Od společenských věd až k Nobelově ceně

12. 9. 2008 | | Nezařazené

V roce 1978 získal Nobelovou cenu za ekonomii Herbert Alexander Simon z amerického Milwaukee. Jeho průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace se stal velmi významným ekonomickým přínosem.

V roce 1978 získal Nobelovou cenu za ekonomii Herbert Alexander Simon z amerického Milwaukee. Jeho průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace se stal velmi významným ekonomickým přínosem.

Vynikající klavíristce s českými předky a elektroinženýrovi se v USA v roce 1916 na rodil syn Herbert Alexander. Již od střední školy se zajímal o společenské vědy a na Chicagskou universitu vstupoval s představou, že se stane společenským vědcem užívajícím matematiku. Po ukončení školy se věnoval empirickému výzkumu městské správy ve Wisconsinu a poté na Kalifornské universitě.

V průběhu druhé světové války se Herbert Simon vrátil do Chicaga. Ve městě své „alma máter“ začal navštěvovat seminář takzvané Cowlesovy komise pro výzkum v ekonomii, který představoval největší koncentraci významných poválečných národohospodářů. Zapojil se do práce této rady a specializoval se na důsledky atomové energie. Jeho zájem o matematickou ekonomii vyústil do formulace a důkazu Hawkinsovy-Simonovy věty o podmínkách existence kladného vektorového řešení pro matice typu input – output.

Na konci čtyřicátých let minulého století odjel Simon do Pittsburghu, kde založil postgraduální školu průmyslové správy. Začal zde pomocí prvních počítačů, jež se v té době začaly objevovat, zkoumat postupy dynamického programování a vytvořil „lineární rozhodovací pravidla“ pro řízení zásob. Postupně se zaměřoval zejména na výzkum rozhodovacích procesů v organizacích, za což získal v roce 1978 Nobelovu cenu.

Základním předpokladem mikroekonomické teorie je, že rozhodovací subjekt maximalizuje nějakou účelovou funkci. Simon poukázal na to, že takový postup je v rozporu s fakty, která jsou známa o lidském chování. Dokázal, že nikdo nemůže tvrdit, že provedl maximalizaci, jestliže své rozhodnutí neporovnal s dostupnými alternativami. Pokud tedy nedošlo k takovému porovnání, nelze tvrdit, že by rozhodovací subjekt maximalizoval cokoliv. Své úvahy ilustroval příklady. Mezi nejznámější z nich patří hledání jehly v kupce sena. Předpokládejme, říká H. Simon, že ve stohu sena je mnoho jehel. Potom lze rozlišit dva vyhledávací procesy. První z nich je pátrání po nejostřejší jehle v kupce, což je právě maximalizační proces. Druhý je hledání takové jehly, která je dost ostrá na to, aby ten, kdo ji hledá, mohl dokončit nějaké šití. Tento typ procesu najde „uspokojivé“ řešení a postuluje takzvaný princip satisfakce. Podobně se chová například vedení firmy, které v rámci časových i finančních úspor přijme první rozhodnutí, které je uspokojující, což je jádro principu satisfakce.

Celý vědecký přínos H. A. Simona je nesmírně rozsáhlý a zasahuje od filozofie přes ekonomii až po studium procesu řešení problémů. Jeho práce jsou neustále používané a ekonomická teorie by byla dnes bez jeho příspěvku těžko představitelná. Herbert Simon zemřel v nedožitých 85 letech v roce 2001 v Pittsburghu. V průběhu svého života se nepokoušel nahradit existující hospodářskou teorii něčím jiným, ale spíše se snažil o pozměnění a zobecnění tak, aby lépe reflektovala skutečné chování člověka.

Mohlo by tě zajímat: