O době, kdy došly prachy

22. 2. 2011 | | Nezařazené

Co jedli Američané po krachu na newyorské burze a jak změnili svůj
rodinný a milostný život? Ilustrační odpověď nabízí kniha Den, kdy
došly prachy, kterou napsal redaktor MF Dnes Milan Vodička.

Hlavním tématem publikace se stal každodenní život Američanů. Autor
představuje období, kdy se změnil styl oblékání a muži ztratili
sebevědomí. Je totiž krize zasáhla nejhůře. Kromě práce jim vzala hrdost
a respekt žen, jež do té doby na svých partnerech výrazně záviděly.
Během krize se však jejich postavení v domácnosti změnilo. Byly to ženy,
kdo rozhodoval, co se bude nakupovat, jíst a zda přibude v rodině potomek.
V době krize začaly aktivně kontrolovat svůj sexuální život. K tomu jim
pomáhali obchodníci s přípravky označenými jako „ženská
hygiena“.

Na prodej těchto i mnoha dalších produktů měl nemalý vliv
rozvíjející se reklamní trh. S výstavbou prvních supermarketů a
zvýšeným zájmem Američanů o to, co vlastně kupují, vzrostla vůle
prodejců přesvědčit, že právě jejich výrobek stojí za pozornost.
Skončila tak doba uniformity a pásové výroby, která Ameriku ovládla
v době průmyslové revoluce. Centrem pozornosti se stal spotřebitel. S tím
souvisí nárůst průzkumů veřejného mínění, rozmach inzerce, podomního
prodeje nebo využívání celebrit či odborníků coby
reklamních tváří.

Fakta nebo domněnky? Přestože se Vodička opírá
o fakta známá z učebnic marketingu či hospodářských dějin a
především o desítky odborných textů, jež uvádí v seznamu použité
literatury, jistého zkreslení se nepochybně dopustil. Zaměřuje se
především na lidi, které krize zasáhla naplno, mnohdy až do extrémů.
Příběhy podává čtivě, na některých místech však až příliš
prosakují jeho názory či domněnky. Ty je navíc složité odlišit od
reálií, protože samotný text nevybavil citacemi, ani poznámkami
pod čarou.

Rozpačitě působí i druhá část knihy, v níž se autor snaží
nastínit, jak krize zasáhla některé státy Evropy. Výsledkem je stručný a
nepříliš ilustrační „pel mel“, který obsahuje od všeho trochu, ale
dohromady nic. Lepší pocit přinese závěrečný „československý“
oddíl. Zde se Vodička vydává opět více do hloubky, škoda jen, že text
opět spíše než odborně vyznívá expresivně. Čtenář tak nesmí setrvat
u pasivního vstřebávání, ale kriticky přemýšlet o předkládaných
informacích a formovat si vlastní pohled na změny a opatření, jež
s velkou hospodářskou krizí souvisely.

Mohlo by tě zajímat: