První badminton sezóny: retro raketa, bolavé ruce a umístění na chvostu

11. 10. 2010 | | Sport

Druhá říjnová neděle patřila badmintonu. OLIVER VŠ LIGA pořádala
první turnaj nové sezony a já byla zvědavá, jak se jako začátečník
uchytím.

Neděle, půl osmé ráno, zvonění budíku. Obvykle si o víkendu trošku
vyspávám, dneska ale udělám něco pro zdraví. Rychle posnídám, popadnu
připravený batoh se sportovním oblečením, do ruky vezmu svou stylovou retro
raketu, vyrobenou kdysi za éry komunismu ve „Východním Německu“, a
uháním směr Šterboholy. Právě tady se totiž v moderní hale Victor koná
první badmintonový turnaj pražské větve OLIVER VŠ LIGY v této
sezoně.

Internetový vyhledavač mi našel skvělé spojení se čtyřmi přestupy,
bohužel už mi nesdělil, že poslední autobusový spoj je odkloněn, a tak
budu nejspíš bloudit. Naštěstí potkávám hned u zastávky tři
potencionální soupeře mířící stejným směrem a halu společnými silami
relativně bez problémů objevíme. Nesměle vstoupím, zaregistruji se, na
druhý pokus úspěšně vylosuji příslušnou skupinu a vyběhnu schody
do šatny.

Před desátou bedlivě poslouchám poslední organizační instrukce. Turnaj
byl původně označen jako rozřazovací, určený jen pro nováčky v lize.
Nakonec se ale otevřel pro všechny zájemce, a tak kolem sebe vidím
33 soupeřů, a to jak relativní začátečníky, tak pokročilé hráče.
Přemýšlím, že až mě právě ti s profi raketami porazí, můžu svůj
neúspěch aspoň částečně svádět na tu svou s přívlastkem
„retro“.

Za chvíli už se na hřišti vymrzlé haly seznamuji se zbytkem svojí
skupiny. Já a tři sympaťáci, možná se nade mnou slitují a nebudou mě moc
drtit. Trošku se rozcvičujeme a rozpinkáváme. Zjištění, že podání
forehandem nepatří k věcem, které bych ovládala, mi kuráž sice nedodá,
ale odvážně se vrhám do prvního zápasu. Jestli mi před chvílí byla
zima, tak teď shazuji mikinu a hltavě polykám tekutiny. Za zvuku svištění
míčků běhám z jednoho konce hřiště na druhý, kluci mě tedy rozhodně
nešetří. Přestože nakonec očekávaně prohrávám, podaří se mi uhrát
několik bodů, z čehož mám radost.

Netrvá dlouho a mám odehráno se všemi. Tři porážky přijímám
smířeně, hřeje mě totiž na srdci fakt, že jsem se během prvních
zápasů naučila alespoň podat. Za chvíli dohrává i ostatních sedm
skupin, během organizační přestávky se seznamuji s některými
z ostatních hráčů a překvapivě zjišťuji, že z VŠE jich tu moc
neobjevím. Po chvilce nám pořadatel Jakub Hojer dle umístění v prvním
kole přidělí soupeře do toho druhého, následně pokračujeme podle
pavouka. V hale vládne přátelská atmosféra. Všichni hráči se navzájem
podporují, dokonce to vypadá, jako by ani nikdo nepřišel vyhrát, všichni
se prostě jen chtějí zúčastnit.

V druhé půlce turnaje ze mě lije ještě víc než na začátku. Hraju
jeden zápas za druhým, nestíhám si ani otírat čelo. Snad vlivem únavy a
začínající bolesti v pravé ruce (způsobené osmdesátiprocentním hraním
backhandu a vůbec nedokonalou technikou mé hry) mě nejdrtivěji poráží
soupeři v posledních zápasech. Nevzdávám se. Asi tři hodiny po zahájení
turnaj končí, pro mě 32. místem, což považuji za úspěch. Jakub Hojer
rozdává ceny těm nejúspěšnějším – třem dívkám a třem klukům, a
já přemýšlím, že budu muset máknout, aby se mi taky někdy na krku
houpala taková pěkná blyštivá medaile.

Po oficiálním ukončení se část hráčů vydává na zasloužený oběd,
já mířím domů. Krátkodobý plán je jasný – plácnout sebou na kanape
a odpočívat. I ten dlouhodobý jsem stanovila – postoupit během sezony
aspoň o jednu ligu výše. Jestli se mi to povede, uvidíme, můj hráčský
vývoj můžete sledovat na www.ilist.cz.

Kompletní výsledky badmintonového turnaje naleznete na stránkách OLIVER VŠ LIGY.

Mohlo by tě zajímat: