Pivo a bramboráky v Heidelbergu

14. 6. 2003 | | Nezařazené

Chcete-li studovat v zahraničí, nabízí se spousta možností. Můžete k tomu využít nabídku VŠE, různých agentur nebo si vše zařídit více méně sami. Tak to udělal Michal Samek, student druhého ročníku Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, který studoval v zahraničí téměř rok. V listopadu roku 2000 si na jedné z řady konferencí domluvil tříměsíční interní AIESEC praxi v Heidelbergu, německém městě ležícím ve spolkové zemi Baden-Württenberg.

Chcete-li studovat v zahraničí, nabízí se spousta možností. Můžete k tomu využít nabídku VŠE, různých agentur nebo si vše zařídit více méně sami. Tak to udělal Michal Samek, student druhého ročníku Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, který studoval v zahraničí téměř rok.

Michal je členem organizace AIESEC, ve které jsou zapojeni studenti z celého světa. V listopadu roku 2000 si na jedné z řady jejích konferencí domluvil tříměsíční interní AIESEC praxi v Heidelbergu, německém městě ležícím ve spolkové zemi Baden-Württenberg. Aby pro něj bylo snazší získat vízum a aby mohl i nadále využívat studentských výhod, podal si přihlášku na Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg. Na základě potvrzení, že je na studium přihlášen, dostal vízum hned. Bez problémů mu také jeho studijní referentka zařídila přerušení studia a mohl tedy vycestovat.

Do Heidelbergu přijel na začátku března 2002. Čekaly ho tři týdny intenzivní přípravy na přijímací zkoušky. Oproti jeho očekávání (a varovným signálům z univerzity) byly však celkem snadné, byl přijat a posléze imatrikulován. Semestr měl začít až 14. dubna, proto se mohl konečně věnovat své interní praxi – podílel se na organizaci AIESEC konferencí v Heidelbergu.

Zpočátku měl dojem, že hlavní důvod, kvůli kterému vlastně do Heidelbergu přijel – zdokonalení v němčině – bude trošku problém. Příliš si v ní nevěřil, s ostatními mluvil především anglicky. Když však začal semestr a všichni na něj chrlili odborné výrazy v jazyce německém, rychle se přeorientoval a za chvíli již neměl s němčinou žádné potíže. Zapsal se na krátkodobé studium na Volkswirtschaftsfakultät (neboli na fakultě národohospodářské), kterou navštěvuje asi 700 studentů. Krátkodobé studium v tomto případě nevypovídá nic o době, po kterou na univerzitě člověk studuje – jediný jeho charakteristický znak je, že na jeho konci nedostanete žádný diplom ani vám nemohou být uznány zkoušky, které tu složíte.

V prvním semestru si zapsal jen dva předměty – Úvod do ekonomie a Občanské právo. Oproti VŠE tu je totiž výrazně zredukovaný počet předmětů, zato jsou podstatně časově náročnější. Ti nejpilnější studenti jich mají čtyři až pět za semestr. Rozdíl je též v tom, že z této školy vás prakticky nemohou vyhodit. Když se vám některý z předmětů nepovede zdárně ukončit, dáte si ho zkrátka příští semestr znova. Téměř jako u nás, ale s tím rozdílem, že vás nikdo nestresuje s počtem ztracených kreditů, a vy si pomalu, ale jistě, šlapete cestičku k tzv. „Vordiplom“, což je něco jako u nás titul bakaláře, k němuž se tou nejméně komplikovanou cestou dostanete zhruba za 4 roky. Vyhození hrozí pouze studentovi, který zapomene zaplatit povinný poplatek. V tom případě je exmatrikulován, což mu univerzita oznámí. Když se včas vzpamatuje a do určité lhůty poplatek uhradí, je opět jejím studentem.

Na otázku, která škola mu připadá lepší, odpovídá Michal jednoznačně, že ta „naše“. V Heidelbergu se učí ryzí teorie, jsou tam sice opravdoví experti, ale VŠE se víc orientuje na praxi – zkrátka si aspoň trochu umíte představit, o čem to ti lidé za katedrou mluví. Prostředí je tam stejně anonymní jako tady, kruhy ani jiné studijní skupinky „se nekonají“, takže záleží čistě na vás, jestli si najdete kamarády anebo se studiem budete toulat bez nich.

Co se týče ubytování, jsou v Německu také koleje, ale pokoje jsou (bohužel anebo bohudík?) jednolůžkové, přičemž kromě pokojů se tam nachází i apartmány. Když nezískáte kolej, máte možnost ubytovat se u některého z asi pětatřiceti „bratrstev“. To jsou – již podle tradice z 19. století – společenství studentů, která vám přidělí svou vlajku a šerpu, poskytnou vám levné ubytování po celou dobu studia a pořádají různé akce pro své členy. Ti až dostudují, budou přispívat na „dobro a blahobyt“ budoucích členů. Nejdříve u nich bydlíte na zkušební dobu asi půl roku a poté se rozhodnete vy i oni, zda v tom chcete pokračovat. Michal této možnosti v prvním semestru využil, ve druhém se mu však již podařilo získat kolej a od bratrstva se odstěhoval.

Na kolejích to „žije“. Univerzita nebo jednotlivé fakulty pořádají různé tématické párty, ať už vánoční nebo na Halloweena. Protože měli Michalovi přijet tři kamarádi z Čech, zmobilizovali své tvůrčí schopnosti a rozhodli se, že připraví pro své cizokrajné přátele „českou prezentaci“. Hlavním tématem bylo pivo a bramboráky. Piva přímo z Čech kamarádi moc nedovezli, zato bramboráky udělali (4 kluci – dost obdivuhodné!) z 10 kg brambor. Naštěstí se prezentace účastnilo asi 35 lidí, a tak se ty placky opravdu všechny snědly…

Důvodů k tomu, aby Michal v Německu zůstal i nadále, bylo víc – jednak ho studium bavilo, jeho podmínky se mu podařilo splnit, jednak rezignoval prezident tamní pobočky AIESEC a on byl zvolen na jeho místo. V zimním semestru tedy pokračoval ve studiu, ale nic se nemá přehánět, proto se teď v březnu vrátil zpět do Čech. Na Heidelberg má spoustu vzpomínek, ať již na univerzitu, koleje, putovní tarantuli Rosi, kterou dostal od kamarádky a kterou na koleji láskyplně krmil cvrčkama a poté jí našel nového majitele přes inzerát… Hlavním důvodem, proč do Heidelbergu znovu pojede, jsou však asi kamarádi. Ty lidi zkrátka táhnou nejvíc.

Mohlo by tě zajímat: