Razantní děkan kandiduje do senátu
Rozhovory
Zvládnout vedení fakulty i senátorskou funkci najednou by v případě svého zvolení do Senátu Parlamentu ČR chtěl současný děkan Fakulty národohospodářské doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Transformace fakulty je podle něj na dobré cestě, teď se bude zaměřovat především na růst její prestiže.
Zvládnout vedení fakulty i senátorskou funkci najednou by v případě svého zvolení do Senátu Parlamentu ČR chtěl současný děkan Fakulty národohospodářské doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Transformace fakulty je podle něj na dobré cestě, teď se bude zaměřovat především na růst její prestiže.
Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu Parlamentu ČR?
Protože jsem nespokojen. S politickou situací v ČR, se zasahováním politiků do ekonomického života společnosti a také s nekompetentními opatřeními vlády. Rozhodl jsem se, že nebudu jen kritizovat hospodářskopolitickou situaci, ale pokusím se v tom něco aktivně učinit. Protože nejsem členem žádné politické strany, jediným způsobem, jak se o to pokusit, je jako nezávislý kandidát prostřednictvím voleb do senátu.
Kdy jste se vlastně rozhodl?
Toto rozhodnutí jsem učinil už před třemi lety, kdy jsem vůbec netušil, že se stanu děkanem.
Vy jste nechtěl být děkanem?
Neusiloval a netoužil jsem celý život po tom, stát se děkanem. Ta příležitost se naskytla a já když mám něco udělat, tak to prostě udělám. Tak jsem tu řeholi na sebe nakonec vzal. Řeknu vám to na rovinu: nemohl jsem kandidovat do akademického senátu fakulty, protože mě studenti příliš neznali. Přednášel jsem pouze v malých kurzech a rok před volbami do senátu jsem měl studijní volno na dokončení habilitace. Do senátu kandidovali mí kolegové Holman a Ševčík, a ti se do poslední chvíle snažili sehnat někoho, kdo by kandidoval na děkana. Oni nejlépe vědí, že jsem kandidaturu dlouho přijmout nechtěl. Předpokládal jsem, že to nebudu mít snadné, ale skutečnost předčila moje očekávání.
Jakým způsobem by se dotkla úspěšná senátní kandidatura vašeho fungování v roli děkana?
Nijak. Funkci senátora nepovažuji za práci na plný pracovní úvazek. Kdo to tvrdí, má nízký pracovní výkon. Domnívám se, že práce v senátu by měla doplňovat zodpovědné občanské povolání. Dokonce bych se přimlouval za to, aby nebyla vůbec honorovaná. Měli by tam být lidé, kteří jsou finančně zaopatřeni. Ne takoví, kteří usilují o přilepšení ke svému měsíčnímu příjmu.
Jak se dívá na vaši kandidaturu vedení školy?
Paní rektorka mi řekla, že tuto kandidaturu podporuje.
Mohl byste jako senátor nějak prospět například svojí fakultě, Vysoké škole ekonomické či školství jako takovému?
Vedlejším produktem mého zvolení by samozřejmě bylo zviditelnění fakulty. Co se týče VŠE jako takové, nevím, jestli bude o moji pomoc stát. Ať ode mě ale nikdo nečeká, že budu v případě svého zvolení volat po zvýšení přílivu finančních prostředků do vysokého školství. V této oblasti je peněz dost, nejsou ale dobře přerozdělovány a užívány. Naproti tomu na středních školách není peněz nazbyt.
Ovšem pokud budu do senátu zvolen, bude to za novojičínský region a ve všech svých aktivitách v této funkci budu zohledňovat zájmy jeho obyvatel. Na Novojičínsku žádná vysoká škola není, takže nevím, proč bych se měl angažovat zrovna v této oblasti.
Tvrdíte, že pro svůj region (Novojičínsko, kraj Moravskoslezský), který patří k nejchudším v republice, budete žádat více peněz ze státního rozpočtu. Jak se to slučuje s vaším liberálním zaměřením?
To se slučuje velmi silně. Více peněz pro vás z Prahy a z Bruselu, to je moje ústřední heslo. Při vysokém daňovém zatížení v ČR a neefektivním přerozdělování veřejných zdrojů chci razantní propagací region Novojičínska a jeho problémy zviditelnit a získat pro něj větší množství veřejných finančních prostředků. Budu navrhovat a usilovat o změnu zákona o rozpočtovém určení daní tak, aby stále více daní a poplatků zůstalo v obcích a krajích na úkor hlavního města. Aby starostové nemuseli jezdit do Prahy a leštit kliky ministerských kanceláří a na kolenou prosit o peníze, které se v těch krajích a obcích vytvářejí. Tento systém funguje například ve Švýcarsku a ani v Německu nejsou daně tak centralizované jako u nás. Prezentací regionu na konferencích a při setkáních s významnými podnikateli chci využít své znalosti a dovednosti k tomu, abych do svého rodného kraje přilákal zahraniční investory.
Na co se vás lidé na mítincích ptají?
Zda-li budu mít jako nestraník dost síly něco změnit. A já jim na to odpovídám, že ano, protože mám kolem sebe tým schopných spolupracovníků a věřím, že se do senátu dostane víc lidí podobného ražení, jako jsem já.
Jaké spolupracovníky máte na mysli?
Svého volebního manažera a asistentku.
A odborné poradce?
To ještě nemám rozmyšlené.
Jak vidíte své šance na zvolení?
Jsem racionální člověk a kdybych neměl žádné šance, nešel bych do toho . Pokud vím, jsem jediný z kandidátů, který si kampaň hradí zcela sám. Na rozdíl od kandidátů za politické strany a hnutí nepoužívám k úhradě své kampaně veřejné finanční prostředky.
Vraťme se ke škole. Už se stabilizovalo personální složení na páté fakultě?
Myslím, že ano. Samozřejmě jsou vypsaná výběrová řízení. Budeme přijímat lidi, kteří chtějí pracovat na této fakultě, a musím s potěšením konstatovat, že jich je čím dál více. Dokonce se přihlásil student doktorského studia oboru ekonomie na Chicagské univerzitě, jedné z nejprestižnějších univerzit v tomto oboru na světě. Dostane prostor a bude učit ekonomii v angličtině.
Personální politika je neverending story, proces neustálé obměny, příchodů, odchodů, což k dynamicky se rozvíjejícímu pracovišti patří. Pokud si někdo myslí, že to tu zakonzervuji až do konce svého volebního období, tak se mýlí. Fakulta je živá entita. Lidé budou nadále přicházet, a ti, kterým se tu nelíbí, mohou odejít. Nic neskončilo. A nebude tu něco takového jako za mého předchůdce, kdy se třeba nekonala výběrová řízení na místa vedoucích kateder. Ta za mého působení proběhla a já garantuji, že po celé tři roky, co mám být ve funkci děkana, se bude fakulta měnit (volební období začalo v červenci 2003 – pozn. red). Doufejme, že vždy jen k dobrému.
Transformace fakulty je nastartovaná, jak říkáte, je na dobré cestě. Hodláte teď část zátěže přenést na někoho jiného?
Celé prázdniny jsme připravovali akreditace nových studijních oborů navazujícího magisterského studia Ekonomie a právo a Ekonomická žurnalistika. Po dobu volební kampaně až do 5. listopadu (senátní volby se uskuteční 5. a 6. listopadu – pozn. red.) si beru dovolenou. Navíc mám ze zákona nárok na neplacené volno, protože kandidatura do Senátu Parlamentu ČR je považovaná za veřejně prospěšnou činnost. Z toho důvodu jsem už přenesl některé povinnosti na své nejbližší spolupracovníky, nicméně klíčová rozhodnutí činí po poradě se mnou. Docent Chytil zastupuje naši fakultu na kolegiích paní rektorky, kolega Svoboda dochází na porady paní rektorky a má na starosti veškeré pedagogické záležitosti včetně přijímacích zkoušek a mohl bych pokračovat. Na fakultě bude nový proděkan pro vědu, pokud ho schválí akademický senát – pan docent Zdeněk Štěpánek. Dochází k přerozdělení kompetencí mezi docentem Dvořákem, který je nově proděkanem pro zahraniční styky, a docentem Chytilem, nyní proděkanem pro styk s veřejností.
Co vám dosavadní působení na postu děkana osobně přineslo?
Zhubnul jsem 11 kilo, teď už jsem zase 6 kilo nabral, takže už to se mnou a fakultou exaktně měřeno není tak špatné. A zkušenost? Například že ani 15 let po revoluci se státní či veřejný sektor u nás příliš nezměnil. Mám tím na mysli přístup lidí k práci, organizaci práce, vztah ke studentům coby zákazníkům a podobně. Po roce 1989 jsem se pohyboval na mnoha pracovištích, kde se mnohé věci měnily a něco se dělo. Vybírali se noví lidé, kteří svými schopnostmi vyhovovali novým podmínkám. Tak tomu bylo i v Liberálním institutu, kde jsem byl od samého počátku a lidi jsem vybíral sám. Ne vždy se vybere hned napoprvé správně. Proto je důležité neustrnout a pořád hledat dál. Na Fakultě národohospodářské jsem se najednou ocitl na pracovišti, kde už lidé vybraní byli a neměli zájem cokoli měnit, přestože mnohé věci fungovaly špatně. Setkával jsem se s nezájmem o práci a se vším, co je typické především pro státní sektor – jak různé věci obejít, jak to neudělat, jak využít zaměstnání k vyřizování soukromých záležitostí a tak dále.
Jak motivujete své zaměstnance v osobním rozvoji?
Motivováni mají být především mladí pracovníci, aby si udělali doktoráty a co nejdříve se habilitovali. Aby se docenti snažili stát profesory, to už je jejich věc. Co se týká nástupu mladých, myslím, že je motivuji velmi silně. Vždyť se podívejte, kolik jich tu najednou máme nových! Věřím, že další budou přicházet. Určitě jsou motivováni tím, že na stejném pracovišti s nimi působí známí ekonomové jako Vladimír Dlouhý, Pavel Štěpánek z bankovní rady ČNB, Dušan Tříska, Miroslav Singer, Petr Zahradník a další. Nedomnívám se, že doktorské studium na naší fakultě bylo a je nějak prestižní. Ale od příštího roku připravujeme změny a věříme, že se v budoucnu prestižním stane, už kvůli tomu, kdo tu bude učit a jak se tu bude učit. A samozřejmě se vám po obhájení doktorátu zvýší plat. Chtěl bych dosáhnout toho, aby měl doktorát na pětce dobrý zvuk a zhodnotit tak i doktoráty, které fakulta až dosud udělila. Je lepší být absolventem fakulty, která se mění a o niž je zájem, než fakulty, o níž nikdo pořádně nic neví.
Jak hodláte přitáhnout potenciální studenty bakalářského studia?
Představte si, že na jména vyučujících a na nové studijní programy. Je to mravenčí práce, počínající razantní propagací fakulty. Prodáváme fakultní trička se symbolem vítězného véčka, které je zároveň symbolem fakulty číslo pět; pořádáme fakultní ples a společné sportovní akce. Vyvěšujeme osnovy přednášených kurzů a prezentujeme nové studijní obory, jimiž jsou: bakalářská Ekonomie a navazující Ekonomie a ekonomická analýza a připravované magisterské Ekonomie a právo a Ekonomická žurnalistika. Na mé pozvání jsou ochotní přijet i světově uznávaní ekonomové, mezi nimiž jsou i nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, kteří by i rádi přijali čestný doktorát VŠE. Tím by získala na prestiži nejen fakulta, ale celá naše univerzita. Ze strany vedení školy jsem se v tomto úsilí zatím přílišné podpory nedočkal. V případě mého návrhu na udělení čestného doktorátu Jamesi Buchananovi došlo ke zbytečnému zdržení a nejdříve jej budeme moci udělit příští rok, kdy panu profesorovi bude už 85 roků, nemýlím-li se.
Zavádíte na fakultě studijní kruhy. Jaké přínosy to podle vás bude mít pro studenty?
Studenti budou zařazeni do kruhu a v prvním ročníku budou mít minimální možnost volby předmětů. Tím chceme zamezit iracionalitám – například aby absolvovali kurz makroekonomie dříve než mikroekonomii, což je pro správné pochopení ekonomické teorie zásadní. Pro mě to ale bude znamenat především jedno: studium bude pro posluchače prioritou číslo jedna. Nebudou někde zaměstnáni a jen tak „by the way“ u nás studovat. Připadá mi, že na VŠE se to tak rozmohlo, že dnes už tu neexistuje denní studium a všichni jsou dálkaři. Argumentace o tom, že jim praxe dá více, svědčí o naší bídné úrovni. Na Fakultě národohospodářské to chceme změnit. Třem nejlepším udělujeme cenu Penta Finance ve výši 50 000 korun, nabízíme stipendijní pobyty v zahraničí, cenu Garyho Beckera za studentskou práci v hodnotě 10 000 korun a další pobídky připravujeme. Motivujeme studenty, aby svůj věk od devatenácti do čtyři, pětadvaceti naplnili studiem a nikoliv brigádami. Na to peníze ze státního rozpočtu určeny nejsou.
Co se týče angličtiny, bude povinná a zavedete povinné předměty v angličtině?
Ano, angličtina bude povinná. Vycházíme zkrátka z toho, že jazykem ekonomie je angličtina. Trváme na tom, aby každý u nás uměl anglicky a snažíme se předměty přednášet i v angličtině. A bude jich stále více, stejně jako zahraničních profesorů. V budoucnu se může stát, že studenti nebudou mít jinou možnost, než některý kurz absolvovat v angličtině. Ale nemůže se to stát nastupujícím prvním ročníkům, a už vůbec ne současným studentům fakulty, z nichž se mnozí anglicky neučili.
Pocítili jste při letošních přijímacích zkouškách zvýšený zájem o fakultu? Naznačují výsledky přijímacích zkoušek, že jde o příliv kvalitních studentů?
Zájem jsme pocítili. Kvalita přijatých je těžko srovnatelná, neboť kritéria přijímacích zkoušek byla tentokrát trochu jiná. Poprvé byla prioritou volba prvního oboru. Nejprve jsme museli vzít všechny, kteří udělali přijímací zkoušku a hlásili se na naší fakultu. V minulých letech jsme brali nejen ty, kteří se k nám hlásili, ale pokud měli více bodů, tak i ty neúspěšné z jiných fakult, kteří měli v přihlášce jako alternativu na druhém místě naši fakultu.
Ještě dotaz k anketě, která probíhala na vaší fakultě a týkala se spokojenosti studentů s výukou. Co jste zjistili?
Zjistil jsem, že všechna opatření, která jsme udělali, byla správná. Nadále je to pomocný zdroj rozhodování a jako taková se anketa osvědčila a budeme v ní nadále pokračovat. Je to velmi pracné, ale je to pro nás tak cenný zdroj. Nedovolíme si brát názory studentů na lehkou váhu.
A konkrétní názory studentů? Podněty?
Máme spoustu konkrétních názorů na vylepšení kurzu, studenti doporučují, že by se měla použít ta či jiná učebnice. Zvláště cenné jsou podněty studentů, kteří byli nějakou dobu v zahraničí. Ale studenti nereagují jenom v anketě, píšou mi e-mailové zprávy.
Osobní otázka: kdo je pro vás jako pro manažera vzorem?
To jste mě zaskočila, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Velmi si vážím manažerských schopností tří lidí. Jsou jimi Erwin Feulner, prezident Heritage Foundation z Washingtonu, Ed Crane, prezident Cato Institute z téhož města, a John Blundell, který je předsedou Institute for Economic Affairs v Londýně. Zvládají své manažerské pozice skvěle a vedou instituce v oblasti aplikovaného ekonomického výzkumu. Jestli tady na téhle škole vidím nějaké vzory? Ne ne, ty opravdu, ale opravdu nevidím. Sám sebe za příliš schopného manažera nepovažuji, protože schopný manažer nepracuje tak moc jako já.
Jakou knihu momentálně čtete?
Momentálně žádnou. Mám plné ruce práce s volební kampaní, od 21. září do 4. listopadu musím absolvovat 102 besed s občany Novojičínska. Každý den budu končit v deset večer a já jsem zvyklý chodit včas spát.
Nahrávání ...
