Prorektor Hnát: Musíme zlepšit systém registrací předmětů

8. 10. 2024 | | Tuesday Talks Pavel Hnát

„Nejjednodušší gympl v Praze“, přezdívka, kterou pro Vysokou školu ekonomickou (VŠE) často používají studenti jiných univerzit. „Samozřejmě vnímáme, že si studenti jiných škol někdy dělají z VŠE srandu,“ připouští prorektor Pavel Hnát. Ve střetu s realitou ekonomky ale prý sami zjistí, že to není pravda. A ačkoliv vnímá, že je ve škole potřeba zlepšit celou řadu věcí, v rozhovoru pro iList popisuje, že zpětná vazba od studentů i absolventů je hlavně pozitivní.

Co považujete za největší konkurenční výhodu VŠE?

Myslím si, že Vysoká škola ekonomická v Praze je moderní a světové trendy přebírající byznys škola. Někteří učitelé, možná i studenti, to označení byznys škola dřív neměli úplně rádi. Já si vůbec nemyslím, že je pejorativní. Jsme byznys škola, která má víc výuky teoretické ekonomie než některé naše partnerské univerzity. Není to škoda, pokud to dokážeme strategicky odůvodnit. To, že jsme byznys škola znamená, že ze své podstaty musíme být moderní, flexibilní, byznys nám musí rozumět. Nemůžeme mluvit zastaralým akademickým jazykem, pod kterým si lidé z byznysu nic nepředstaví. Musíme dbát na to, aby zde probíhal networking, aby se student nejen učil, ale aby se také setkával a vytvářel si celoživotní vazby s lidmi, které ho potom budou byznysovou kariérou provázet. To se krásně prolíná do obrovského množství studentských spolků, které ve škole jsou. To neustálé konfrontování s tím, abychom byli srozumitelní vůči byznysu, abychom řešili věci, které byznys řeší, nám dává obrovskou konkurenční výhodu oproti jiným školám v zemi, oproti jiným typům vzdělání, celoevropsky i celosvětově.

Co naopak spatřujete jako nevýhodu?

Někdy může být nevýhodou naše poměrně užší zaměření. To, že se soustředíme na oblast ekonomických oborů a informatiky, znamená, že nemáme zázemí obrovské univerzity, ve které jsou technici, biologové, budoucí doktoři. Když se podíváte na nejlepší ekonomické fakulty nebo školy světa, velmi často vznikají při technických školách, třeba MIT (Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, USA, pozn. red.). Dneska je obrovský trend, že se lidi setkávají napříč disciplínami. Že vy jako student/ka byznysu nebo ekonomie byste byl/a v týmu s člověkem, který navrhuje stroje, a pak by tam byl člověk, který se zabývá třeba globálním oteplováním. Samozřejmě to můžeme nasimulovat. Už dlouho uvažuji o tom, že bychom se mohli domluvit s ČVUT (České vysoké učení technické, pozn. red.), že bychom udělali takové třídy, kde by se studenti vzájemně setkávali a viděli odlišný názor.

V tom je dneska velmi užitečná umělá inteligence. V sobotu na setkání absolventů (takzvaný Alumni Homecoming, který proběhl 21. října, pozn. red.) byl krásný seminář Senty a Miloše Čermákových o tom, jak používat umělou inteligenci. Ukazovali třeba, že si vezmou nějaký příklad a požádají přes Chat GPT, aby jim určil čtyři různé lidi, co si o té věci myslí. Velmi často žijeme v naší ekonomické bublině a ani nás nenapadne, že člověk, který v životě ekonomii nestudoval, to vidí všechno úplně jinak. Dnešní doba je o tom, abychom byli schopni se trošku vžít do názoru někoho, kdo je nám cizí. Tady jsme přece jenom v bublince, vesměs jsou tady lidi, kteří chtějí do byznysu, chtějí většinou na Erasmus, nevadí jim se potkávat s cizinci. To není sto procent populace.

Jak byste charakterizoval profil studentů VŠE?

VŠE přitahuje určitý typ lidí. Já jsem toho příkladem. Mně na gymplu šlo v podstatě všechno. Jedničky jsem měl úplně ze všeho. Bavila mě matika, jazyky, tak co se sebou? V těch sedmnácti člověk neví. Zkoušel jsem přijímačky na Matfyz (Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy Univerzity, pozn. red.), tam mě snad vzali i na průměr z vysvědčení. Pak jsem šel dělat přijímačky na ekonomku. Až tady jsem se našel. Na rozdíl od Matfyzu se tady dá normálně povídat s lidmi, na VŠE mě naučí komunikovat německy, ne se jenom šprtat slovíčka. Až tady jsem pochopil, co chci v životě dělat. To, že škola přitahuje určitý typ lidí, je jednoznačné. A pokud jsou to lidi, kteří jsou otevření světu, chtějí se konfrontovat s jinými nápady, jinými pohledy a jsou rádi, že na chodbě potkají dvacet různých národností, to je přece krásné. To by mi bohatě stačilo jako jednotící znak studentů VŠE.

Co je odlišuje od studentů jiných vysokých škol? 

Jenom kdybyste všichni, kteří naši školu dokončíte, chápali, co jsou náklady obětované příležitosti a cost benefit analýza, a jaký je rozdíl mezi krátkým a dlouhým obdobím, tak jsem spokojený. To je vlastně základ toho, jak uvažuje ekonom. Na cokoliv, na se ekonom podívá, hned by mu mělo naskakovat, že když bude dělat tohle, tak nebude dělat tamto, když udělá tohle, bude ho to stát tolik, ale přínosy jsou takové. Takhle neuvažuje každý člověk, je to určitý mindset ekonoma.

Blížíme se do doby, kdy nebude stačit jen diplom

Jak dokazuje veletrh pracovních příležitostí ŠANCE každý semestr, je tady hodně firem, co slyší na jméno VŠE. Zároveň se ale najdou některé, které od ní dávají ruce pryč. Jak to vnímáte?

Já tohle nevnímám. Čerstvá zkušenost z Homecomingu, kde jsme kromě otevřenéhoo programu měli i uzavřené jednání s opravdu veleúspěšnými absolventy, řekl bych dokonce s těmi nejlepšími z nejlepších, a ti nám vůbec nic takového neříkali. Naopak nám říkali, že VŠE je silná značka a že bychom s ní mohli pracovat ještě víc. Samozřejmě vnímáme, že si studenti jiných škol někdy dělají z VŠE srandu. Když sem ale pak přijdou, zjistí, jak se tady pracuje během semestru a oni vůbec nic takového neznají. Třináct týdnů semestru nic nedělají a pak je vyhodí ze zkoušky. Co je tedy těžší? Makat třináct týdnů a pak to zkouškou jenom stvrdit? A jak funguje svět? Taky se přece pracuje pořád. 

Takže jsme jiní, jsme jedna z prvních vysokých škol, která měla kredity. Z hlediska zahraničních mobilit jsme na úplné špici v Česku. Představte si, že by přijel student ze Švýcarska, z Francie a najednou by tady třináct týdnů nic nedělal, a pak bychom mu řekli, že má čtyřku ze zkoušky. Náš systém je kompatibilní se světem. Rozhodně nevnímám, že by firmy dávaly od studentů VŠE ruce pryč, vnímám to zcela naopak. 

Na druhou stranu, rozhodně se blížíme do doby, kdy nebude stačit jenom diplom. Podniky budou chtít vidět, co jste dělali k tomu. Byli jste na Erasmu? Byli jste na stáži? Byli jste aktivní ve studentském spolku? Angažovali jste se v akademickém senátu? Nechci to paušalizovat, ale jestli na HR přijde člověk, který vystudoval nějakou soukromou školu a člověk VŠE, tak si myslím, že má rovnou náskok. Pokud potom student ze soukromé školy byl na Erasmu a ten náš ne, tak se to může velice rychle setřít. 

Zmínil jste, že studenti VŠE jsou hodně aktivní. Je to něco, na co se škola dlouhodobě zaměřuje? Je to součástí její vize?

Je. Na druhou stranu, sám jsem byl student. Nechodil jsem na všechny mimoškolní aktivity. Dokonce jsem tenkrát nebyl ani na Erasmu. Tehdy všechno bylo trochu jinak. Je tedy zcela v pořádku, pokud nějaký student tyhle věci nechce využívat a místo toho čte knížky. Ale to, že VŠE tyto možnosti nabízí, a že jste mezi motivovanými lidmi, kteří podobně smýšlejí, vás nastartuje. Uvidíte za patnáct, dvacet let, když najednou budete potřebovat udělat obrovský byznys a zjistíte, že ve firmě, se kterou vyjednáváte, pracuje holka, se kterou jste byli ve studentském klubu. To je obrovská síla. My samozřejmě víme, že výhledově tady budou distanční studijní programy, něco se bude studovat online. Ale ta síla je v tom, že se tady spolu potkáváme, učíme se spolu komunikovat a zjišťujeme, že všichni lidi nejsou jenom hodní, chytří a poctiví, a to se člověk potřebuje naučit. Někdy si říkám, jestli chceme, aby tady byli všichni učitelé perfektní, vždyť student se potká se špatnými lidmi a musí na to být připraven. Takže naší vizí je určitě networking a nabídka všeho, co se děje mimo školu.

Půlka školy sedí v Miners

Jaké jsou nyní nejaktuálnější kroky ke zmodernizování výuky?

Je toho strašně moc. Pan rektor Dvořák přišel s programem, že chce školu zmodernizovat, přiblížit novým trendům. Zároveň přišly finanční příležitosti. Je tady Národní plán obnovy, připravují se další evropské projekty. Přece jenom jsme ale v Praze a musíme si uvědomit, že do Prahy evropské peníze moc nešly. 

Když začnu u staveb, aktuálně se buduje coworking, který by měl být stavebně do Vánoc hotový. Věříme, že bychom ho mohli na nový semestr nebo někdy v průběhu otevřít. Studenti si tam budou moc zabookovat akvárko s Teams, udělat si tam meeting, nebo psát týmový projekt. Jako v každém coworkingu tam budou hezká křesílka, kde si v klidu přečtete knížku, protože to je určitě věc, která tady dlouhodobě chybí. Na počty studentů, kteří tady jsou, je to první vlaštovka, ale hodně se to projeví. Momentálně je půlka školy v Miners, protože tam jsou stolečky, dá se tam sedět a pracovat. Proč to nemít u nás na VŠE? V prostoru zaměstnanecké menzy bude vznikat moderní modulární učebna, kde budou obrazovky na všech stěnách. Výuka bude probíhat třeba tak, že tam bude přednášející a zároveň tři cvičící a rovnou bude probíhat diskuze. Z projektu PHD Infra připravujeme VR laboratoř, aby studenti marketingu, jazyka nebo doktorandi, kteří v těchto věcech bádají, mohli v brýlích s virtuální realitou věci zkoumat. Vzniká obrovské multimediální studio. To všechno jsou fyzické investice.

Pak jsou tady investice do lidí. Předsevzali jsme si dbát na to, aby se učitelé kontinuálně vzdělávali a aby se pořád zlepšovali v nových metodách. Proto nasazujeme Moodle, aby se lidé naučili, že kromě prezenčního učení mohou mít v Moodlu spoustu dalších aktivit. Já třeba ve svém Moodlu hodně nechávám studenty předávat si vzájemně zpětnou vazbu. Nejste moc zvyklí se mezi spolužáky hodnotit. Pomalu se stydíte za to, že jste napsali dobrou práci. Pojďme to trošku otočit, protože přijímat a dávat zpětnou vazbu budete dělat v práci denně a ten, kdo to neumí, nedopadne dobře. Je to strašně důležité.

Třetí věc, inovace výuky, například Innovation Week. Přál bych si, aby škola praskala ve švech, když je Innovation Week, aby to někteří studenti nepojali jako prázdniny. Ale takový je život, každý jsme jiný. Ale vezměte si, kolik skvělých akcí, přednášek velvyslanců, hackathonů se koná, to nejde udělat v běžném provozu. A teď to najednou jde. Vím a jsem tak nastavený, že poprvé to třeba není perfektní, ale příště už je to o kus lepší a pak zase. Studenti si pak začnou říkat, jestli byli na nějakých přednáškách a možná jim začne být líto, že nešli. 

Dále probíhá kontinuální zlepšování studijních programů. Ptáme se byznysu, ptáme se studentů, díváme se, co se učí ve světě. To bych řekl, že dělat prostě musíme. To by snad brzy měla stvrdit i americká akreditace AACSB (The Association to Advance Collegiate Schools of Business, pozn. red.), která je přesně o tomhle. Američané se nás neptají na nic jiného, jen jestli máme plán, strategii a jak se neustále zlepšujeme.

Máte od studentů zpětnou vazbu, jak jsou se studiem na VŠE spokojení, i co se týče všech zavedených inovací? Jakým způsobem zpětnou vazbu získáváte?

Zpětná vazba od studentů je obrovská věc. Jsme šťastní, že naši studentskou evaluaci vyplňuje nadprůměrné množství studentů. Když spustíme v Insisu evaluace kurzů, tak se dostáváme na míru odezvy mezi čtyřiceti až šedesáti procenty, což nám spousta škol závidí. Ptáme se na standardní sety otázek. Když byl covid, tak jsme tam měli vloženou otázku na nové metody výuky, teď ji tam zase nemáme. Získáváme z toho zajímavé věci. Insis je obrovská databáze. Zrovna včera jsme to na Radě pro vnitřní hodnocení vyhodnocovali. Můžeme se podívat na data za jeden konkrétní studijní program, jestli se liší od jiného.

Pak se ptáme u promocí. Dneska je standardní dotazník na bakalářské a magisterské promoci. Vyplňuje se na mobilu, výsledky vidíme okamžitě. Čerstvého absolventa se ptáme, co se naučil, jak byl spokojený. Dále se ptáme absolventů pět let od promoce. Velmi často, a platí to zvlášť pro některé fakulty, je u promoce někdy absolvent ještě skeptický, co vlastně umí. Po těch pěti letech v práci už ví, že umí přemýšlet, rychle zpracovat data, vést lidi. To, že zrovna neuměl napsat strategii vstupu na trh Ugandy, se naučí, ale dlouhodobé kompetence se oceňují velice rychle.

Po prvním Innoweeku jsme měli speciální dotazník. Byla docela velká odezva. Někdo nám řekl, proč si udělal volno, někdo nám naopak řekl, že to bylo skvělé. Strašně důležitá komponenta je taky, že podle pravidel kvality na VŠE by se garanti studijních programů měli aspoň jednou do roka se svými studenty scházet. Já to dělám, znám spoustu garantů, kteří to dělají. Jsou to velmi často neformální diskuze, kdy jim představíme, proč nějaké věci děláme, ale pak posloucháme a to je bezvadný. Někdy to stačí studentovi jen vysvětlit. Prváci na bakaláři sem snad přicházejí s nadšením, ale občas bývají zaražení, kdeže jsou ty předměty, kvůli kterým sem šli. Na začátku jsou bohužel ty povinné věci, které ale budou potřebovat, a to je důležité jim vysvětlit. Pojďme spolu vzájemně víc komunikovat. I studenti by se neměli bát kdykoliv za kýmkoliv přijít a říct, že tohle by se dalo zlepšit. Myslím si, že na zpětnou vazbu studentů klademe velký důraz. Pracujeme s ní, jak s daty, tak se vstupem od lidí a průběžně to zapracováváme. Trošku mínus je, že vy dáte zpětnou vazbu a vlastně to zlepšíte těm po vás, ale tak to prostě je.

Stává se často, že studenti odchází právě proto, že jim forma výuky a způsob, jakým je nastavená, nevyhovuje?

To je otázka, které se v našich kruzích říká studijní neúspěšnost. Jsou na to různé výzkumy, věnujeme se tomu. Největší část studijní neúspěšnosti vzniká, a teď to nebude překvapení, hned na začátku. Co mě ale docela překvapilo, když jsem slyšel poprvé, že ona nevzniká v prvním zkouškovém období, ale už třeba během prvních čtrnácti dnů studia. Vaše generace je trošku jiná, liší se, jak s vámi školy komunikují, co po vás chtějí rodiče. Člověk zjistí během prvních čtrnácti dnů, že to nemusí být to, co chtěl. Já si myslím, že je jenom dobře, že odejde a jde jinam, kde mu to bude vyhovovat. Nám to způsobuje určité obtíže a chtěli bychom tyto lidi včas najít a promluvit s nimi. Vezměte si, že byste v prváku na Jižáku v Moodlu měla kurz a učitel by zjistil, že jste se po čtrnácti dnech už ani jednou nepřipojila. Pozval by vás, jestli se nechcete pobavit, jaká byla vaše očekávání a proč se nenaplnila. Spousta takových lidí by se dala ve studiu udržet, protože nenaplněné očekávání, to je denní chleba. Ale zase na druhou stranu nechceme za každou cenu udržet všechny. Vždyť přece krása dnešního světa je, že si můžete zvolit, co chcete. Rodiče můžou říct, běž na ekonomku, budeš hodně vydělávat, ale vy chcete být sochař/ka, tak proč ne.

To, že je tady studijní systém trošku jiný než jinde, uchazeči vědí. Kolikrát jsem na Dni otevřených dveří musel zodpovědět otázku, proč je tady jenom jeden pokus na zkoušku. Není tady jeden pokus na zkoušku, je tady 4+, takže minimálně jsou dva, a pak si klidně můžete předmět dát pětkrát, pokud vám vyjdou kredity. Když ale na Matfyzu v prváku třikrát neuděláte matematickou analýzu, je prostě konec. Nemyslím si, že by lidi odcházeli nějak hromadně kvůli tomu, že je studijní systém jiný, než čekali. Je tady tlak na to, aby prvácké předměty byly atraktivní, aby zprostředkovávaly, proč sem ti studenti jdou, a na to se chceme určitě v příštích letech podívat.

Musíme zlepšit sepětí s byznysem

Vidíte nějaký rozdíl, jak studenti vnímají kvalitu studia, oproti tomu, jak na ni nahlížíte vy?

Kromě toho, že my to vidíme v trošku širším obrázku než student, musím říct, že zpětná vazba od studentů je většinou pozitivní. Jako prorektor řeším i některé opravdové problémy, ale ty velmi často vznikají spíš kvůli zdraví a jsou to věci, které nikdo nemůžeme ovlivnit. Mám dojem, že studenti na VŠE oceňují flexibilitu, že si můžou vybrat z předmětů a mohou si sestavit rozvrh.

Mimochodem, když bychom byli u té kritiky, strašně mě překvapilo, jak je pro studenty stresující náš systém registrací a zápisů. To jsem nevěděl, myslel jsem si, je systém dobře nastavený. Čím seniornější student jste, čím lépe studujete, tím větší přednost máte. Dělali jsme fokusní skupiny a vyšlo nám, že to, že si studenti potřebují poskládat rozvrh s prací a není jim nějaký předmět napoprvé přidělený, je pro ně opravdu stres.

Vždycky jsem si myslel, že problém je spíš v tom, že se studenti neregistrují. A to teda pravda je, řada studentů si nevyplní registrace, a pak se diví, že nedostanou rozvrh. Vzali jsme to ale jako důležitou zpětnou vazbu a teď přemýšlíme, jak vytvořit nějaký talent management program, a těm nejtalentovanějším studentům, jako to máme pro sportovce, přidat nějaké virtuální kredity, které jim potom sestaví nebo pomůžou sestavit lepší rozvrh. 

Takže to je ta flexibilita. Cenou za to v takhle velké škole je, že nedostanete vždycky, co chcete. Pak si myslím, že studenti oceňují otevřené prostředí. Dělali jsme velký audit rovných příležitostí, kdy jsme se zabývali problematikou diskriminace a vyšlo nám, že ty jevy se tady sice vyskytují, ale ne ve velké míře, nebo lidé neměli pocit, že by se neměli na koho obrátit, což pro mě bylo příjemné zjištění. Snažíme se být s panem rektorem otevření a byl bych rád, aby třeba nejdřív přišli studenti ke mně, protože pan rektor toho má strašně moc.

Co by se tedy podle Vás mohlo zlepšit? 

Sepětí s byznysem. Pokud něco vychází z dotazníků z promocí o něco hůř, tak je to to, že vzdělání by mělo být ještě praktičtější a že byste chtěli ještě víc praxí. Ale zkuste to srovnat s nějakou jinou univerzitou a uvidíte, že tady je toho opravdu nadměrně nebo víc než jinde, ale bereme to jako požadavek. Když jsem se loučil s funkcí proděkana na FMV, tak jsem řekl, že na jednu věc jsem opravdu hrdý. Za mého proděkanování se 900 studentů dostalo do ciziny na praxi, ne na studium, ale na praxi, do Czechtrade, Henkel, Volkswagen.

Měli bychom vám víc ukazovat úspěšné příklady lidí. Proč jít do velké čtyřky? Není to špatně, nic není špatně, ale proč si třeba nezaložit vlastní podnik? Potřebujete vidět vzory, starší spolužáky, kteří přišli s nápadem a založili si podnik. Když se bavím s našimi absolventy, velmi často končí v malých a středních firmách a mají práci daleko kreativnější a plnější. Vím, že když se zkouší z ekonomie, máme pocit, že jsme vás ubili všemi těmi křivkami, že už pomalu ani nerozlišíte náklad, výnos a zisk. Ale to je ve firmě potřeba znát, ne to, že se to křivky střetávají v lokálním minimu. 

S jakými problémy se studenti nejčastěji potýkají?

Mluvil jsem o tom sepětí s praxí. Vysokoškolské vzdělání je o dlouhodobějších kompetencích. Přece jenom třeba teoretická ekonomie vás učí přemýšlet určitým směrem, abstraktně. A to potom budete potřebovat, protože budete stavěni před různé problémy. Stejně tak, jak rychle jste schopni vstřebat informace. Někdy se nadává, že student se něco naučí a okamžitě to zapomene, ale vezměte si, jak to pak bude ve firmě. Šéf vám hodí na stůl 300 stran a řekne, že zítra to potřebuje mít sesumírované, takhle prostě svět funguje. To je jedna věc a my ji vnímáme. Určitě ji chceme zlepšit. Na druhou stranu, zas to není, že bychom nevěděli, proč to takhle je.

Tím, jak je škola relativně velká, vnímám, že určitá část studentů se tu pořád cítí trošku anonymně. Není to snad o tom, že byste si nedokázali najít kamarády, ale někdy má člověk pocit, proč by se měl snažit, když to vlastně stejně nikdo nevidí. Nemyslete si, já si jména svých nejlepších studentů za těch dvacet let pamatuju dodnes. My leccos víme. Že to nemůžeme na přednášce říct, neznamená, že to sami nesledujeme. Velmi často, když pak hledáme studenty do nějakých soutěží nebo jsou nějaké speciální příležitosti, tak se obracíme na ty, o kterých víme, že byli dobří. Neříkám, že všechno je o průměru. Může být student, který má průměr horší, protože k tomu podniká.

S velikostí školy samozřejmě souvisejí registrace. To bych určitě nepodceňoval, protože stres, který to studentům způsobuje, není dobře. Musíme hledat cesty, jak aspoň těm, kteří opravdu chtějí od školy získat víc, to nějakým způsobem usnadnit. Větší problémy snad studenti nevnímají. Ještě třeba počet míst k sezení mezi přednáškami, ale to snad nový coworking trošku zlepší. Ten kampus je tady docela malý a musíme dodržet různé předpisy. 

Jinak nám ale z feedbacků vychází, že jsou studenti se svými studijními programy spokojení, ještě víc potom s vedlejšími specializacemi na magistru. Tam tyhle věci odpadají, už to není masovka, je to skupinka třeba padesáti studentů, kteří si to vybrali. Mimochodem, když už jsme předtím mluvili o těch výhodách, tak vedlejší specializace je za mě jedna z největších výhod, kterou náš studijní systém má.

Foto: archiv Pavla Hnáta

Mohlo by tě zajímat: