Projít se v peří, projít se po Marsu

5. 10. 2014 | | Nezařazené

**Byla pošmourná zářijová neděle a já se proplétala Kampou mezi davy
turistů a diváků hasičského cvičení až do Cihelné ulice. Měl by tu
být opuštěný, nepoužívaný palác a v něm netradiční výstava. Na
konci ulice byl dům, který jsem odhadovala na místo činu a nemýlila jsem
se. Na vchodových dveřích byl nápis „Pokoje III-vstup za rohem“. **

Okolo staré komunistické vrátnice jsem schod po schodu stoupala do
prvního patra, kde výstava začínala. Třicet sedm pokojů zasvěcených
mladému umění i etablovaným architektonickým studiím, kteří mají
předvést nové myšlení v bydlení a zabývají se otázkou rázu měst a
problému satelitních městeček. Alespoň to se psalo v letáčku, který
jsem dostala u pokladny postavené z palet.

První patro. Kam teď? Doprava či doleva? Vyrazila jsem doprava do prvního
pokoje, který vypadal jako cup cake. Růžové stěny, bílé zdobení,
uprostřed tři vitríny s dorty. Pocit jako v cukrárně přešel při
detailnějším prohlédnutí dortů. Byly to nefalšované dorty v siluetách
domů, které hraničí s kýčem. Vrcholy českého podnikatelského baroka a
open space kancelářských budov. Na stěně za jednotlivými dorty byly
ironické recepty, jak na ně. Z cukrárny kýč jsem prošla několik pokojů,
které architekti pojali spíše jako suchou prezentaci realizovaných staveb
studia. Nuda a reklama. Ale klíčky naděje zaséval pokoj, kde místo koberce
byl koberec z hlíny. Z ní klíčila tráva a člověk si ji mohl zalít
zelenou konvicí zavěšenou na kohoutku. Spojení přírody s bydlením,
bydlet všemi smysly, to hlásala myšlenka tohoto pokoje. Naproti
Sense&Sense pokoje se řešil problém zastavěnosti měst a co se
satelitními městečky. 
Málo architektury, hodně zábavy

Ve druhém a třetím patře se studia převážně snažila zaujmout
zajímavým pojetím prostoru, který dostali k realizaci. Jugoška pokoj
návštěvníka vábil už z dálky, vůně makrely byla cítit celou chodbou.
V tomto pokoji architekti ztvárnili omílanou představu o Češích na
dovolené v Chorvatsku. Nápisy ze stěn radily, kde levně nakoupit. Lehátko
a pod ním Blesk s palcovým titulkem „Rychtáři! …“, pár ponožek
v sandálech, v písku rozházené obaly od Májek, Matějů, Pochoutek a
podobných druhů paštik. Byť člověk nesdílí podobný názor na
dovolenkáře v Chorvatsku, pohled do pokoje byl úsměvný a
rozhodně hravý.

Hravých pokojů bylo na výstavě nespočet. V jednom se člověk mohl
zhoupnout na houpačce, projít se po povrchu Marsu a zároveň sledovat film
Mars útočí. Hned vedle něj zažít na vlastní kůži, jak funguje camera
obscura, v dalším si zodpovědět otázku „Kolik Ostravarů se vleze do
Prahy??“. Nebo si splnit sen spokojeného spánku a procházet se při tom
v peří. Protože tohle studio chce poznat vaše nejhlubší touhy a
promítnout je do designu pokoje.

Na výstavě byly slabší a silnější pokoje. Některé šly do hloubky
podstaty výstavy, některé si jen hrály s návštěvníky, a studia tak
využila možnosti se zviditelnit. Ale celkový dojem, když jsem odcházela,
s boty plnými peří, byl skvělý. Pokoje splnily veškeré mé požadavky na
výstavu – bavily mě, dozvěděla jsem se něco nového a byla esteticky
obohacená. Těším se na jejich čtvrté kolo, které proběhne
příští rok.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: