Nepraktická, poutavá a velmi potřebná. Taková je vedlejší specializaceFilosofie

21. 8. 2014 | | Vedlejšky

Cože? Ty studuješ filosofii? A čemu ti to jako bude? To já jsem si teda
vybral něco, co se mi bude v praxi hodit…

Takovou nebo podobnou reakci měla většina lidí, když jsem jim na
otázku, jakou mám vedlejšku, odpověděla, že Filosofii. Když jsem se ve
čtvrťáku rozhodovala, co si zvolím, měla jsem dvě možnosti, zvolit si
praktickou specializaci zaručující budoucí kariérní úspěch, například
auditing nebo oceňování, nebo zvolit pro změnu něco, co by mě doopravdy
bavilo. Rozhodla jsem se, že si udělám radost, a vybrala si matku
všech věd.

Nevýhodou podobných specializací je, že zájemci o ně se nemusí
přetlačovat ve frontách. Proto se některé předměty otevírají jen jednou
za rok, případně dokonce jednou za dva roky. Své studium filosofie jsem tedy
v letním semestru začala povinným kurzem Filosofie II, jedničku a trojku
nevypsali. Prvním šokem bylo, že kvůli dvouhodinovým přednáškám jsem
musela znovu na Jižák, jako zamlada. Druhým šokem bylo, když nám učitel
sdělil, že kdyby se náhodou neobjevil na hodině, máme jej vyzvednout
v kabinetu. Nejspíš rozjímá nad empirickým pojetím světa. To se
mimochodem stalo několikrát. Pak už ale převažovaly jen příjemné
stránky. Oproti klasickým kurzům byly ty filosofické pojaté směrem
k přemýšlení, čtení, debatování. Každý ze studentů si připravil
jednoho z autorů k tématu a později jsme je na hodině společně
rozebírali. Uvolněná atmosféra podněcovala k rozvoji samostatného
myšlení, žádný názor nebyl špatný, žádná věc nebyla exaktní. Na
závěrečné zkoušce musel student prokázat zejména schopnost samostatně
interpretovat díla filosofů, v ideálním případě najít něco nového,
přidat něco vlastního nebo vyvrátit něco, s čím nesouhlasí.

Zbytek kurzů probíhal už v žižkovském areálu. Na Filosofii I, II a
III jsme prošli základní přehled dějin filosofického myšlení.
Z ontologických postojů jsme se přes empirické a transcendentální dostali
až k fenomenologickým. Povědomí o dějinách myšlení jsme si pak
rozšířili v několika volitelných kurzech. Zajímavá byla například
Kognitivní věda, kde jsme mohli nahlédnout způsob fungování mozku,
utváření myšlenkových procesů, problematiku myšlení a vnímání.
Protože filosofie v průběhu dějin zasahovala například i do umění,
literatury a dalších oblastí, zájemci mohli absolvovat Dějiny umění a
způsoby estetického prožívání nebo Úvod do religionistiky. Kurzem, který
si užívá snad každý student, jsou Dějiny uměleckých slohů. Přednášky
sestávají ze zajímavého povídání o umělcích, jejich životě, tvorbě,
historických okolnostech, zatímco na plátně běží nádherná umělecká
díla v průběhu věků.

Po absolvování vedlejšky se mě známí opět ptali, jestli mi to bylo
aspoň k něčemu, jestli mi to do života něco dalo. S čistým svědomím
můžu říct, že ano. Filosofie mi dala možnost uvědomit si, že nikdy není
správný jen jeden názor, jeden pohled na věc, jedno paradigma. Na VŠE, ale
i na jiných vysokých školách vidím jeden základní nedostatek. Vyučuje
se jeden všeobecně uznávaný systém, ať už ekonomický, politický,
společenský nebo vůbec jakýkoliv. Samozřejmě někteří učitelé
zmiňují alternativní směry, ale označením alternativní jsou už jaksi
předurčeny být vnímané jako ne ty pravé. Přála bych si, aby každý
student, každý člověk byl schopen přemýšlet i mimo naučené vzorce.
Přijímání odlišných názorů a jejich tolerance je dnes patrně již
samozřejmostí, ale schopnost podrobit názory vlastní kritickému myšlení
mnohdy ještě chybí, a to i u myšlenkových autorit. Jednu věc by si ze
studia filosofie měli odnést všichni. Schopnost pohlížet na věci
z různých úhlů, a pokud to jde, nezaujatě. Každý se totiž může mýlit
a je jen otázkou času, než to někdo prokáže.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: