Sedláčkův pohled na ekonomii přes filosofii a historii
Nezařazené„Nebude dobrým ekonomem, kdo je jenom ekonomem.“ Biblická podobenství
se realitě přibližují více než zavedené rovnice a křivky. Tyto myšlenky
hlásá hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček ve své knize
Ekonomie dobra a zla: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po
finanční krizi.
Pokud bych měla knihu označit jednoduchým přívlastkem, napadá mne
„slovník filosofické ekonomie“. Samozřejmě, předpokládá povědomí
o průkopnících ekonomické vědy a základní znalosti makro
i mikroekonomie, s klasickou učebnicí vysokých škol však příliš
společného nemá. V první řadě nepoučuje, ale klade otázky. Vyvrací
vedené teorie, vybízí k pokoře, nabádá čtenáře, aby se na ekonomickou
realitu nedívali očima matematika, ale básníka. Namísto definic a grafů
naznačuje cestičku, jak lze celý systém pochopit a nezbortit. Kromě
vlastních poznatků pracuje autor s díly jednotlivých historických epoch,
obrací se k významným filosofům, snaží se v jejich myšlenkách najít
ekonomický úhel uvažování a zároveň paralely se současností. Pro
snazší porozumění celou knihu hojně prokládá úryvky citovaných děl.
Začínáme u bájných Sumerů, hebrejských Židů, posouváme se do antiky,
přes křesťanství, Jana Ámose Komenského, racionalistického Descartese až
k Adamu Smithovi.
Sedláček vysvětluje specifika jednotlivých systémů, pro zachování
neustálé konfrontace využívá princip redundance, kdy odkazuje k již
nastoleným otázkám. Jak napovídá název, hlavním tématem
filosoficky-historického exkurzu je tázání se, zda se dobro vyplácí. Smí
se člověk na případnou utilitu ohlížet, má právo kráčet pouze za ní,
upřednostňovat blaho celku nebo se k výsledku stavět lhostejně, ať je
jakýkoliv? Otázkám týkajícím se motivů a morálky se Sedláček věnuje
poměrně obšírně. Z jakého důvodu člověk nahradil otázku Proč
otázkou Jak, autor vysvětlit nedokáže, nezodpovězených zůstává i řada
dalších témat. Je snaha vymýtit zlo tou nejlepší, nebo se vyplatí
„zapřáhnout čerta do pluhu“ a pak sklízet pozitivní „vedlejší
produkt“ tohoto zla? A nebo raději nechat zlo volně bujet, protože pak
bude jeho přínos maximální? Protože „i ten nejhorší z celého
zástupu pomáhá ekonomickému vzestupu“, tvrdí Mandeville ve
své bajce.
V závěrečné kapitole Sedláček přivádí čtenáře do současné
hospodářské reality a otevírá otázku, zda i krize coby zlo může
přinést užitek. Vedle toho se zamýšlí nad ekonomií jako vědou a nad
jejím vztahem k ostatním oborům. Sedláček se snaží poukázat na
nepřesnost striktních modelů, bojuje proti snaze „napasovat“ dynamickou
společnost do několika vzorců a grafů. „Dokonalé exaktní vzorce jako by
platily všude, jsou božsky nezávislé na času, prostoru, našich
emocích,“ píše autor. Má-li kniha nějaké nedostatky, tak snad ten, že
Sedláček z hlavní osy bádání příliš často odskakuje k jiným
morálně-ekonomickým otázkám. Ty však postrádají srovnání a hlubší
rozpracování a odvádějí pozornost od základní problematiky.
Kniha se tak stává spíše rozdrobenou, než celistvou, jak zřejmě
zamýšlel autor. Také bych od něj jako od ekonoma ocenila více vlastních
názorů, postřehů a faktických příkladů ze současnosti. Ty, především
v první části, silně ustupují myšlenkám historických osobností, které
by měly být spíše ilustrací než hlavním tématem. Autor navíc
„objevuje“ myšlenky a souvislosti, které formulují jiní ekonomové již
desítky let. A přestože Sedláček v knize vychází z poměrně velkého
množství pramenů, jména Friedrich Hayek, Ludwig von Mises nebo Murray
Rothbard, kteří se spolu s ekonomií zabývají i morálními otázkami, se
v seznamu citací objevují velmi zřídka nebo vůbec.
Nahrávání ...
