Politikům jde jen o koryto
NezařazenéNedávné vystoupení Miloše Zemana na Ekofóru provázel mimořádný zájem studentů. Zeman poukázal na paralelu české krize konce devadesátých let s tou současnou. V druhé části kritizoval chování současných politiků, kteří se chovají prospěchářsky, ale ne státnicky, a na možnost, jak by to mohl nový volební systém změnit.
Nedávné vystoupení Miloše Zemana na Ekofóru provázel mimořádný zájem studentů. Zeman poukázal na paralelu české krize konce devadesátých let s tou současnou. V druhé části kritizoval chování současných politiků, kteří se chovají prospěchářsky, ale ne státnicky, a na možnost, jak by to mohl nový volební systém změnit.
Téma světové finanční krize otevřel Zeman prohlášením, že nebude mluvit o tom, o čem mluví většina ekonomických teoretiků, tzn. o zhroucení či oslabení koncepce neoliberalismu ve prospěch neokeynesiánství. Zaměřil se proto na svoji vlastní interpretaci příčin a důsledků finanční krize, přičemž připustil, že existuje jistá analogie bankovní krize v České republice koncem devadesátých let se současnou světovou finanční krizí. Obě krize byly podle Zemana zapříčiněny poskytováním tzv. špatných úvěrů.
Jako důvod vzniku špatných úvěrů v ČR v devadesátých letech uvedl Zeman dvě možnosti: korupci a politický tlak. Korupci se prokázat nepodařilo a politický tlak byl podle Zemana patrný z poskytování spíše provozních než investičních úvěrů, aby se zabránilo bankrotu podniků a tím i zvýšení nezaměstnanosti. Podle Zemana tvořily tyto úvěry, částečně generované korupcí, až třicet procent úvěrového portfolia bank, zatímco například v Rakousku se jejich podíl pohyboval mezi jedním až třemi procenty. Jako řešení české bankovní krize označil Zeman „vyčištění“ a privatizaci bank.
Podniky musí vzlínat
Podle Zemana pak západní vlády, a zejména ta americká, do jisté míry kopírují českou zkušenost. V této souvislosti také podotkl, že probíhá především ze strany Evropské unie spor o to, zda se má či nemá bankovní sektor, do kterého zahrnul nejen banky, ale také ratingové a auditorské společnosti, více regulovat. Regulaci pak Zeman rozdělil na dobrou a špatnou.
„Americká administrativa prosadila opatření, kterým byly banky nuceny poskytovat hypoteční úvěry i tak zvaným sub-prime klientům. To znamená lidem, kteří de facto nebyli schopni splácet tyto úvěru při jakékoli volatilitě cen nemovitostí,“ uvedl Zeman příklad jednoho typu regulace. Zároveň přiznal, že pokud banky vyžadují pomoc od státu, musí za to nějakým způsobem zaplatit.
Řešení finanční krize Zeman vidí v zavedení regulačního rámce pro maximální podíl bankovních úvěrů na celkovém úvěru a kofinancování těchto úvěrů z vlastních prostředků úvěrovaných subjektů. Za maximum označil padesáti procentní krytí (oproti současnému sto procentnímu krytí cenou nemovitosti), přičemž zbylých padesát procent by dodal samotný úvěrovaný subjekt. „Myslím si, že je daleko rozumnější, když podnikatelé vzlínají, zvětšují svoje firmy a nesou alespoň část rizika právě tímto kofinancováním úvěrových projektů,“ objasnil Zeman a zároveň odsoudil rádoby úspěšné podnikatele typu Kožený.
S voliči se manipuluje
Při rozebírání problematiky práv voličů Zeman upozornil na fakt, že pouze zhruba dvě procenta obyvatel oprávněných volit tvoří příslušníci některé z politických stran. Zbylých 98 procent voličů jsou nestraníci. „Domnívám se, že tito voliči mají velmi omezená práva a jsou velmi silně manipulováni, aniž by si to uvědomovali,“ tvrdí Zeman. Důsledek tohoto jevu se podle něj odráží na snižující se úrovni české politiky, kdy politici sledují jediný cíl, a to „koryto“, tedy funkci. Jako protiklad k tomu popsal koncepce v devadesátých letech. „Ať jsme dělali po listopadové revoluci jakékoli chyby, a že jsme jich dělali hodně, byli jsme neseni touhou něco konkrétního prosadit,“ srovnává.
K posílení práv voličů by podle Zemana přispěla tři opatření: snížení povinného procenta preferenčních hlasů, které může volič dát kandidátům na kandidátní listině libovolné politické strany, zvýšení počtu volebních krajů a tzv. panašování.
K prvnímu bodu Zeman uvedl, že snížení preferenčního procenta až na tři procenta (v současné době platí pěti procentní hranice) by českému voliči umožnilo reálně zamíchat pořadím kandidátek. Volič by si tak mohl svobodněji vybrat ty kandidáty, kterých si váží, kterým důvěřuje a kteří něco dokázali, čímž by odpadly tzv. šedé myši. Toto opatření ale podle Zemana vzbuzuje silnou nevoli u partajních sekretariátů, neboť to oslabuje jejich kompetence v prosazování svých kandidátů.
Jak propa(na)šovat svého kandidáta
Další posílení práv voličů spatřuje Zeman v možnosti výrazného navýšení počtu volebních krajů z nynějších 14 na 32 přibližně stejně velkých celků s šesti mandáty, čímž by se snížil počet volených kandidátů, což by částečně odbouralo jistou anonymitu, která podle Zemana v tomto systému panuje. I sami kandidáti pak by pak měli možnost více komunikovat s voliči.
Jako třetí bod Zeman navrhl, aby se v krajských i parlamentních volbách použilo tzv. panašování. Panašování se v současné době uplatňuje pouze na úrovni komunálních voleb a spočívá v tom, že volič má možnost vybrat si osobnosti z více kandidátek jednotlivých politických stran. „Namixovat koktejl, který je složen z výrazných osobností, z lidí nonkonformních, z lidí, kteří provokují, ale z lidí, kteří mají názor, kteří nejsou jen hlasovacími automaty, to by dle mého názoru zkvalitnilo českou politiku,“ objasňuje Zeman své stanovisko a dodává, že „politika je tak kvalitní, jak kvalitní jsou politici.“
Souhlasíte s názory Miloše Zemana?
Nahrávání ...
