermíř vyhrál souboj?

Asi bych se ohradil proti tomu netradiční. Je to jeden z pěti sportů, které jsou na olympiádě od samého začátku, takže spíš u nás bych řekl, že patříme k těm menším a méně známým sportům. Soutěží se v kategorii mužů, žen, individuální a týmové. Tyhle všechny jsou i na olympiádě.

Využívají se tři zbraně – fleret, kord a šavle. Podstatný je, že v kordu platí zásah na celé tělo. Fleret je stejně jako kord pouze bodná zbraň, ale platí tam už jen torzo, to znamená ten trupík – bez hlavy, bez nohou a bez rukou. Šavle je zbraň bodná i sečná, takže tam platí jak bod, tak sek, a platí na masku, torzo a na ozbrojenou ruku. Ve fleretu je ještě takzvané právo útoku, kdo jej začne, toho zásah platí. Pokud by došlo třeba k tomu, že zasáhnou oba současně, pomáhá rozhodčím aparát elektronických zařízení, který vyhodnocuje, kdo zasáhl první. Při té rychlosti se to v současnosti mnohdy nedá zahlédnout ani cvičeným okem.

Zmínil jsi právo útoku, dokážeš vyhodnotit, zda je lepší zaujmout obranný nebo útočný přístup?

Je to hodně individuální, a to jednak z pohledu mě jako šermíře, ale také je potřeba zohlednit, jaký typ je soupeř. Dalo by se říct, že třeba já jsem útočný typ, ale může se stát, že na některého ze soupeřů bude výrazně výhodnější spíš čekat a být defenzivní, takže to nejde říct úplně paušálně. Obecně musí člověk vzít v potaz, kdo proti němu stojí, jaká je zrovna aktuální výkonnost nebo jak se ten den zrovna vyspí.

Když bych se vrátila ke zbraním, jaká je tvoje nejoblíbenější?

Jednoznačně kord. Ale k mému vlastnímu překvapení jsem dosáhl i nějakých úspěchů ve fleretu a v šavli, se kterými jsem začal výrazně později a vlastně jen abych vyplnil čas při čekání na závodech veteránů. Přišlo mi, že tam strávím celý den, tak jsem volný čas vyplnil šermováním. Pořídil jsem si ještě fleret a šavli a šlo to taky.

Když se zmíní šerm, většině českým fanouškům se vybaví jméno Alexandr Choupenitch. Měl jsi možnost se s ním na setkat osobně?

V českém šermu se většina z nás zná, je to takovej malej rybníček. Když je v něm člověk dostatečně dlouho, tak dřív nebo později potká každého. Se Sašou mám osobní zkušenost, protože jsem se podílel na jeho kondiční přípravě před olympiádou v Rio de Janeiru. Saša je určitě člověk, který má obrovskou zásluhu na tom, že se o šermu vůbec jako takovém v Česku ví. Po 100 letech přivezl medaili z olympiády, teď se kvalifikoval na třetí olympiádu v řadě, takže za mě udělal obrovský kus práce. Nejenom pro zviditelnění svého jména, ale i pro zviditelnění českého šermu.

Ty máš také zásluhu na zviditelnění šermu, jsi jedním z pořadatelů univerzitní šermířské ligy (UŠL). Jak se zrodil nápad zorganizovat tuto ligu?

To je taková z nouze ctnost. Přišlo nám, že závodů v České republice není mnoho a když už, tak jsou většinou tak říkajíc žebříčkové. Všichni to hrotí, všichni jsou nervózní, je tam tlak na výkon. Když do toho přivedu začátečníky ze šermu, je těžký je motivovat k tomu, aby přišli znovu. Pokud nastoupí proti někomu, kdo má desetileté zkušenosti, tak velmi pravděpodobně prohrají. Hledali jsme proto nějakou platformu, kde by se mohli potkat právě ti, kteří začali o něco později, a přitom jsou už vlastně dospělí. Na UŠL se podílí právě kolegové z dalších vysokých škol, kde probíhá výuka šermu anebo tam jsou třeba oddíly, do kterých chodí dospělí začátečníci.

Znamená to tedy, že se do této ligy může přihlásit v podstatě každý?

Může se přihlásit každý, stačí najít odvahu, sehnat výzbroj a výstroj a může nastoupit. A musí být tedy studentem. Jelikož je to univerzitní liga, je to nezbytnou podmínkou.

Z čeho se skládá taková šermířská výstroj?

V první řadě maska, což je základní ochranná pomůcka. V roce 1982 došlo ke smrtelnému zranění na té nejvyšší úrovni. Mistr světa propíchnul úřadujícího olympijského vítěze a skončilo to tragicky, takže od té doby jsou všechny ochranné pomůcky velmi pečlivě hlídané a certifikované. Před každým závodem probíhá kontrola materiálu a jeho odolnosti.

Když budu pokračovat od hlavy dolů, následuje podvesta, případně u žen ještě hrudní chránič. U mužů je dobrovolný, stejně jako suspenzor. Podvesta je ze stejného materiálu jako třeba neprůstřelné vesty. Má kevlarová vlákna a vydrží minimálně 800 newtonů tlaku na centimetr čtvereční. Potom je dres samotný, u kterého se odolnost liší podle výrobce. V Čechách je to minimum 350 newtonů, na mezinárodních závodech je to 800 newtonů. Potom už zbývá jenom rukavice na ozbrojenou rukou, zbraň jako taková a kabel, který vede od zbraně do navijáku a je propojen s aparátem, který signalizuje zásahy.

Setkali jste se někdy s technickými problémy těchto signalizací?

Setkali, ale většinou je ta vina na straně závodníka a jeho výzbroje, málokdy je to věc přímo aparátu. Občas navijáku a často taky nějaká mechanická závada typu vypojená šňůra nebo přeseknutí kabelu, občas se něco takového povede.

Na závěr mě zajímá, co rád děláš, když zrovna nedržíš v ruce kord?

Rád jím a rád chodím po horách. Dřív jsem také stříhal ovce. Naše rodina měla farmu na Šumavě, takže jsem se naučil od táty stříhat ovce, a dokonce jsem v kategorii amatérů získal titul vicemistra České republiky a byl jsem párkrát na zahraniční brigádě, takže to je takový koníček úplně mimo. Je to taky sport, i v tom je mistrovství světa, ale jestli je šerm malým sportem, tak stříhání ovcí je úplná popelka.

Foto: archiv Daniela Kašpara

Mohlo by tě zajímat: