Peru: Trek na Machu Picchu a morče na talíři

27. 1. 2018 | | Cestování, Studentský život SAMSUNG CAMERA PICTURES

Pro svůj magisterský výměnný pobyt jsem hledala především španělsky mluvící školu a rozhodovala se mezi Chile a Peru. Vybrala jsem si univerzitu Universidad del Pacifico v Limě, kam jsem nakonec skutečně vyjela. Peru nakonec vyhrálo i díky Machu Picchu, horám, kultuře, tancování salsy, surfování a také široké nabídce zajímavých předmětů, které tamní univerzita nabízela.

Před odjezdem jsem slyšela, že Lima není moc pěkné město, drží se tam smog a turisti ji často ze svého programu úplně vypouštějí. Když jsem tam ale v březnu přijela, byla jsem mile překvapena. Slunce svítilo a Lima předčila má očekávání. Bydlela jsem v bohaté části Miraflores, jen pět minut pěšky od parku s výhledem na oceán a dvacet minut autobusem od školy. Navíc jsem měla úžasné spolubydlící, pracujícími cizince, se kterými jsme se bavili španělsky, chodili na večeře a surfovali.

Co se školy týká, studovala jsem tři předměty, každý z nich se vyučoval dvakrát týdně a ve třídě jsem byla jediná cizinka. Vyučující ale mezi mnou a Peruánci nedělali rozdíl. Překvapilo mě ale, že nebylo vůbec jednoduché se s ostatními v hodinách skamarádit. Čekala jsem, že mí spolužáci budou otevření, ale řešili jsme pouze školní projekty a mimo školu se nevídali. Nejvíce času jsem proto trávila s ostatními výměnnými studenty. Univerzita patří k prestižním školám, je jednou z nejdražších v Peru. I na místních studentech bylo vidět, že pocházejí z bohatých rodin. A každý, kdo vchází do budovy, se musí prokázat kartičkou, jinak vás ochranka nepustí dovnitř.

Voda z kohoutku se nepije

V Peru je obecně společenský status hodně důležitý. Lidé hodně řeší, v jaké části Limy kdo bydlí, jestli nakupuje v supermarketu nebo na trhu, má auto, nosí značkové oblečení. Například ti studenti, které škola podporuje stipendiem, to nemají vůbec jednoduché. Podle toho, co jsem slyšela, se s nimi ti bohatší nechtějí bavit. Když se mě Peruánci ptali, kde studuji, pouze uznale řekli „hmm“.

Jedna z nejdůležitějších věcí pro Peruánce je jídlo. Každý se vás první zeptá, jak vám tam chutná. Peruánská jídla jsou pálivá a podávají se obrovské porce. Jednou ze specialit je ceviche, pikantní syrová ryba s cibulí. Ochutnala jsem i morče, ale úplně mě nenadchlo. Nejvíc jsem si během mého pobytu oblíbila ovoce, zeleninu, ryby a mořské plody. Často se po otázkách na jídlo setkáte i s „pila jsi už pisco?“ Pisco je něco jako naše slivovice a pije se buď samotné, nebo v koktejlech. Rychle mi zachutnalo pisco sour – v kombinaci s limetkovým džusem, vajíčkem a skořicí.

Trošku nezvyk bylo to, že voda z kohoutku v Limě není pitná. Musíte si tedy pořád kupovat balenou nebo si pořídit filtr. Další věcí, která mě překvapila, byly poměrně vysoké ceny v supermarketu. Naštěstí se ale výborné potraviny dají mnohem levněji koupit na trhu a v menších obchůdkách.

Doprava v Limě je hodně divoká, všude jezdí a troubí spousta aut. Úplně zacpaná silnice je normální. Řidiči moc nebo lépe řečeno vůbec nepoužívají blinkr. Auto, které nebliká, klidně může odbočit, stejně jako to blikající ještě nutně odbočovat nemusí.

Cizincům se Peruánci snaží dávat vyšší ceny

V průběhu semestru jsem se snažila cestovat, co to šlo. Peru je úžasná země, jsou tam pláže, pouště, pralesy i hory. Vyrazila jsem třeba na čtyřdenní trek na Macchu Pichu, které bylo sice plné turistů, ale i tak jsem byla z innských ruin obklopených horami nadšená. Nejvíce se mi ale líbilo na Cordillera Huayhuash, desetidenním treku, prý druhém nejhezčím na světě. Jdete horami, kde skoro nikdo není a po cestě potkáte jen jednu vesničku. Každý den se šplháte do pěti tisíc metrů, abyste přešli sedlo a sešli do čtyř tisíc metrů, kde přespíte. Celou cestu jsme měli výhled na krásné hory a ledovce a večer jsme si užívali hvězdné oblohy.

Cestování v Peru je poměrně snadné a levné. Jen bylo nepříjemné, že na mě Peruánci poznali, že jsem cizinka, a snažili se mi dát aspoň dvakrát vyšší ceny. Musela jsem se s nimi dohadovat, což jde se španělštinou mnohem lépe. Spousta lidí ze mě chtěla vytáhnout peníze. Tvrdili mi, že bez služeb jejich agentury se někam nedostanu, což samozřejmě nebyla pravda. Potkala jsem ale i milé lidi, kteří byli ochotní pomoci a poradit. Peru můžu jenom doporučit, ať už na výměnný pobyt nebo na delší dovolenou. Jistě se najdou věci, které mě rozčilovaly – neustálé troubení aut, pořvávání na ulici nebo dohadování o ceně. Jinak jsem ale byla nadšená.

Foto: archiv Jany Toulové

Mohlo by tě zajímat: