Paintball je počítačová střílečka na vlastní kůži
SportNež jsem si šel zahrát paintball, měl jsem s přáteli mnohá
očekávání. Je to prý drsná hra, po které vypadá vaše tělo jako po
výprasku. Nebo je to jinak?
Když jsme přišli na místo hraní, ocitli jsme se před areálem
obehnaným zdí. Vypadalo to, jako kdybychom kráčeli do nápravného
zařízení. Po pár krocích jsme byli na dvoře plného různých překážek
a skrýší. Barvy z kuliček tam byly rozprsklé téměř všude. Nenechalo
nás na pochybách, že se hraje přímo tady. To však nebylo celé
„hřiště“. Hrálo se i evidentně přímo v domě u dvora, který měl
také barevnou omítku od kuliček, k tomu navíc rozstřílená okna. Uznale
jsem řekl, že tohle místo se pro paintball opravdu hodí. Na vrátnici jsme
dostali tlusté vojenské oblečení, které nás má částečně chránit
před zásahy. Vyfasovali jsme zároveň zbraň a masku.
Podle pravidel nesmíme masku nikdy sundávat na hřišti v domě hry.
Kvůli očím. Byla tam ještě jedna skupina asi deset lidí, kteří na
hřišti měli hrát s námi. Trochu mě to zklamalo, protože jsem čekal, že
si zahraju se „svými“ a ne s někým, kdo vypadal, že tu hraje
pravidelně. Další pravidlo totiž bylo, že když nás někdo zasáhne,
musíme se vrátit přes celý dvůr na stanoviště a potom jít zpátky. To
nás zdrželo minimálně na 3 minuty.
Hra jen pro silné povahy
Všichni jsme se rozdělili do dvou skupin. Nejdříve jsme hráli jen tak
proti sobě, později jsme měli různé úkoly, třeba ukrást vlajku nebo
kufřík. Naše obavy ohledně drsnosti hry se nakonec nepotvrdily. I když je
zásah nepříjemný, není to tak hrozné, abychom potom vypadali jako
zpráskaní psi. Naše původní skupinka byla shodou okolností pohromadě.
Proto jsme si mohli sdělovat zážitky okamžitě. Já jsem během hraní
cítil adrenalin a mohl jsem si alespoň vzdáleně představit, jak se cítí
vojáci při nějaké přestřelce. Podobně se cítil i Pavel, který dříve
hrál počítačové hry, ale teď si mohl zkusit vše doslova na vlastní
kůži. Hanka byla také překvapená, že hra není tak tvrdá, jak
očekávala. Užila si ji, ale dodala, že hra je pro psychicky silnější
povahy a byla ráda, že vše bylo jen jako.
To, že proti nám stáli profesionálové, se ukázalo vzápětí. Když
jsem vykoukl, abych zamířil na cíl, často jsem dostal hned dvě rány
s jiných stran. K tomu se mi mlžila maska, a tak jsem někdy ani přesně
neviděl, od koho jsem to „koupil“. Z těchto důvodů přiznávám, že
jsem pravidlo krátkodobá diskvalifikace v případě zásahu čas od času
porušoval. Chtěl jsem si zahrát a ne být třetinu doby mimo hru.
Jako Rambo ve Stalingradu
Na druhou stranu když jsem já trefil protivníka, mohl jsem se cítit jako
Rambo, který odstřeluje svoje nepřátele. Opravdová smršť nastala potom,
když jsme hráli v domě. To jsem si pro změnu připadal jako ve Stalingradu,
když se bojovalo o každý průchod, o každou místnost. Vzhledem k tomu,
že se střílelo v menším prostoru, byla tato hra o poznání drsnější.
Zásahy byly také vedeny z menší blízkosti. Ale k naší cti musím
říct, že v rámci skupiny jsme ubránili svěřenou místnost. Na konci hry
jsme nevypadali tak zle, zůstalo nám jen pár malých modřin, které skoro
nebyly vidět.
Celé to byl zajímavý zážitek, jen mě trochu zklamalo, že jsem si
nehrál se svými podle svých pravidel. To si myslím, že začátečníci
ocení víc. Proto doporučuji najít si areál, kde se nabízejí takové
možnosti. Ovšem rád jsem si zkusil něco, co jsem předtím ještě nezažil.
Podle Radima Štěpánka, který nám na paintballu poskytoval servis, si
většina lidí chce při sportu zkusit něco nového a dobře se pobavit
s kamarády. „Ideální čas hry jsou potom tři hodiny, hra musí mít
správný náboj a spád“ doplňuje.
Čtěte také:
Nahrávání ...
