Recyklace je výhodná i pro podnikatele
NezařazenéTo, co bylo v ČR ještě před deseti lety téměř neznámým pojmem, je dnes předmětem diskuzí a jednání nejen mezi ekology, ale i v čistě ekonomických oblastech. Zdá se, že recyklace radikálně změnila náš pohled na odpad.
To, co bylo v ČR ještě před deseti lety téměř neznámým pojmem, je dnes předmětem diskuzí a jednání nejen mezi ekology, ale i v čistě ekonomických oblastech. Zdá se, že recyklace radikálně změnila náš pohled na odpad.
Podle údajů Českého statistického úřadu vyprodukuje ročně průměrný Čech asi 220 kilogramů domovního odpadu. Téměř polovinu z tohoto množství je přitom možné recyklovat. Ve skutečnosti se však třídí a využívá pouze asi 15 až 20 procent. Tato průměrná hodnota však může být zavádějící. „Dá se říct, že plasty a papír tvoří převážnou část tříděného odpadu – produkuje se jich totiž nejvíce,“ vysvětluje Šárka Nováková, tisková mluvčí autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s., a dodává: „Naše společnost zajišťuje sdružené plnění zpětného odběru a využití odpadu z obalů, což proces recyklace zjednodušuje jak pro výrobce obalů, tak pro zpracovatele odpadů.“ V praxi vše funguje tak, že výrobci platí v závislosti na výši produkce společnosti EKO-KOM smluvně dané částky a ta poté tyto prostředky rozděluje mezi obce a osoby oprávněné s odpady nakládat, ale také úpravcům a zpracovatelům. Do systému sdruženého plnění je v současnosti zapojeno téměř 90 procent všech obcí, přičemž kontejnery na tříděný odpad jsou díky zákonu o odpadech z roku 2001 k dispozici prakticky každému. Členství výrobce baleného zboží v systému poznáme podle ochranné známky „zelený bod“, jímž má právo svůj obal označit.
Česko je na druhém místě
„Zdá se, že veřejnost si důležitost a význam recyklace uvědomuje – vždyť u nás třídí odpad 69 procent lidí, což v rámci EU například znamená druhé místo v recyklaci plastových obalových odpadů. Aktivnější jsou už jen Němci,“ říká Nováková. „Možnosti pro zlepšení zde ale budou stále,“ připouští. V rámci republiky tak každý ročně vytřídí asi 44 kilogramů odpadu, Praha zůstává se 40 kilogramy těsně pod průměrnou hodnotou. Na zvyšování počtu lidí, kterým recyklace není lhostejná, zřejmě mají vliv i mediální kampaně EKO-KOMu. Slogan „nebuďte líní – třiďte odpad“ se na obrazovkách českých televizí objevil poprvé v roce 2004. Od té doby jste se s podobnými reklamami mohli setkat ještě dvakrát. Důraz na kvalitu třídění vyjadřovalo heslo „nebuďte líní – třiďte správně“; některé výrobky z recyklovaných materiálů pak byly prezentovány se slovy „má to smysl“. V současné době je v přípravě pokračování této kampaně. Přes všechny snahy o edukaci národa však i nadále přetrvávají některé mýty spojené s recyklací, které ale většinou nejsou opodstatněné. Snad nejčastější je názor, že se veškerý (a tedy i tříděný) odpad sváží na jednu hromadu. Jeho vyvrácení je však poměrně snadné. „Je pravda, že se obsah barevných kontejnerů občas musí odvézt na skládku komunálního odpadu. To je ale nutné jen v případě znehodnocení materiálů, například vylitým olejem nebo směsným odpadem. Proces recyklace je navíc ekonomicky zajímavou záležitostí a podnikatelé tedy nemají žádný důvod se vytříděných surovin takto zbavovat,“ vysvětluje Nováková.
Ne všichni třídí správně
Ačkoli je u nás povědomí o recyklaci na vysoké úrovni, ne všichni lidé vědí, jak správně třídit. Často se tak dopouštějí chyb, jimiž proces recyklace zpracovatelům ztěžují nebo přímo znemožňují. Do žlutého kontejneru na plasty tak zásadně nepatří PVC, silně znečištěné nádoby nebo plastové lahve od olejů (i potravinářských). V kontejnerech na sklo se zase občas objeví porcelán, varné sklo a zrcadla, která se však recyklovat nedají a musí být následně odstraněny. Novinkou pro někoho může být vyhazování nápojových kartonů do zvláštního (oranžového) kontejneru. Nápovědu v případě nejasností mohou poskytnout nálepky s popisy na kontejnerech nebo webové stránky jaktridit.cz. Samostatnou kapitolou jsou odpady, které vyžadují zvláštní zacházení. Staré baterie nebo léky by se měly odnést zpět do obchodu nebo lékárny; s rozbitými zářivkami, chemickými prostředky či starými elektrospotřebiči je však třeba nakládat jinak. Pro tyto druhy odpadů jsou v každé obci nad dva tisíce obyvatel povinně zřízeny takzvané sběrné dvory, které jsou vhodné i pro velkoobjemový odpad (koberce, skříně a podobně). V některých obcích se navíc zpravidla dvakrát do roka koná svoz starého nábytku, železa či elektrospotřebičů. V případě sezónních odpadů (listí, posekaná tráva, větve) je praktikován dle potřeby častěji. Třídění odpadů není ale prospěšné jen pro životní prostředí. „Ekonomický důvod je také velmi důležitý,“ zdůrazňuje Nováková. „Kdyby nebylo recyklovaného papíru, byly by zřejmě noviny tak drahé, že by je nikdo nevydával, nebo by si je nikdo nemohl dovolit.“ Proto mají o tříděný odpad zpracovatelé zájem. Nejen, že šetří přírodu, ale navíc značně snižují své náklady. Zvláště markantní je to pak u skla, jež se dá recyklovat takřka donekonečna. I u ostatních materiálů ale hraje opětovné využití velkou roli. Navíc odpad, který už se znovu zpracovat nedá, se někdy používá jako palivo a slouží tak například při výrobě elektrické energie nebo se jím vytápí.
Nahrávání ...
