Petr Mach: Pokud se dostaneme do sněmovny, chceme být v opozici

10. 10. 2013 | David Mynář |

Když se řekne „čeští libertariáni,“ buď nevíte, co to znamená,
nebo si představíte Petra Macha a jeho Stranu svobodných občanů. Vždy měl
blízko k bývalému prezidentu Klausovi, ale nálepku „klausovci“
Svobodní odmítají. Dnešní přednášející ekonomie také vzpomíná, že
na VŠE ji v lásce neměl.

Jaká je při kontaktní kampani nálada lidí, jak na vás
reagují?

Letos reagují dobře, všichni to pociťujeme, že třeba před dvěma nebo
třemi roky byli lidi celkově znechucení politikou a nic si brát nechtěli.
Teď si lidé celkem mile letáčky berou, tu a tam někdo řekne, že nás
zná, celkově jejich přístup je mnohem lepší, než jsme zažívali. Ale
nevím, čím si to vysvětlit.

Myslíte si, že se vám může podařit dostat se do parlamentu?
Minule jste nedosáhli ani jednoho procenta.

My se spíš srovnáváme s krajskými volbami, kde jsme měli zhruba jedno
a půl procenta, a to bez Prahy. V Praze očekáváme, že to může být
nadprůměr. Takže jedna a půl bychom mohli mít, a když se zadaří, tak
budeme mít víc, třeba tři nebo pět. Ale to se stane jen tehdy, když budeme
více přítomní v médiích. Český rozhlas a Česká televize si vždycky
do debat pozvou jen ty, kteří jim vyjdou při průzkumu, takže tam navíc
přiberou třeba Babiše, jinak to bude stejná parta. Když to neprolomíme,
těžko můžeme čekat lepší výsledek. Ale cítíme, že dostaneme víc,
než minule.

Kolik do voleb zhruba dáte?

Všechno, co máme. Bylo to jedna a půl milionu, navýší se to asi na dva
miliony a stále přicházejí další příspěvky. Členové i podporovatelé
posílají mimořádné příspěvky. Je to poprvé, kdy nám někdo dává
částky jako pět, osm, deset, patnáct tisíc. To dřív nebývalo, takový
dobrý signál.

Raději chceme trpět, než ztratit kredit

Kdybyste se dostal do vlády, chtěl byste být radši premiérem,
nebo ministrem financí?

Premiér drží reálnou moc a sestavuje vládu, ministr financí může být
odvolaný na jeho návrh. K prosazení našich myšlenek je důležitá funkce
premiéra. Ale i kdybychom se teď dostali do poslanecké sněmovny, radši si
počkáme v opozici, než abychom se namočili do polosocialistické vlády a
ztratili kredit. Lepší je přetrpět čtyři roky a potom
výrazněji uspět.

K čemu bude vašim voličům dobré, když budete dobrovolně
v opozici?

Jsme strana, která vznikla v roce 2009 z nuly, postupně máme víc a
víc voličů, nemáme žádný trik ani schovaných sto milionů na kampaň,
abychom voliče krátkodobě ošálili a získali deset procent voličů,
kteří nemají pevný názor. Čelíme problému, že většina lidí náš
program vlastně nezná, protože o nás neví. Naše přítomnost ve
sněmovně bude další impuls, aby se o nás dozvěděli další lidé.

Takže byste nešli do koalice s ODS ani TOP09?

Kdybychom byli požádáni, tak bychom asi řekli, že nemáme zájem být
ministrem školství a doplnit vládu. Ale byli bychom ochotní za určitých
podmínek té vládě dát na počátku důvěru a poté pro nás rozumné
zákony podpoříme. Vláda by však musela splnit přesně vymezené podmínky:
Vyjednání výjimky z povinnosti zavést euro, zrušení povinného
přimíchávání biopaliv, zrušení několika zbytečných úřadů.

Václava Klause nám bylo až líto

Jaký je vztah Svobodných k exprezidentu Klausovi? V médiích
jste se od něj distancovali.

Milionkrát jsem musel vysvětlovat, co v mnoha novinářích a tím pádem
veřejnosti bylo jako klišé, že by Václav Klaus inicioval založení strany.
To není pravda. Přesto nás mají média zařazena jako ideově blízké, což
je pochopitelné, i vzhledem k tomu, že jsem byl léta poradce prezidenta
Klause a že jsem pracoval v Centru pro ekonomiku a politiku. Ale když jsem
stranu v roce 2009 zakládal, tak jsem považoval za naprosto přirozené a
správné spolupráci s ním ukončit. Nechtěl jsem poškodit ani jednu ze
stran. U nás ve straně stále byli lidé, kteří doufali, že nás Václav
Klaus výrazně slovně podpoří.

Před těmito volbami, nebo od začátku?

Od začátku. Ne, že by to byla většina členů, ale někteří to
očekávali. Já jsem vždycky říkal: „Nepojímejte to jako čekání na
Godota, musíme si to všechno vybojovat sami.“ Václav Klaus významně
vybojoval bitvy o liberalizaci ekonomiky na začátku devadesátých let, kdy
protlačil privatizaci proti všem možným pokusům o zaměstnanecké
vlastnictví a manažerské vlastnictví. Prosadil liberalizaci cen proti
různým zájmům a za to ho obdivujeme, ale já ani nečekám, že se bude
aktivně vracet do politiky. Proto mě spíš překvapilo to jeho napůl
angažmá s paní Bobošíkovou. A v ten moment, kdy se to začalo objevovat
v médiích, jsme vydali docela rázné prohlášení, že se neřadíme ke
„klausovcům“. Když jsme viděli, kdo se k nim hlásí, tak mi bylo skoro
líto Václava Klause, když jeho jméno chtěl někdo takhle využívat až
zneužívat.

A jaké máte vztahy s paní Bobošíkovou? V rozhovoru na jaře
si stěžovala, že by s vámi chtěla spolupracovat, ale
nemáte zájem.

Naše a její názory jsou na strašně moc věcí velmi odlišné. Člověk,
který to pozoruje povrchně, tak vidí, že ona je nějak kritická k EU a my
taky a že ona teď mluví o Klausovi a já jsem s ním spolupracoval, ale to
jsou strašně povrchní nálepky. Nám připadá Bobošíková jako, když to
řeknu slušně, politicky pružná. Nectí jedno politické krédo, ale že
jednou založí takovou stranu, pak zase takovou, pak se orientuje doleva, pak
zase doprava. Máme pocit, že k jakémukoli propojování není důvod.

Jaký máte vztah k akci D.O.S.T.? Prohlášení D.O.S.T. jste
podepsal.

Musím říct, že je odlišná věc ta petice nebo prohlášení, které
jsem podepsal, a ta organizace, která se jmenuje D.O.S.T.. Ta vznikla až
mnohem později a v době, kdy jsem prohlášení podepsal, žádná taková
organizace neexistovala. V tomto smyslu není žádný můj vztah k akci
D.O.S.T.. Kdyby to prohlášení vzniklo dneska, tak bych ho nepodepisoval. Ne
proto, že bych nesouhlasil s jeho obsahem, ale proto, jak se projevuje akce
D.O.S.T. Považujeme ji za myšlenkově odlišnou od nás a nechceme s ní být
spojováni, abychom nemátli veřejnost.

Třeba kvůli Prague Pride?

Jo, to je jejich vypjatý antihomosexualismus. Náš přístup je
založený na toleranci. Jestliže si někdo dělá takový pochod, tak se tomu
podivím, ale spíš strávím sobotu jinde, než abych šel někam
demonstrovat.

Před prezidentskou volbou jste spolupracovali s panem Jaklem a
posbírat pro něj podpisy se vám nepodařilo. V čem by
zádrhel?

Měli jsme velký problém vůbec nějakého kandidáta mít. Ladislav Jakl
byl jediným kandidátem v primárkách, takže jsme hlasovali pro nebo proti a
prošel s výraznou většinou. Podpisy se nám nesbíraly snadno, ne všichni
členové byli z tohoto kandidáta nadšeni. Ukázalo se, že i veřejnost
Ladislava Jakla vnímá rozporuplně, někdy nespravedlivě, protože si ho
třeba pletli s Petrem Hájkem. Měli ho zaškatulkovaného v kategorii
„Jakl nebo Hájek nebo kdovíkdo, poradce Klause s dlouhýma vlasama.“
Takže některé bizarní názory Petra Hájka se svezly na hlavu a to všechno
vedlo k tomu, že se nám nepodařilo padesát tisíc nasbírat, nasbírali
jsme asi dvacet tisíc.

Pokračování rozhovoru vyjde zítra

Foto: Petr Stříbrný