Potlesk ve stoje. Tak zahájil letošní Klavírní festival Rudolfa Firkušného Yefim Bronfman
Studentský život
Prostory Rudolfina se v páteční večer naplnily ryzí krásou, která měla jen jediný zdroj – klavír. Koncertní křídlo mistrně ovládl americký klavírista uzbeckého původu Yefim Bronfman, stálý host Newyorské filharmonie a držitel cen Avery Fisher a Grammy. Zahájil tak letos už třetí ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.
Yefim Bronfman, který byl Firkušného žákem a velkým obdivovatelem, v prvním bodu festivalového programu ukázal, že hra na klavír je skutečným uměním, které on zvládá perfektně. Jeviště sálu bylo prosté, černé křídlo uprostřed podia a stolička, ke které Bronfman za večer nespočetněkrát znova přicházel, aby se uklonil a spustil hru plnou napětí a gradace.
Yefim Bronfman ponořen do hry
Bronfmanův pražský program zahrnoval hudební díla Sergeje Prokofjeva a Roberta Schumanna. Prvními třemi sonátami od Prokofjeva Bronfman dokázal, že ruský skladatel tvořil díla plná neobvyklých přechodů. Rychlejší a veselejší Klavírní sonáta č. 1 f moll op. 1 a Allegro z Klavírní sonáty č. 4 c moll op. 29 rozproudily hudební atmosféru. Hloubavé andante ji pak spíš napínalo a konec první série Prokofjevových sonát skončil vesele. Bronfman na konci každé skladby skoro nadskočil, jako by jeho samotného hra nabudila. Alespoň tím dával divákům jasně najevo, že je čas na potlesk, kterým obecenstvo v Rudolfinu rozhodně nešetřilo.
Další část programu se skládala ze Schumannova Vídeňského masopustu op. 26 a Arabesky C dur op. 18. Díla německého skladatele jako by byla českému uchu bližší. Úderný refrén Vídeňského masopustu byl střídán klidnějšími variacemi a skončil do ztracena, jako by se lidé z masopustu odebrali do hajan. Arabesku se Bronfmanovi povedlo zahrát opravdu vesele. Po sérii Schumannových děl následovala krátká pauza, kdy si místo u klavíru Bronfman vyměnil s ladičem.
Diváci vtažení do sonáty
Když se sál zase naplnil, vrátil se Yefim Bronfman k Prokofjevovi a zahrál podle mého názoru nejkrásnější kousek večera – Klavírní sonátu č. 2 d moll. Jakmile si sedl ke klavíru a spustil, hra člověka okamžitě vtáhla do děje. Jako bychom se dívali na film a najednou byli v něm, posluchač s hudbou splynul. Další části sonáty střídaly opět veselé a pomalejší motivy. Bronfman hraje nádherně lehce a s precizností, kterou posluchač, ať už amatér nebo hudebník, nepřeslechne. Závěrečné dílo bylo asi technicky nejnáročnější a diváci jen žasli, jak ruce sedmapadesátiletého klavíristy bravurně kmitaly po klaviatuře. Neutichající potlesk Bronfmana přivedl zahrát ještě dva přídavky. Ve stoje tleskající publikum dokázalo, že koncert byl skutečně vydařený.
V rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pražské posluchače čekají ještě tři koncerty. V neděli 1. listopadu vystoupil ruský klavírista Grigorij Sokolov, ve čtvrtek 5. 11. zahraje Igor Ardašev a posledním bodem programu festivalu bude mladá gruzínská klavíristka Khatia Buniatishvili. Kromě posledního koncertu jsou ještě volná místa za příznivé ceny, více na stránkách Pražského jara.
Autor fotografie: Lucie Zágorová
ČTĚTE TAKÉ
Čínský semestr byl tím nejzajímavějším za mé studium na VŠE
Česká Miss: Modeling je obrovská škola života
Při pohovoru se Japonci ptali na českou mentalitu i moji barvu
Nahrávání ...
