Noční život, učebnice švédštiny a letenka do Barcelony

25. 6. 2013 | | Nezařazené

„Druhá porce nezáživných zážitků z jednoho studijního pobytu,“
tak uvozuje své vyprávění Honza Šolc, který strávil tento semestr na
Skandinávském poloostrově.

Jönköping je poměrně malé město (100 tisíc obyvatel), ve kterém se
nachází hodně diskoték a nočních klubů. O tom, že by město v noci
žilo, se ale rozhodně nedá mluvit – většina klubů totiž zavírá
nejpozději dvě hodiny po půlnoci. Na druhou stranu se zase dříve začíná.
Je to převážně dáno tím, že něco jako hospodská kultura tu v podstatě
neexistuje. Od mého příjezdu do Švédska jsem nikoho neslyšel říct:
„Jdeme na pivo do hospody.“ Místním tato fráze zní absurdně a ostatní
se ji díky cenám alkoholu brzo odnaučí. Hospody tu v podstatě neexistují
a za pivo v restauraci si v průměru zaplatíte dvojnásobek toho, co na
diskotéce nebo v klubu.

Místo do hospody se zde chodí na pre-párty, které se obvykle odehrávají
ve společenské místnosti jednoho z kolejních areálů, nebo u někoho
v bytě. Za pár měsíců tak máte zmapované celé město.

Univerzita provozuje vlastní klub v centru města, který své brány
otevírá jednou týdně ve středu. Za nealkoholické nápoje se zde neplatí a
do deseti hodin je vstup zdarma. Díky tomuto časovému omezení je jednou
z nejvyhlášenějších atrakcí autobus: kolejní areál – centrum (9:09),
ve kterém se standardně odehrává posledních 15 minut pre-párty a který
se svou vytížeností hravě vyrovná nedělní podvečerní 177 na Volhu (vy,
kteří jste bydleli nějaký čas na Jižáku, pochopíte).

Kde se zdarma najíst

Důležitou roli v místním univerzitním životě hraje tzv. Studentská
unie, v jejímž vedení stojí samotní studenti školy. Vedoucí funkce jsou
placené a zastávat jednu z nich se všeobecně považuje za velmi
prestižní. Fotografie jejího představenstva jsou na chodbě hned vedle
vedení školy. Unii platíme povinné členské příspěvky a ona se na
oplátku stará o spokojenost nás studentů. Organizuje různé výlety po
okolí a několikadenní zájezdy (za polární kruh, do Norska, pobaltských
zemí a Ruska), provozuje univerzitní klub a za studenty vyjednává
s vedením školy.

Na skandinávský stát blahobytu se ale zjevně zapomnělo v místní
menze. Ta je sice ve srovnání s tou českou nesrovnatelně lepší; okolní
restaurace, které oběd nabízejí za přibližně stejnou cenu, jsou ale
ještě o třídu výš. Kromě časové úspory se tak ve škole vůbec
nevyplatí jíst. Výjimku tvoří místní kariérní centrum, které během
svých přednášek poskytuje oběd úplně zdarma.

Učebnice jsou další položka, za kterou si ve Skandinávii pořádně
připlatíte (průměr kolem tisícovky). Většinou se ale dají stáhnout
v elektronické podobě z internetu. Jediná knížka, kterou jsem si ve
Švédsku v dobré víře koupil – vnutili ji nám totiž přímo na
hodině –, byla učebnice švédštiny. Následující den jsem ji celou
našel zdarma na internetu, tištěnou verzi obratem prodal a za peníze si
koupil zpáteční letenku do Barcelony. Ta letenka byla mimochodem o něco
levnější než autobus do 300 km vzdáleného Stockholmu.

Foto: Archiv Jana Šolce

Čtěte také:

Mohlo by tě zajímat: