O hájení, obhájení a plýtvání papírem

10. 6. 2011 | | Názory

S bakalářskými pracemi je prostě kříž, milí přátelé. Teoreticky
by měly představovat důstojné završení tří let studia, opus magnum
mladého študenta, jeho smělý akademický příspěvek či alespoň důkaz
toho, že je po oněch třech letech schopen vyjadřovat se v souvislých
větách. Realita se ovšem často ubírá roztodivnými zákoutími, a to nejen
co se přístupu studenta týče.

V minulém čísle přišla na přetřes průkopnická metoda Skype obhajoby
na Národohospodářské fakultě. Jak však vypadá praxe na těch ostatních?
Kulantně řečeno, neslavně. Nejeden bakalář se jistě v oné zkušenosti
najde. Pln napětí a obav na sekretariátu odevzdá svou do kůže
vyšňořenou písemnost, načež mu po pár týdnech dorazí posudky. Ale ouha,
kdo by očekával nějaký kritický rozbor či zpětnou vazbu, nezřídka se
splete. Z posudku na něho vykouknou pouze tajemným způsobem vyplněná
okénka jednotlivých evaluačních kategorií, v lepším případě
doprovázená čistě formální zvídavou otázkou k obhajobě. Připomíná
vám to něco? Že by oblíbené abcd ze zkouškových testů? Otázka
„Jestlipak to ten pan vedoucí vůbec četl“ se jaksi vznáší ve
vzduchu.

Bakalářská taškařice následně pokračuje u obhajoby. Nedostaví se
vedoucí ani oponent? Žádný problém. Studenti jsou postupně nahnáni před
zbylou dvoučlennou komisi, kde za často těžko skrývaného nezájmu
přednesou svůj monolog a po zběžném prolistování a kontrole, jestli má
práce přiměřený počet kapitol, vyslechnou rozsudek. Netřeba dodávat, že
nikdo z pánů „komisařů“ onu práci nečetl. Jakákoli diskuze tak
ztrácí smysl a milý bakalář si nutně musí připadat jako v laciné
grotesce. Nač vlastně tu práci psal?

Popsaná scenérie se jistě nedá zobecnit na všeobecnou praxi na VŠE,
naštěstí se ještě najdou pedagogové, kteří se svým studentům
skutečně věnují. Bohužel však na mnohých katedrách není podobné
„šolíchání“ evaluace studentských prací nikterak výjimečné. A co
hůř, jedná se evidentně o systémovou záležitost. Pokud se tak podivujeme
nad upadající kvalitou bakalářských prací (a nejen jich), měli bychom se
v prvé řadě pozastavit nad přístupem, jaký ke studentům zaujímá škola
sama. Od nekontextuálních testů přes nečtené seminární práce až po
tento způsob obhajob bakalářek. Pocit masokombinátu na diplomy je až
příliš živý.

Do hlavy se mi tak vkrádá prostá myšlenka. Stokrát raději celou komisi
na Skypu, jen když si to proboha někdo z dotyčných přečte.

Mohlo by tě zajímat: