Pravidla kolejní zábavy: Jak a kdy vyhánět studenty z chodeb?

18. 2. 2013 | | Názory, Studentský život

Prvácké časy a možnost uspořádat na koleji „párty“, kdykoliv na to
studenti dostali chuť, jsou zřejmě pryč.

Zpřísnila pravidla? Povede to k něčemu? Mají se teď „hodní
studenti“ lépe? A nebo „zásahy shora“ nefungují ani tady a kolej si
navzdory nim žije po svém? Podělte se v diskuzi o své názory a
zkušenosti.

Chodbovic na Blanici jsem se neúčastnila (jejich kouzlo jsem objevila až
později, v prastarém studentském domě ve Vilniusu). Moje dveře ale
sousedily s chodbou, kde se tyto společenské události často konaly. Často
znamená zhruba ob den.

Na to, že mne tehdy při studiu ekonomie pro neznaekonomy doprovázel řev a
cinkot láhví, jsem si zvykla raz dva. Kličkovat mezi sedícími prváky,
ráno pak mezi střepy a vším ostatním, co po účastnících zůstalo, bylo
někdy zábavné, někdy nechutné. Jednou jsem za svítání vyrazila na
přednášku a před nosem se mi houpal ze stěny monitor (viz foto).

Většinou hluk na chodbě nikdo neřešil. Zřejmě nikomu, kdo se občas
ocitl „doma“ a potřeboval se učit, nevadilo řádění těch, kteří už
(nejspíš) naučení byli, tolik, aby si stěžoval. Ani mně. Naopak mne tu a
tam upřímně fascinovaly hudební výkony „za-dveřmi-kalících“.

Z devátého patra do přízemí bylo přitom daleko, takže věřím, že
si vrátná ničeho ani nevšimla. Pokud samozřejmě zrovna nelétaly z okna
stoly a další kusy nábytku.

Snad každý, kdo se po střední poprvé ocitl na vlastních nohách a sám
za sebe, si prožíval onu studentskou svobodu po svém. Někdo na
chodbovicích. A pokud to nepřeháněl (zbytky židlí na okolních stromech)
a okolí jeho zábavu akceptovalo, přijde mi to v pořádku.

Proto mne překvapilo, že se chodbovicím – alespoň podle webu koleje
Blanice – dostává jakéhosi „instituciona­lizovaného rámce“.
Nejedná se o nic světoborného. Vlastně mi přijde samozřejmé, že ani
tehdy, když se člověk opije, nebude rozbíjet výtahy nebo ničit vybavení.
Přesto mne fakt, že pro něco podobně neuchopitelného a přirozeného, jako
jsou sleziny na chodbách, někdo vytvořil pravidla, udivil a donutil
k zamyšlení. „Pokud budou v úterý zjištěny škody na majetku koleje
nebude možné schválit další chodbovici na delší dobu,“ píše kolejní
rada Blanice. Ony se chodbovice schvalují? A u koho vlastně?

Že bude mít útrum každý, kvůli němuž musí ostatní další týden
běhat do schodů pěšky (nebo kvůli komu nemají kde v klidu studovat –
pokud někdy dají jasně najevo, že jim to akce na chodbách znemožňují),
považuji za přirozené. Ale zákazy a omezování akcí, které ještě
neproběhly? Už mi chybí jen definice chodbovice. A také návod, co se
stane, až se přesunou k někomu na pokoj.

Mohlo by tě zajímat: